雲のむこう, 約束の場所
The Place Promised in Our Early Days
The Place Promised in Our Early Days
The Place Promised in Our Early Days
Obsahy(1)
V paralelním světě, kde bylo Japonsko v roce 1974 rozděleno na dva státy podléhající vlivu USA a Sovětského svazu se odehrává příběh o snech, lásce přátelství a samotě odloučení. Dva kamarádi, Hiroki a Takuya, si na severu Jižního Japonska staví tajně vlastní letadlo, aby přeletěli přes hranici na ostrov Hokkaidó, kde stojí záhadná nebetyčná věž, a odhalili její tajemství. Když se k nim připojí jejich spolužačka Sayuri, uzavřou přísahu, že k věži doletí za každou cenu. Po čase ale Sayuri bez rozloučení zmizí, cesty obou kamarádů se rozejdou a trvá dlouhé tři roky, než se začne jejich společný osud znovu naplňovat. Válka mezi oběma částmi Japonska je na spadnutí, výzkum paralelních vesmírů a změny reality, které způsobuje obří věž, ohrožují celý svět a sny, které se zdají spící Sayuri, hrají důležitější roli, než by kdokoli čekal. (Karmin)
(více)Recenze (79)
První Shinkaiův celovečerák, přestupní stanice mezi Hoshi No Koe a "Byosoku" zejména co do zápletky. Zatraceně hodně sci-fi, hodně emocí, zasněnost a osobitá poetická atmosféra "dalšího" příběhu dvou odloučených a hledajících se duší. Bohužel to skloubení žánrů (je tu totiž i akce;)) není úplně funkční, a rovněž stopáž je poněkud pridlhá. Však taky další - podle mě (zatím) vrcholná - Shinkaiova záležitost je skoro o půl hodiny kratší, a jede daleko hladčeji při daleko lepší komplexnosti. Kumo No Muko má několik velice hezkých momentů (a - jak jinak - i přehnaných kýčovitých obrazů), ale tempo je příliš rozvleklé i na některé záměrně tiché pasáže. Na výš než 70% nejdu, a děkuji pěkně, jeden pokus mi stačil. ()
vôbec ma to nejak nechytilo, prišlo mi to ploché bež šťavy ()
To nejlepší nakonec. Japonec. ()
Nádherné romantické sci-fi, ku ktorému som sa dostal náhodou na tohtoročnom Comics salone rozpráva príbeh troch školákov zo severnej časti rozdeleného Japonska, ktorému každým dňom hrozí vypuknutie vojny s južnou časťou a jej spojencami. Na hraniciach oboch znepriatelených častí sa týči do oblakov obrovská veža, ktorá v okruhu niekoľkých míľ spája paralelné vesmíry, mení štruktúru okolia a predstavuje hrozbu nielen pre obe krajiny ale i ostatný svet. Dvaja chlapci a jedno dievča si sľúbili, že sa raz k veži pozrú na lietadle vlastnej výroby. Potom však dievča záhadne zmizlo a chlapci išli študovať každý do iného mesta aby sa po troch rokoch na prahu občianskej vojny stretli a pokúsili sa svoj sľub dodržať. Beyond the clouds je po vizuálnej stránke úchvatné (i keď trochu gýčovité), čo však diváka uchváti ako prvé je úžasná melancholická klavírna hudba sprevádzajúca celým filmom, dotvárajúca taký ten tiesnivý pocit z celého filmu. 10/10 ()
Možná až moc melancholické. Ale stále mě baví poslouchat japonské hlasy a tady se mluví tak krásně, když se ty obrázky střídají... Horší 4*. ()
Stále stejná metafora lidí jako oddělených světů, celkem zajímavě podaná... ()
