Orlando

Neudělal jsem tu chybu, abych si před filmem přečetl knihu. Zatím na mě stále čeká a já se mohl oddat filmu bez jakéhokoliv srovnávání. A musím říci, že jsem si ho královsky užil. Úžasně výtvarná kamera jako by vypadla z filmů P.Greenaway - barokní obrazy, práce s barvou, šerosvitem, mlhou. Zastavením filmu vznikají svébytné fotografie. Skvělá hudba (David Motion, Sally Potter) rovněž připomene spolupráci M.Nymana s P.Greenewayem. Samotnou kapitolou je Tilda Swintonová, jejíž androgynní Orlando výstižně nachází polohu pro obě pohlaví a jejich splynutí a prolínání se. Je to ON, je to ONA. Orlando dostane darem dům, ale pod podmínkou, že nikdy nezestárne. Prochází stoletími a poznává lásky i zklamání, zrození i smrt. Film plyne jak voda v řece a čarovnými obrazy okouzlí každého, kdo se nechá. (19.05.2013)

"Jsi tak vážný, Orlando, a přece ne dost." ___ Orlando se narodí do jakéhosi šlechtického rodu a podle toho je i vychován. Dospěje do věku, kdy by on sám měl být schopen postrkovat věci do běhu událostí, ale nic se mu nedaří. On sám (ještě) neexistuje. Postupem času se však proměňuje z definice šlechtice v opravdovou BYTOST. ____ Však nešťastni jsou ti, kdo žijí opojeni romantičností své výlučnosti. Kdo vkládá obraz sebe do toho nešťastného rámu se slepou vírou, že tak lze skutečně žít, není než zbabělec. Zkušenost ho bude mlátit do zad a srážet kopanci tak dlouho, dokud nenajde odvahu vstát a jít svou cestou. Anebo svou nemohoucnost vydávat za ctnost, ačkoliv všichni vidí jen chudáka k politování. ___ Taková je to pohádka. (31.03.2012)

Přesto, že jsem zásadním obdivovatelem díla Virginie Woolfové, nejsem jím bezvýhradně. Ke dvěma jejím dílům jsem cítil vždy nechuť a možná i averzi. Mluvím o knihách Flush a Orlando. Vizuální zjednodušení Orlanda Sally Potterou tak pro mě bylo vítaným překvapením. Nezpřístupnilo mi to sice tézi, spíš femininní než maskulinní: "Nic se nestalo, pouze se změnilo pohlaví. (Muž by spíš řekl: "změnila se anatomie, a to by byl v tom čert, aby se nezměnilo ještě něco jiného" – to by řekl Sigmund Freud.) Samozřejmě se můžeme i ptát, proč ve své podstatě nebyl Orlando nikdy mužem, ale tuto otázku snadno obejdeme konstatováním: vždyť to napsala Virdža a Sally jí při tom pomáhala! Pozn.: těch pět hvězd jsem dal nejspíš z trucu. (06.08.2016)

"O jeho pohlaví nemohlo být pochyb..." Ale co je to ono pohlaví, jak předurčuje či limituje životy jednotlivců a jak předurčuje to, jak se k jednotlivci chová jeho okolí? Všechny tyto otázky v sobě obsahuje již tato úvodní věta a celý film nabízí dlouhý řetězec sekvencí, potažmo podnětů na stejné téma. Ačkoli v případě cesty za rovnoprávnost pohlaví ve smyslu rolí a ještě lépe rozplynutí samotného konceptu genderu je podstatnější cíl, než trnitá pouť k němu, v případě filmového "Orlanda" se sama cesta ukazuje jako klíčová nejen pro podmanění diváka, ale také jeho nadchnutí pro ony myšlenky. Tato rozverně vážná a jízlivě absurdní hra s identitami, tužbami a motivacemi pohlcuje coby barokně okázalá a campově přemrštěná freska. Své množství myšlenkových podnětů servíruje na podnose permanentního estetického vytržení a rozjařilé hravosti. A ještě při tom buduje rozkošný pomník hereckým kvalitám Tildy Swinton, bez jejíhož charismatu a chameleónství by filmová "Orlando nemohl fungovat. (25.09.2020)

Ačkoliv se film drží základních myšlenek předlohy a je především podmanivým zamyšlením nad lidskou smrtelností a sexuální identitou jako formou performance, Potterová jen otrocky nepřepisuje původní text. Doplnila motivaci pro hrdinovu proměnu, pozměnila závěr, připsala postavu zpívajícího anděla a hru s genderovými rolemi dovedla ještě dál, když nechala Swintonovou hrát muže i ženu. Krom toho se rozhodla zvýraznit ústřední témata posmoderní filozofie, v zárodečné podobě přítomna již v knize (nelineární vyprávění, přímé oslovování čtenáře, poukazování na nestabilitu identit). ___ V době publikování předlohy průkopnická myšlenka, že muži a ženy nejednají dle svého biologického nastavení, nýbrž hrají role přisouzené společností, je ve filmu vyjádřena nejen slovně, ale také ironickým využitím kostýmů, gest, výpravy a pohybů postav, proměňujících se dle dějinného vývoje. Každá epocha se vyznačuje určitým zastřešujícím tématem a uměleckým slohem i specifickou barevnou paletou. ___ Opulentních povrchů Potterová využívá ke zdůraznění premisy, že lidské životy jsou formovány především našim vzezřením. Sofistikovanými filmovými prostředky pak prozkoumává schopnost umění a člověka překonávat kategorie, které zároveň vymezují i omezují naši životní zkušenost. ___ Pohledy Tildy Swinton do kamery nahrazují vysoce komunikativního vypravěče Woolfové a současně nás upozorňují na nesoulad mezi Orlandem a jejím prostředím, které ji nechápe. Film tak nejen soustavně relativizuje způsob, jakým rozumíme genderu a identitě, ale podvrací i naše divácké očekávání a mění způsob, jakým se běžně díváme na filmy. ___ Kniha i film nejenže tematizující sexuální ambivalenci, ale navíc ukazují, jak mohou být kulturnímu dědictví v nových kontextech připisovány jiné významy. Texty jsou významově bohaté, historie je nestabilní. Stejně tak lidská identita. Orlando je krom jiného film o čtení a psaní, natočený podle novely o čtení a psaní. Stejně jako předloha si přitom klade zásadní otázku, jak psát a číst pravdivě vůči sobě samému. 80% (04.01.2019)