Nebeská brána

Typický příklad filmu, který jeho tvůrci přeroste přes hlavu. Jeden z obrovských propadáků, který pohřbil kariéru oskarového Cimina i celé produkční studio. Film samotný je výpravou velkolepý, ale ona 4 hodinová délka, je pro daný příběh i jeho vyprávění, mnohdy smrtící. A to mi rozhodně nevadí ani výpravné a už vůbec ne dlouhé filmy (Tenkrát v Americe zbožňuji). (25.04.2013)

Měl by se film opěvovat jen proto, že jeho tvůrce dosáhl nadlidského perfekcionismu a každý rám zastupuje tu nejrozmáchlejší výpravnou kinematografii? Jestli ano, tak si Nebeská brána zaslouží ne 5, ale rovnou 10 hvězd. Jenže film podléhá i složitějším způsobům komunikace s divákem a já se ne vždy tetelil blahem nad tím, jak bídně vykreslené postavy kroužily tři a půl hodiny na tanečních parketech, po americkém západě a v milostném trojúhelníku, který nemá žádný emocionální základ. Motiv kruhu, v němž se celou dobu bloudí (v průběhu závěrečné bitvy i doslovně), vytváří neopakovatelně pocitový antiwestern o rozkladu amerického snu a slepém putování za lepší budoucností, v němž Cimino suverénně prokázal nehynoucí sílu obrazového 'Leanovského' vyjadřování - často jsem byl upřímně uchvácen složitou strukturou životem bující mizanscény či nasvícením a rámováním statických záběrů. Nebeská brána je umělecké dílo, které ale vyvolává asi takovou diváckou odezvu jako předražené obrazy v galerii - jste na ně po nějakém čase naštvaní, že je nemůžete mít a sáhnout si na ně. Jakkoli je tedy ve filmu spousta pasáží, které si zaslouží zarámovat a vložit do trezoru, zároveň obsahuje i plno scén, které nedávají valný smysl a jsou tak dlouhé, že i v té galerii by jim před jejich skončením zhasli a zavřeli. A jakkoli je Nebeská brána skutečně pozoruhodný a zřejmě poslední snímek svého druhu, při srovnání s podobně žánrově rozvratným Tenkrát na západě docela paběrkuje. A znovu bych si ji na rozdíl od Leoneho mistrovského díla jen tak nepustil. 75% (18.03.2020)

Mám rád westerny obecně, ale ještě raději ty, které jsou "jiné", které se tolik nedrží schématu "indiánek" nebo "sergioleonovek". Takových filmů je mnoho, a i tento k nim rozhodně patří. Kdo se pokouší dělat něco jinak, může se proslavit, ale musí také počítat s tím, že může dopadnout i neslavně. Obecné hodnocení na fóru ukazuje, že se Michael Cimino se u nás proslavil. Jak dopadl v USA viz Matty a další... Ostatně pomalé tempo filmu prospívá, pokud ovšem neztratí napětí, "suspenzi", jak říká Hitchcock, která je pro jakýkoli druh filmu nezbytným předpokladem. (10.02.2014)

Paradox: Nebeská brána je megalomanská až příliš, přesto ji pod vlivem sestříhání z pěti a půlhodinové verze chybí až příliš do soudržného celku, a to navzdory tří a půl hodinové délce. Leckdo tak může dospět k úsudku, že měla být sestříhána úplně nebo vůbec: 219 minut představuje určitý kompromisní celek, jehož chápání jako komplexního díla má jistá úskalí. Tomu zabraňuje především nedostatečná charakterizace postav a dovysvětlení jejich vtahů. Tím trpí zejména postava Johna Hurta, u níž je díky úvodní sekvenci jasné, že je/měla by být důležitá pro narativ (v pěti a půlhodinové verzi byla zjevně důležitější než v té tří a půl hodinové), přesto pak na ní vyprávění téměř zapomíná a postava později doslova zaniká, aniž bychom se o ní dověděli podrobnější informace, resp. její svébytnou (mikro)historii. Podobně nedořečený je počátek vztahu mezi Jamesem/Nathanem a Ellou, u kterých není jasné, jak se seznámili/poznali. Nebeská brána není modernistickým dílem: je to hollywoodský spektákl, jak okatě dává najevo (nejen) svou stopáží, čili podobné mezery by ve filmu tohoto modu produkce být neměly. Nedořečenost je tedy jistě nezáměrná, jak ovšem přistupovat k filmu, jenž je sám sobě fragmentem? // Na druhou stranu si ovšem Nebeská brána vytváří jisté alibi. Díky vnějším zásahům film sice rozhodně utrpěl a nelze tak pracovat s pojmy jako „komplexnost“ či „soudržnost“ , když sám komplexní a soudržný rozhodně není už z podstaty. Není to ovšem překážkou před čistě cinefilním, či snad voyeuristickým obdivem k jednotlivým a většinou až perfekcionisticky zpracovaným scénám. Cimino skutečně filmovým časem nešetřil: jakákoliv scéna, která by mohla být smrštěna na pět minut, je zde roztažena na minut patnáct, a to bez ohledu na to jak skutečně více či méně důležitá pro narativ může být. Suma sumárum je sama Nebeská brána film-specifikum, monumentální prohra, jež si zajistila nesmrtelnost ne už tak díky nemalým estetickými kvalitám, ale díky produkční historii, která zřejmě neměla v dějinách americké kinematografie obdoby. (10.07.2013)

Wyoming nebylo na sklonku předminulého století rozhodně mírumilovné místo. Zavedení rančeři a dobytkáři byli stále více znepokojeni přílivem osadníků, kteří hledali nové domovy a příležitosti. Strach o půdu a dobytek tak stále víc sílil, vyhrát může jen jedna skupina. Navíc dva muže stojící na své straně spojuje jedno – láska ke stejné ženě. Rozmáchlý a nesmírně problematický western získal jednu oscarovou nominaci a také nechvalnou pověst jednoho z realizačně nejdražších titulů, na který diváci neslyšeli. Slavné studio United Artists velkoryse dosypávalo a nakonec padlo a Michael „velké ego“ Cimino se příliš nepoučil – natočil třeba Siciliána, další propadák. Mám za to, že film by prostě měl mít nějakou snesitelnou délku a režisér, ač má (musí) mít určitou vizi, by měl respektovat jistá pravidla a divácká očekávání. Viděl jsem tříapůlhodinovou verzi a místy si rval vlasy. Asi jako kdysi producenti. (16.05.2020)