Dvojčata

Ačkoli je pro mne vyskakování z žánru do žánru občas výtaným zpestřením, tomuhle filmu to možná moc nesluší. Jako komedie to v druhé půlce výrazně ztrácí dech, jako akční film se to pro změnu netváří místy vůbec. Motiv experimentu je možná trochu střelený, ale ve filmu nikoho nezaskočí. Možná se dal nápad ještě trochu ždímat, ale pro mě film čtyřku obhájil. (28.09.2009)

Samozřejmě že to je stupidně naivní, ale svuj ukol pobavit to celkem splní.Reitman tady spojil svalovce Arnolda a prcka Dannyho De Vita stejně jako v Juniorovi a tady z toho vylezlo něco lepšího než je Junior. Je to podle mě i daleko vtipnější, už jen když tam z nich udělali dvojčata, z čehož vyplyne spousta vtipnejch situací a hlášek, je dost vtipný , ale stejně jako Junior to na víc než tři* nemá, ale jsou to lepší 3* (05.07.2005)

Ivan Reitman vie, ako natočiť vtipnú komédiu a DVOJIČKY toto pomenovanie naozaj napĺňajú a to hlavne vďaka Danny DeVitovi a samozrejme Arnoldovi. Ten je vo svojej postave Júliusa skutočne vtipný a pri počúvaní Arnolda v originálnom znení to platí dvojnásobne. Vždy keď počujem jeho kúzelný prízvuk v starších filmoch, sa s chuti zasmejem alebo skôr zaplačem od smiechu, ale myslím to samozrejme v dobrom. Arnie je skrátka iba jeden. (05.12.2005)

Zplození jsou ze šesti otců a jedné matky. Na základě genetického experimentu. Jeden je dobrosrdečný a milý, ač lehce nepraktický chlapík, který vyrostl na exotickém ostrově. Má rád poezii, biologii, šachy i návštěvy muzeí. A je to kus chlapa. Druhý je zakrslá pouliční krysa, sobecký „vejškrabek“, který z experimentu neměl vůbec vzniknout. Už během dospívání obtěžoval jeptišky, brzy ze sirotčince pláchl na ulici, kde přežíval, kradl a lhal, a doufal, že jednou nebude nikomu dlužit a usměje se na něho kus pořádného štěstí. Tihle dva jsou bratři, z jejichž totální rozdílnosti (vzhledové i charakterové) úspěšný tvůrce Ivan Reitman tehdy těžil. A diváci na to slyšeli (rozpočet 15 milionů, tržby přes 215 milionů). Dnes je výsledek pochopitelně spíš otázkou nostalgie a faktu, jak moc přistoupíme na to, že se Arnold snaží být vtipný. Místy mu to vychází, jindy (třeba ztráta panictví) je lehce trapný. Naopak Danny DeVito je ve svém, užvaněný a jedovatý zmetek, který v pravou chvíli sepne své lepší já. Holt jak to mají Američané rádi. Právě scény, ve kterých se rozehrávají cituplné otázky a přicházejí naivní odpovědi, jsou ty, které je radno přetrpět. Jinak nemám důvod pochybovat, že to před těmi sedmadvaceti lety docela fungovalo. Kelly Preston k nakousnutí!! (04.10.2015)

„To sú veľmi nepekné veci, čo práve robíš. Ja síce neviem, o čo ide, ale myslím si, že sa to dá vyriešiť aj bez použitia násilia.“ V 80. rokoch mal Arnold Schwarzenegger všetko. Skvelú manželku, prostredníctvom ktorej jemne prenikal do americkej politiky, splnil sa mu americký sen o úspechu, vyviedol vozidlá Hummer z armády na cesty, mal deti, diváci ho zbožňovali a akčný žáner nepoznal väčšieho kráľa (sorry Sly). Čo ho míňalo? Skoro nič. Okrem, nuť, filmových komédií. Všetci predpokladali, že to tak aj zostane - veď Arnieho filmy boli vždy drsné, nehodil sa do komédií. On mal ale na vec iný názor a ako v živote, aj pred kamerou rád skúšal nové veci a hľadal nové smery. Nakrútil DVOJIČKY - a bol to hit. Ľudia majú dodnes túto stereotypnú komédiu radi, hoci sa pochopiteľne nedá porovnať s najlepšími komédiami slovenského rodáka Ivana Reitmana (KROTITELIA DUCHOV 1 - 2). Na strane druhej, DVOJIČKY patria (spolu s Arnoldovým neskorším POLICAJTOM ZO ŠKOLKY) k nestarnúcim Arnieho odľahčenejším filmom a nedajú sa porovnať s jeho neskorším otrasným JUNIOROM. Réžia je nevýrazná, scenár priemerný (fádna kriminálna zápletka, otravné moralizovanie tak typické pre Schwarzeneggerove komédie), no spárovanie s Dannym DeVitom je natoľko drastické, že sa nemožno nebaviť kontrastom, ktorí obaja predvádzajú. (02.11.2004)