Rozhovor

V istom zmysle mi Rozhovor veľmi pripomínal film Životy tých druhých. Viac ako thriller či krimi a všetky vyššie uvedené žánre je to psychologická dráma. Myslím, že práve na tomto zistení môžu očakávania mnohých divákov stroskotať. Ja som si to však skutočne vychutnávala. Gene to zahral skvele! Ako bonus avšak bez pridanej hodnoty som ešte aj zistila, že Harrison Ford vyzeral a hral skvele už v čase, keď som ešte nebola ani v pláne...Videné v rámci Season Challenge Tour. (29.08.2015)

Paranoia v Rozhovoru 100% naplňuje význam tohoto termínu. Film má moc pěkný závěr, téma je zpracováno mistrovsky, "pouze" klavírní hudební doprovod Davida Shirea je radost poslouchat a kamera nemá chybu, ale já se do toho filmu zkrátka dostatečně nevžil a místy jsem se ošíval, takže objektivně minimálně za 4*, ale subjektivně na 3*. Snad příště. (24.01.2012)

Rozhovor je na jednu skvěle vystavěným thrillerem, ale též existenciálním filmem s přesahem, který se zaobírá matoucí povahou toho, co je to realita a nakolik je možné zachytit ji v její pravé podstatě – jak může být naše poznání světa i sebe sama veskrze scestné, povrchní či lživé. Tento snímek by se tak dal připodobnit k dvěma dalším skvělých autorských filmům zaměřených na podobnou tématiku, z nichž prvním je Antonioniho Zvětšenina a druhým je Výstřel Briana de Palmy. Konkrétně s Antonionim sdílí Coppola navíc intenzivní zájem o vnitřní život hlavního hrdiny. Podobně jako ústřední postava Zvětšeniny se snaží Hackman zakrýt svoji duchovní prázdnotu externalizací, odklonem pozornosti od hlubin svého já k povrchním a vnějším věcem – zatímco fotograf ze Zvětšeniny řeší vnitřní plochost divokými excesy, sexem a neustálou prací, Coppola konstruuje charakter muže, jež celý život špicluje druhé, aby tím utajil ubohost vlastního života. Jakoby chtěl odhalováním špíny ostatních zakrýt vlastní nedostatky, vlastní slabost a bezútěšnost. Avšak v průběhu filmu vycházejí dlouho potlačované věci na povrch – od zjištění pravé podstaty vztahů sledovaných, přes krev deroucí se z toalety jako něčeho nechutného, něčeho co mělo být odneseno do zapomnění a místo toho to vyplouvá na denní světlo, až po bezútěšný závěr, kdy vyčerpaný Hackman sedí uprostřed rozebraného a zničeného bytu, který jakoby byl symbolem chaotického nepořádku, který nosí uvnitř sebe sama... (11.08.2018)

Iným filmom dávam 3*, keď ma pobavia, hoci nemusia oslniť. Tu je to skôr vyjadrenie uznania za prácu, remeslo i viaceré detaily, nad ktorými som premýšľala až po filme. Inak totiž nemôžem povedať, že by som si k hrdinovi alebo deju vytvorila osobný vzťah. No dokážem uznať, že je to kvalitne spracované. (20.06.2017)

Nikomu neberiem to, že ospevuje bravúrny a nikým nečakaný koniec. Ten bol naozaj podarený. Ale spôsob, akým sa k nemu Coppola postupne v deji dopracuvával ma naozaj nudil. Všetko je len o pár chvíľkach zo života špióna, no jeho zruinovaný rozdvojený život ma absolútne nezaujal. 60%. (11.03.2007)