Ocelové magnólie

Takový ten film o ženách, které řeší ženské věci a je určený hlavně pro ženy. Rozhodně tím nijak neshazuju kvality filmu a byl bych pokrytec, kdybych nepřiznal, že se mi film líbil a to převážně díky ženskému hereckému ansáblu, kde exceluje úžasně nesympatická Shirley MacLaine (jako baba, kterou si zamilujete ale jako sousedku byste jí nechtěli) a taky nemůžu upřít nějaké silné scény, kde hlavně ke konci je potřeba pár kapesníků. Jen se jako chlap nedokážu do filmu tolik ponořit. Rozhodně však doporučuji všem ženám a těm kterým se líbila "Cena za něžnost" na kterou jsem si při sledování nejednou vzpomněl. (21.08.2009)

Dnes již poněkud nepřístojná, až karikaturní typizace domácích ženušek, které všechno zvládnou (od vaření, vlasů, drbů, pomluv, až po organizaci a výchovu), a nezodpovědných mužů, chovajících se jak kluci, mě v chaoticky hektickém, ukřičeném úvodu (svatba) téměř odradila. Ovšem jak šel s pěticí kamarádek čas, jejich přirozené životní posuny (z velké míry spjaté s dcerou jedné z nich: již zmíněná svatba, těhotenství, nemoc) si mě získaly, i když v závěru bylo toho slzavého, smířlivého melodrámatu příliš. Silným hereckým výkonům všech zúčastněných dam kralovala nerudná, cynická "bába" Shirley MacLaineová. (05.10.2020)

Na jedné straně dojímavný smutek Sally Field, na druhé neustále držkující a hláškující Shirley MacLaine a mezi tím osudy několika dalších svérázných žen, jejichž příběh sledujeme od Vánoc k Halloweenu, od oslavy k oslavě. Místy strhující tak, že se srdce svírá, místy naopak poněkud upovídaný a nudný. Misku vah však přece jen nakonec k nadprůměru vychylují výborné herecké výkony a skvěle zachycená atsmosféra obyčejného života jednoho maloměsta. (20.02.2011)

Dovoluju si použít stejné vyjádření jako jedna z těch žen, co tam pořád poletovaly, a sice – je to takové tvarohovité! Do konce nevím, co je hlavním tématem. Maloměsto? Krutá nemoc zabraňující v normálním životě? Vztah mezi matkou a dcerou? Předčasná smrt? Těžko se na něco začít soustředit, proto se soustřeďme třeba jen trochu a bude to fajn tvarohovitost. (09.01.2013)

Film dávali v dopoledních hodinách, byl jsem tudíž rozespalý, nerozkoukaný, mazal si u něj vánočku s marmeládou a usrkával horkou kávu, i tak ovšem nemám pocit, že by mi uteklo to něco, co zapříčiňuje zdejší vysoké hodnocení. Kdybych se měl snažit být stručný a výstižný, napsal bych o zapůsobení magnolií na mou maličkost asi toto; partička paniček ve středním věku dvě hodiny klábosí, drbe a klevetí, mezi čímž se tu a tam odehraje nějaká závažná událost. Ty jsou však vzápětí ihned zakláboseny, čili o dramatičnosti může být řeč jen stěží. Nehledě na to, že ani ony dramatické scény na mě nedýchaly dávkou naléhavosti, či snahou vzbudit ve mně jakékoli emoce. Na Julii Roberts mě vždy mrzelo, že má spoustu takovýchto rolí, kde sice září na týmové soupisce, leč při hře se ztrácí v průměrné hře ostatních spoluhráčů. (21.01.2011)