Doznání

Většina filmů natáčených na Západě o zemích za železnou oponou trpí (přinejmenším pro našince) naivitou a selhává v řadě citlivých detailů. Doznání sice nemohlo být vzhledem k zostřující se situaci po okupaci natočené u nás a realizace proběhla ve francouzském prostředí, ale na výsledku to vzhledem k poradcům a známé Gavrasově pečlivosti není vidět. Costa-Gavras je známý svou angažovanou tvorbou a na tématu politických procesů ho zaujala jednak možnost konfrontovat hořkou realitu "lidových demokracií" se stále přetrvávající naivní představou radikální intelektuální levice o životě v zemích "socialistického tábora", jednak i psychika obžalovaných vystavených extrémnímu psychologickému nátlaku a mučení. Velkou roli na úspěchu snímku mělo vedlo Gaversovy režie i angažování Yvese Montanda a Simone Signoret do hlavních rolí. Jestli má film v něčem slabinu, pak v tom, že vychází z Londonovy knihy, která je pochopitelně velmi osobní a nemusí být vždy objektivní. Přesto je to jeden z nejsilnějších filmů o zločinech komunismu, který měl velký vliv na odhalení podstaty komunistického systému po celém světě. Celkový dojem: 90 %. (23.02.2013)

Film není určitě pro pobavení, ale hlavně je poučný. Je nafilmován podle vzpomínek Artura Londona politického komunistického funkcionáře, diplomata a rudého publicisty, který se především vlastním idealistickým přičiněním, dostal do soukolí obludného mechanismu vykonstruovaných politických obvinění režimu. Zakázanou knihu „Doznání“ jsem za totality přečetl za dva večery, film sám o sobě, mě už tak nebral. Komunistický systém uměl přinutit surovostí a bestialitou skoro každého přiznat se ke lžím. Dokonce ve své zrůdnosti vězni o sobě mluví, (jsem hajzl a zrádce dělnické třídy) a podobné perly. Nejhorší a nejsmutnější na této době je, že bylo u nás v Československu vyneseno víc rozsudků smrti, než ve všech sousedských komunistických státu dohromady. Československý komunisti prostě chtěli být papežtější než papež. Artur London po odpykání trestu a následném propuštění sice kritizoval ve Francii praktiky komunismu, ale úplně se zcela nevymanil z myšlenek socialismu. Doufám a myslím, že už se nevrátí zlatá éra Sovětské demokracie. Je neuvěřitelné, že i dnes jsou lidé, kteří by komunismus znova volili. Zaplať pánbůh aspoň za film, který slouží jako dostatečný důkaz doby. (24.10.2007)

Specialista na politické filmy Costa Gavras se blýsknul. Velice působivě (a s působivým Montandem) postihl, jak fungovaly komunistické politické procesy. Jeden z těch filmů, který by se měl našim zapomětlivým komunistům a jejich voličům pouště od rána do večera. Na druhou stranu mi vadila skutečnost, že sám hrdina Artur London byl podobně jako Slánský pěkná svině. Většina z odsouzených předtím sama procesy připravovala, takže jsem je nelitoval a spíše jsem si říkal "dobře ti tak". Ovšem bez ohledu na osoby, jako výpověď o systému to je dost dobré. (30.07.2003)

Před mnoha lety jsem viděl Doznání na plátně v kině a nová projekce v televizi neztratila nic na svém poselství o zrůdnosti komunistického režimu a lidí, kteří v té době měli absolutní moc. Artur London je samozřejmě diskutabilní postava, kterou nelze vnímat jednoznačně kladně (Rudolf Slánský byl ale mnohem horší, protože to byl právě on, kdo vědomě pomáhal nastolit atmosféru strachu z politických procesů), ale jeho knižní i filmové svědectví by rozhodně nemělo být zapomenuto. Pokud jde o samotný snímek, na to, že se z pochopitelných důvodů netočilo v Praze, je navození pražské atmosféry poměrně solidní a závěrečná koláž s autentickými záběry ze srpna 1968 tomu hodně pomohla. Osobně si myslím, že vyobrazení krutého mučení během všech výslechů bylo zpodobněno mírněji než ve skutečnosti, ale i tak je filmové Doznání silným a velmi mrazivým diváckým zážitkem, který by si neměl nechat ujít každý, kdo se zajímá o moderní historii. (18.08.2018)

Gavrasov fanúšik by očakával práve tie jeho nekonvenčné, tristné spôsoby, kde sa zlievajú časové roviny a nespoľahlivý rozprávači v zmysle narušenie prirodzenej kontinuity, ale k ním sa režisér dostáva postupne. Priznanie je velice sofistikovaný politický triler pracujúci s veľmi silnými technickými komponentmi, ktoré zvierajú svet hlavnej postavy okolo kolečkovitej kazajky, z ktorej niet cesty späť. Kauza Slanského procesov a spol. tu je jednoznačná, ale mená sa nespomínajú (skôr funkcie, keď je to pre prípad nezbytné) a ku Gavrasovým ľavicovým postojom, v ktorých vidí svoju súčinnosť v kontemplácii postáv, s ktorými sa názorovo stotožňuje sú tu iba minimálne. Film je skrátka výbornou a docela vernou rekonštrukciou historickej atmosféry 50rokov a veľmi cenný príspevok pre budúce generácie. Na Z to pochopiteľne nemá, ale čo predsa? (04.07.2017)