Tvorba Makoty Šinkaie se mi opravdu líbí a ani jeho první celovečerní anime není výjimkou. Základem jsou nádherná hudba, kresba a animace (tentokráte ještě hezčí než v Hoši no koe), které místy vytvářejí výjevy tak kýčovité, až jsou krásné (inu, jako v Hoši no koe). V těchto kulisách se pak odehrává zajímavý příběh tří přátel a snícího vesmíru (škoda, že ten je pouze načrtnut). Byť není Kumo no mukó, jakusoku no bašo tolik sentimentální, i děj a atmosféra nesou stopy Šinkaiova předchozího díla, a to je pro mě jasné plus. 9/10 ()
Pribeh ktory svojim dejom a vizualnou aj hudobnou strankou pripomina sen. Za pomoci jemnej atmosfery sa odvija pribeh, ktoreho posolstvo a vyznam sa da pochopit hadam len emociami. A tak to ma byt. Pre to mam anime tak rad. Pre to nevysvetlene, co sa ma dotkne hlboko v nutri. Nie mnoho neazijskych filmov v sebe ukriva podobne caro. Dokazem si vybavit azda len Fontanu a Pan's Labirinth a o to viac si tieto filmy vazim. Pribehu dodava neobicajne tajomno zahadna veza, ktora je symbolom a voditkom celeho filmu. Symbol niecoho, co nedokazeme nikdy tak celkom ovladnut a pochopit, nieco co nas stale pritahuje, nieco co nam v konecnom dosledku pomoze pochopit samych seba. Uff....jednoducho lepsie raz vidiet ako sto krat pocut. Extraordinary (9/10) ()
Animovaná rozprávka o troch kamarátoch - dvoch chlapcoch a dievčati, ktoré sa stratí. Netradičná kombinácia nostalgického sveta zašlých čias, romantických prírodných scenérií s techno vzhľadom Japonska je podfarbená neustále prítomnými pocitmi samoty a smútku v rozdelenom svete. Celok pripomína šikovne prerobený príbeh Šípkovej ruženky, odohrávajúci sa v budúcnosti. ()
Po dlouhé době narážím na ten smutný paradox: největší slabinou snímku je, že čím víckrát jej divák vidí, tím výše v jeho očích stoupá. Napoprvé mi to prostě všechno zdaleka nedocvaklo a těším se, až se na Za oblaky podívám podruhé. Minimálně na tom "blučku" s kvalitní TV je to pastva pro oči. Někomu možná bude připadat hloupé, že se režie soustředí výhradně na pestrobarevné magické záběry, oplývající přehršlem barev a kýčovitostí, ale je to jednoduše nádhera, to se nedá popřít. Během sledování se mi pak dvakrát vybavil Nolan: poprvé při námětu, nepodobném Inception, no a podruhé počáteční zmateností v ději a postupném rozuzlení, při kterém mi hlavou blesky snímky jako Memento, nebo Dokonalý trik. Zamilovat si tento snímek musí být krajně nebezpečné a hraničící s neodolatelnou nutkavostí protlačit jej do TOP 10... Klasická japonská animovaná NÁDHERA. ()
Kvůli takovým filmům je třeba zvážit pořízení kočky jménem Čajík, nevím proč, ale u sledování Šinkaiových filmů mám dojem (místy hraničí s nutkavou potřebou), že hladit kočku by mělo patřit k základním kamenům pro dobrý zážitek... Ale i bez hlazení jakékoli zvířeny jsem nadmíru spokojen, Makoto totiž pevně drží své linie (už předtím jsem viděl několik jeho celovečerních filmů, na prvocelovečerák přišla řada až teď), opět je přítomen letmý, něžný, spíš platonický, ale ve své průzračnosti neskutečně silný cit, odloučení, záběry na oblohu a samozřejmě - vlaky. Kresba, jak jinak, excelentní, tu má Makoto dle mne zvládnutou nejlépe ze všech. Potěšilo mě, že na linku lásky se většinu doby skoro nehraje a že scifi prvky jsou čisté, čitelné, nerušící a v ději dobře zapadají, díky čemuž může příběh nerušeně téci dál. " Pomůžu ti zapomenout " ()
Zajímavý námět utopený ve vražedně poooooommmmááááállllléééémmmmm tempu. ()
