Meč Židů

Jsou dva filmy, které můžete navzájem porovnat. Jeden od Stevena Spielberga (Mnichov 1972).hruhý od Michaela Andersona (Meč Gideonův/Meč Židů). Tvrdím, že oba dva jsou výborné. " Meč Židů " - jakoby čerpal z nějaké kroniky den za dnem a velice podrobně."Mnichov 1972" je podle mě více akční. Jedno mi však vrtá hlavou : film, který jsem si koupila na DVD v PNS má délku filmu 173 min. (a též tomu tak je), ale na upoutávce čsfd se píše 148 min., t.j. zkrácení o plných 25 minut. Buď se jedná o tiskovou chybu anebo byl film zkrácen. Co tam, proboha, mohli vynechat ? Tam se (až na drobnosti) úhrnem 6 minut nedalo nic vynechat !? Takže závěrem bych řekla, že "Mnichov 1972" obržel Oscara jenom proto, že to bylo dílo Spielbergovo, protože kvalitně jsou oba výborné, navíc "Meč Židů" má obsazené tři světové hvězdy se supervýkony (Michael York,Lino Ventura,Rod Steiger). Slavná poroto, jak je to vlastně s těmi Oscary ? (02.03.2009)

George Jonas v dobré víře (asi) převedl do románu (Venegance (1984)) vzpomínky Juvala Aviva, který tvrdil, že byl šéfem kommanda Mossadu. Ukázalo se, že jde o výmysl, i když založený na skutečných událostech. Meč Gideonův je klasický TV přepis knihy, který sice díky trojhodinové stopáži nemusí zhušťovat a vynechávat, ale taky ji nijak neinterpretuje a nevykládá. Prostě ji vizuálně zobrazuje. Jde o klasickou "forsythovskou" fiction na skutečné politické téma, která se sice dotkne složitosti světového dění, ale jen do té míry, aby nebyly ohroženy čtivost, spád a špionské propriety. Takže pár faktů: Mnichov byl zoufalou reakcí utlačovaného národa na Kennedyho vřelé vyznání lásky Izraeli při návštěvě Goldy Meir. Celý svět se obrátil k Palestincům zády a odepsal je a svou netečností přispěl k masakru. Evropa se totiž chovala a chová hegelovsky. Německý filosof musel do své dialektiky zahrnout revoluci, a zároveň ji zakázat, protože Prusko pro něj bylo vrcholem státního uspořádání. My už své státy máme delší dobu, oslavujeme své "teroristy" z minulých století, kteří nám vybojovali nezávislost, ale nechceme už morálně připustit násilný boj za samostatný stát. Místo hledání řešení strkáme hlavu do písku a lhostejně sledujeme ve zprávách kruh násilí, který se každý rok točí rychleji a rychleji... (16.08.2009)

Pro mne daleko lépe zpracované téma než v pozdějším Mnichovu od Spielberga. Přestože se jedná o TV film je mnohem srozumitelnější a popisuje akce a reakce ve správném sledu. Je mi zde i sympatičtější obsazení do hlavních i vedlejších rolí. U Mnichova jsem nechápala více věcí, například proč zabíjí agentku upravenými pumpičkami, zde byl jasně vysvětlen důvod. Zpracování mi připadá více korespondující s pravdou. Nerozděluje svět na černý a bílý, dobré a zlé. Je zde vyřčena pravda, že násilí vyvolává opět násilí a stává se z něj jen nekonečný kruh odvet. (28.08.2013)

Mezi filmovými fanoušky se běžně neví, že známý Spielbergův Mnichov je vlastně remakem staršího televizního filmu z 80. let. Andersonův film překvapivě se slavnějším mladším bratříčkem drží krok, byť režisér pracoval s výrazně nižším rozpočtem, a tudíž jeho snímek není zdaleka tak výpravný. Je nutno podotknout, že Meč Gideonův není uměleckou rekonstrukcí skutečné akce tajné služby, ale uměleckou fikcí naroubovanou na reálné historické události. Agent Mosadu, který byl předobrazem hlavního hrdiny, později podotkl, že necítil ani stopu pochybností nebo lítosti při plnění úkolu a ani řadu let po událostech by na svém jednání nic neměnil. Řada motivů je pochopitelně přizpůsobena diváckým potřebám pro žánr špionážního thrilleru. Andersonův film s tím Spielbergovým prohrává ve kvalitě dialogů, kdy zejména v závěru už příliš šustí papírem a humanistickými ideály, ale i ve stopáži, ve které sice ani Spielberg netroškařil, ale na bezmála tříhodinovou délku Meče Gideonova nedosáhl. Pokud jde o scénář, některé motivy, jako je francouzská žoldnéřská organizace, jsou vykresleny věrohodněji v Andersonově snímku, jiné, jako je motiv vražedkyně či vykreslení vztahu komanda k centrále, jsou lépe napsány v pozdější verzi. Po technické stránce, jako je režie nebo herecké výkony, jde o nadprůměrnou podívanou. Celkový dojem: 75 %. (20.09.2009)

Film o národní pomstě Židů za Mnichov 1972 na zúčastněných xenofobních lidech. Velkým záporem filmu je obrovská humanita hlavního hrdiny a velitele speciálního komanda Avnera (Steven Bauer), který má postupem času větší a větší pochybnosti o formě pomsty ve chvílích, kdy trpí nevinní příbuzní. S vrozenou židovskou výjimečností a propracovaným systémem vlastenectví by to snad ani nemohlo být možnéí. Nakonec se dostáváme do velkých sladkobolných situací a rebelii Avnera vůči nadřízeným, kteří po něm chtějí další a další práci. Dalšími členy komanda, které se stává zájmem dalších nájemných zabijáků, jsou Robert (Michael York), Hans (Robert Joy), Carl (Peter Dvorsky), a jediný přeživší, kromě Avnera, Jean (Laurent Malet). Napínavá místa nechybí, ale té dávky sentimentality je někdy až příliš. Další zajímavé postavy: koordinátor komanda Samuels (dobrý Rod Steiger), Avnerova nespokojená žena Šošana (půvabná Leslie Hope), Avnerův otec (John Hirsch), nájemná vražedkyně Jeanette Von Lesseps (Cynelle Clair) a majitel zajímavé nelegální organizace Papa (Lino Ventura). Propracovaná národní pomsta za pomoci špionážních organizací vždy slaví úspěch. (24.01.2011)