Kafe a cigára

Když měl v kinech premiéru Paterson, prožíval jsem právě malý biografický absťák a zoufale jsem se rozhlížel, kterým snímkem svůj "hlad" po kinosále ukojím. Hodnocení, komentáře i odborné recenze měl sice skvělé, ale Jarmusch podle mých zkušeností patří ke skupině tvůrců, kde tenhle způsob získávání informací a obrázku o snímku nefunguje, protože režisérův kult kvalifikovanou debatu deformuje. Jarmuschovu tvorbu osobně dělím na dvě skupiny. Do té první patří Mrtvý muž nebo Noc na Zemi, do druhé Přežijí jen milenci. Ta druhá mě nepokrytě nudí a vyvolává lhostejnost; Kafe a cigára řadím spíše do té druhé skupiny. První dvě povídky naladily má očekávání na bod mrazu. Až jsem to chtěl vzdát, ale naštěstí jsem věděl, že přijdou i lepší kousky, jako je dialog sestřenek v půvabné dvojroli Cate Blanchett. Ten je často využívaný jako herecké cvičení na uměleckých školách. Zajímavější povídky jsou nicméně v menšině a nemohou vytáhnout celek do průměru. Jarmusch až příliš často pracuje s banalitou a stereotypem, jenže nijak objevně. Je to spíš únavné, mělké, někdy založené na pouhé přítomnosti celebrity, jindy na jediném fórku, který natažený do několikaminutové stopáže nedokáže prostor zaplnit. Několik povídek, kde lze hovořit o pointě, přináší v podstatě banální sdělení. To, že je Jarmuschův početný fanklub pravděpodobně považuje za objevení Ameriky a podobně je okouzlen i statickou formou založenou na opakování, je už věc jiná. Jarmusch často pracuje s minimalismem, tady už to někdy hraničí s urážkou diváka. Pro mě je na jeho snímku zajímavé snad jen to, že tabákovým kouřem prosycený film natočil v téže době, kdy byl v USA tabák rychle vytlačován z veřejného prostoru. Ať už film Jarmusch zamýšlel jako nostalgické ohlédnutí za minulými časy, nebo umělecký protest nad ztrátou části svobody a určitého prožitku, jeho postoj nesdílím. Celkový dojem: 45 %. (15.05.2017)

Kafe a cigára jsou prazvláštní směsou, kterou nespojují jen ony dva předměty z názvu, ale hlavně styl komunikace - který obvykle končí nějakým tím faux pas nebo trapasem. Tohle dílko Jima Jarmusche lze lehce rozdělit na dvě velké a jednu malou část - povídky s herci, povídky se zpěváky a povídky s neherci. Každá část má svůj smysl a kouzlo, ale přece jen o stupínek lepší jsou ty vypointované herecké exhibice (výteční Bratranci, směšně trapná Sestřenice, dobro-zlá Dvojčata, vtipná neřeč Roberta Benigniho, otec, co si platí lásku syna...). Pak jsou tu povídky se zpěváky, mají také pointu, ale ta obvykle není tak zjevná, což je samozřejmě dáno spíše civilnějším výrazivem (Iggy a Tom, RZA a GZA, Jack a Meg). Kafe a cigára jsou nevyrovnaným šťůčkem, každopádně nenudí a hlavně každý si najde své oblíbené cosi. U mě převažuje spíš pozitivní dojem z dobrého a originálního záměru posadit dva lidi ke stolku a nechat je povídat o něčem či o ničem, ze zajímavého obsazení, z dobře zvolené hudby, z černobílé hravosti... I kdybch hodnotila jednotlivé povídky zvlášť a pak je zprůměrovala, nevyšlo by mi míň než ***, takže 70%. (21.11.2006)