Příběh není až zas tak nějak moc zajímavý. Je to nejsalbší stránka filmu a tím ho trochu sráží. Co ovšem film neuvěřitelně vyzdvihuje je krásné zpracování. Ve filmu je obrovské množství detailně prokreslených a nádherných obrázků a je to právě ono zpracování, které mě donutilo dát 4*. Jinak se film pohybuje na hranici kýče. ()
Beyond the Clouds, The Place Promised in Our Early Days je dalším dílkem japonského všeuměla jménem Makoto Shinkai, který je známý tím, že své filmy (do té doby krátké) dělá skoro sám. Toto je jeho první celovečerák (a má délku cca 90 minut, ne 70). Odehrává se v budoucnosti v Japonsku, které je rozděleno na část severní, patřící k Union, a jižní, která je pod vlivem USA a UN. Na severu na ostrově Ezo (dříve Hokkaido) se tyčí obrovská věž (lze ji vidět až z Tokia), jejíž princip a funkci se jižní strana snaží odhalit. Kromě toho tato věž láká dva chlapce (Hiroki, Takuya) a jednu dívku (Sayuri) - moc rádi by se k ní podívali na vlastnoručně sestrojeném letadlu. Ovšem jednoho dne Sayuri záhadně zmizí a cesty chlapců se rozejdou. Avšak za tři roky... ____ Už u Hoshi no Koe - Voice of a Distant Star jsem si o Makoto Shinkaiovi udělal pár postřehů: rád kombinuje romantiku a sci-fi. Je to tak trochu kýčař, v obou se docela často vyskytuje efektní, avšak bezúčelná hra barev, světel a stínů (často se opakující scéna, kdy mezi hlavami dvou lidí zapadá slunce). I hudba je taková sentimentální, mírně podbízívá. Prostě bych spíš uvítal, kdyby se zaměřil trochu více na obsah, promyslel pozadí příběhu, funkčnost celého principu věže... (o obojím bych se rád dozvěděl více). ___ Ale i tak to je moc krásný zážitek. Lepší 4* ()
Nuda, třikrát nuda, plná kýčovitých obrázků s nedomyšleným příběhem. 50% ()
Nadherne a originalni dilo s dechberouci atmosferou a vytvarnou strankou. Mysteriozni, romanticke a v mnoha smerech fantasticke... tak jak to ma Rudovous moc, moc rad. Proste kyc pro nas snoby. Vubec se nedivim, ze oblibenym spisovatelem Shinkaie je Haruki Murakami, tema snu je jim oboum ocividne blizke. ()
Väčšinou ma divné, exotické filmy, príliš vzdialené našej náture a štýlu rozmýšlania nezaujmú. Alebo zaujmú a ja ich iba správne nepochopím. Beyond the clouds ma aj napriek tomu, že som ho tak úplne nepochopil, zaujal a páčil sa mi. Je to film, ktorý útočí na divákove zmysly a city a sústreďuje sa na ne viac, ako na svoju vnútornú logiku. Tento film ma chytil, bol jedným z prvých anime, čo som videl a plánujem si ho v blízkej budúcnosti, po šiestich rokoch znova pozrieť . ()
Makoto Shinkai (réžie i scénář) nám podává úděsnou formou (1. zdlouhavou, 2. zbytečně zmatenou a časově rozházenou) příběh, který na první pohled působí velmi sympaticky a propracovaně, ale při bližším kritickém zamyšlení vyjde najevo, že je plný logických nesmyslů. Tak jedinou věcí, která dokáže zaujmout, je nádherně zvládnutá animace...60% ()
Vizuální stránka je dokonalá ale vyprávění už tak působivé a zajímavé není. Problém je v tom, že v každém japonském animáku hledám dalšího Mijazakiho a ten je jedinečný. ()