Pri poviedkových filmoch býva často vytýkaná nevyrovnanosť jednotlivých segmentov. Trochu iný prípad nastáva vtedy, keď látku v rukách drží jeden a ten istý režisér, čo vopred sľubuje stabilnejšiu latku zábavnosti (v zmysle diváckej atraktivity) a zároveň láka na víziu popasovania sa jednej a tej istej osoby s variovaním témy, čo možno obrátene aplikovať i na komplexné porovnanie a "odmaskovanie" súvislostí a vzťahov v rámci tvorcovej filmografie. ////////// Pre Jarmuschove filmy je symptomatickým príznakom skúmanie jednoduchého a všedného, no pre ľudské pokolenie tak zásadného prostriedku, akým je komunikácia a pochopenie, respektíve nepochopenie medzi účastníkmi konverzácie. V prípade Coffee and Cigarettes je povýšená na princíp a jediný účel série krátkych filmov. Čiastočne improvizované etudy nasávajúce genia loci skromných barov, kantýn a kaviarní sa voľne pretínajú prostredníctvom odkazov a opakovaných motívov, a neukotvene plynú bez viditeľného východzieho/záverečného bodu podobne, ako je tomu v modernej architektúre 20. storočia (prirodzené prechody medzi industriálnymi a prírodnými elementami v stavbách Le Corbusiera; vo filme môžeme sledovať postupné rozrastanie priestoru, ktoré nadobúda najväčších rozmerov a otvorenosti v poviedke Molinu a Coogana, a záverečnom Champagne) alebo hudbe, ktorá s filmom zdieľa jediné obmedzenie v podobe času. ////////// Konverzáciu nevedú klasické filmové postavy, ale zvolené celebrity filmového a hudobného priemyslu, ktoré predstavujú samé seba a štylizujú sa pri tom do polohy osôb, ktorých stretnutie je dielom buďto náhody, alebo rutiny. Prichádzajú na scénu, vedú dialóg a následne sa opäť vytrácajú bez toho, aby sme vedeli, ako ich stretnutie ovplyvnilo a čo bude s nimi ďalej. Ich prípadný pohyb po miestnosti sa nedá odhadnúť a rovnako ani stočenie rozhovoru, ktorý vedú - dvere sú stále otvorené a ony to dobre vedia. ////////// V skratke a jednoducho, Jarmuschovi ľudia prichádzajú a odchádzajú, zostáva len pevne pripútaná scéna a obmedzený rozhľad diváka, ktorý si tým uvedomuje krehkosť média a diela, a začína uvažovať nad jeho zámerom, prečo mu ukazuje práve toto a nič iné. Je to však nezámernosť (a prakticky absentujúce pásmo rozprávača), ktorá vedie kroky zvučných mien po plátne a slová popri aromatickom nápoji a krabičkách nikotínu, charakterizujúcich modernú spoločnosť. A v tej Jarmusch exceluje. ////////// P.S.: A táto mozaika pozvoľného mestského tokania o čomkoľvek mi svojou zábavnosťou a obsadením neskutočne vyhovuje. Náladovka do pohody i nepohody, najlepšie však sparného leta na verande útulnej kaviarničky s vôňou domácej kávy a jemným jazzíkom ako podmazom. ////////// Strange to Meet You - 75% /// Twins - 85% /// Somewhere in California - 80% /// Those Things'll Kill Ya - 75% /// Renée - 70% /// No Problem - 75% /// Cousins - 80% /// Jack Shows Meg His Tesla Coil - 70% /// Cousins? - 80% /// Delirium - 80% /// Champagne - 85% /// Celkové hodnotenie filmu: 75% (18.12.2014)

Zlí jazykové by mohli tvrdit, že celý film je o lidech, kteří sedí v různých podnicích nad šálkem kávy s cigaretou a žvaní – kulantně řečeno – o tom, jak jim dupou králíci (jinými slovy o ničem). Není to však pravda, již samotné tvrzení, že tento film „o něčem je“, totiž považuji za scestné. Filmy, které „o něčem jsou“ zpravidla nenechávají komunikaci pouze na svých postavách, nýbrž komunikují i se samotným divákem. Takhle to vyjde nastejno, jako kdybyste si zašli do nějaké knajpy a tam deset minut pozorovali jednu dvojici vedoucí dialog, pak přešli jinam a tam opět po určitou dobu někoho pozorovali. Pouze pravděpodobnost, že byste narazili na konverzace natolik zajímavé jako v tomto filmu, je velice malá. Nabízí se logická otázka: „proč to Jarmusch natočil?“ Odpověď je prozaická: „a proč ne?“. Právě tato nenucenost je mi na Kávě a cigaretách nejsympatičtější. Budí dojem díla, o němž si každý může myslet co chce, aniž by to komukoliv z tvůrců vadilo. Ti si tak jako tak v klídku dopřejí své kafe, cigárko a povykládají si třeba o zrychlených snech nebo kávových nanucích. Některé etudy si koledují o vystřižení, jenže, co kdyby šlo zrovna o ty etudy, které někdo považuje za nejzdařilejší? Nebýt Cousins a Cousins?, volím zcela jistě hodnocení nižší. Být kuřák, volím zcela jistě hodnocení vyšší. Ona je to vlastně série prvotřídních reklam na tabák a kofein. Až jsem se s tou kávou bez cigarety cítil trapně. 70% Zajímavé komentáře: Eodeon, Radko, k212, arie (26.10.2007)

Tímto krokem možná riskuji smazání profilu z povrchu ČSFD, ale ať se na mě nikdo nezlobí, nemám ve zvyku chodit slepě uvnitř davu jen proto, aby na mě netáhlo. Nikomu neberu jeho filmový vkus. Pokud někdo v těch scénkách spatřuje smysl, pointu nebo jakoukoli zajímavost (krom přítomnosti několika hvězd), pak je všechno v pořádku. Mně však přijde zajímavější i tlachání sousedů v zahradní pergole. Jim Jarmusch nikdy nepatřil mezi mnou pochopené režiséry, stejně jako já asi nebudu jím pochopeným divákem. A mám pocit, že se na tom nic nezmění ani v momentě, kdy bych čirým omylem narazil na dvojku... (26.07.2011)