„TO LÉTO BYLO VSKUTKU VÝJIMEČNÉ. AVŠAK OD TÉ DOBY MĚ VŠUDYPŘÍTOMNÝ SVĚT ČASTOKRÁT ZRADIL…“ Děj filmu nám představuje alternativní minulost, ve které se p. Šinkai inspiroval u poválečného Německa. Japonsko bylo rozděleno Cugarským průlivem na sféry vlivu Sovětského svazu a Spojených Států. Sověti na svém dobytém území zafinancovali výstavbu kvantové věže, tyčící se šestnáct kilometrů do nebes. Kamarádi Takuya a Hiroki jsou touto významnou dominantou fascinováni. Proto se rozhodnou, postavit si proudové letadlo, které by je k věži dopravilo… » Co se mi líbilo: 1) Autentický příběh. Jako obvykle, nic jsem si o filmu nehledal a byl jsem tak mile zaskočen. Téma alternativních dějin poválečného Japonska mě opravdu zaujalo, i když tu nehraje hlavní roli. Děj se tu odehrává kolem společné kamarádky Sayuri a jejího náhlého ztracení. 2) Hudební podkres a ozvučení. Pan Tenmon se na filmu výrazně podepsal. Jeho melodie dodávají filmům silnou atmosféru a krásně rozezní divákovy emoce. Vypíchnu tu především Main Theme. Co se týká ozvučení, jsou tu slyšet velmi propracované zvukové kulisy na pozadí, jako např. blížící se bouřka, skřípání podlahových prken či proudové motory stíhaček. Poslední jmenované zvukové efekty mě fakt dostaly. Stejný popis platí i k následujícímu Šinkaiovu filmu, Pěti centimetrech za sekundu. 3) Animace. Právě v tomto filmu p. Šinkai poprvé ukázal vysokosnímkovou animaci. Pohyby jsou tak ve filmu značně plynulé a přirozené. Pozoruhodností filmu je jeho rudé zbarvení, způsobené zapadajícím sluncem, po většinu jeho screentimu. Z maličkostí v animaci, co se mi zalíbily, zmíním záři reflektorů. 4) Železnice. A je to tu zase. Jsem ohromen nádhernými nádražními stavbami, odjezdovými tabulemi hlásící nejen směr a perony, ale v nouzových situacích i aktuální dění. Pan Šinkai znovu trefil moji slabost. 5) Přirozená mluva. Postavy ve filmu nepoužívají stereotypní anime mluvu, avšak přirozenou japonštinu. Taktéž tu zazní nefalšovaná americká angličtina ba dokonce i ruština. Film tak působí velmi věrohodně a i když se najdou mezery ve scénáři, sledování jsem si si díky výše uvedeným důvodům užíval. 6) Vývoj v čase. Pro plný dojem z filmu doporučuji film často pozastavovat. Celý příběh tu začíná v roce 1974 a končí v prvních měsících roku 2000. V tomto mezidobí vznikne řada událostí, které ve výsledku dávají filmu dlouhou časovou osu. Samozřejmě, nebudu nic prozrazovat, každý ať si udělá tento časový rozbor sám. 7) Hrátky s minulostí. Nečekal jsem, že bych někdy viděl zfilmovanou alternativní minulost poválečného Japonska, kde Sověti neobsadili jen Kurily a jih Sacharinu, ale také realizovali vylodění na Hokkaidu. A samozřejmě ho časem od Japonska odřízli a izolovali, stejně jako NDR. Velká škoda, že se o této alternativitě nedozvím víc. » Co jsem nemusel: 1) Dějové nesrovnalosti. Sice se mi anime film líbil, ale jeho sci-fi dění nebylo tak poutavé, abych si nevšiml velých nedostatků. I když jsem hledal napříč internetem, stále jsem se nedozvěděl původní záměr věže či jaký měla efekt na ekosystém a život obecně proměněná hmota kolem ní. » Shrnutí: Často jsem o tomto anime filmu četl na dnes už smazaných blogech i slýchal od dlouhodobých anime nadšenců. Sice jsem si musel film pustit dvakrát, abych pobral to množství informací, co bylo za hodinu a půl vyřčeno, avšak i na druhý zátah mě anime chytlo a už nepustilo. Debutový Šinkaiův film nezklamal. Má většinu prvků jeho kvalitních filmů, včetně velmi cenné spolupráce na audiu s p. Tenmonem. () (méně) (více)