Popelka

Kdesi na venkově žil Trautenberk se svou ženou a třemi dcerami. Už tehdá si hleděl zásadně svého a tak se není co divit, že si ani nevšiml, jakou slepici si vzal, jaké namyšlené kravky jsou jeho dvě dcery a jaká zakomplexovaná naivní přihlouplá blbka je ta třetí. Ale o něm a o tom, jak ho trýznil zlý Krakonoš, je zas jiná pohádka. Tahle se točí právě okolo té nejnaivnější a nejhloupější z dcer, jenž zvali Popelka. Dokud si povídala s holubem, ještě byla naděje. Když jí ale začal odpovídat a ona místo na psychiatrii šla na zámek, nenápadně přestrojená sama za sebe a navzdory faktu, že vše viděla jaksi zamlženě, vše se vymklo kontrole. Náhle začaly na povrch vyplouvat i jiné okolností. Ukázalo se, že macecha i obě sestry jsou slepé a/nebo trpí poruchou paměti, když třikráte nedokázaly Popelku poznat, princ je trouba po otci (který neumí zahrát rozrušení, avšak těší se až zprzní synovu novou ženu a udělá jí dítě) a taktéž že textař průvodních písní má velmi omezenou slovní zásobu. Jelikož Popelka má z hrachu běhavku, neustále mizí z plesů a tak se jí musí princ vydat hledat. Zvláštní znamení - hňápa velikost 55. Jediná Popelka si naštěstí ostříhala nehty na nohou a tak jí dřevák padne. Proto si musí za trest vzít prince. Macecha pak v rozrušení vyžene manžela a otce Popelky s tím, že už se nemá vracet, a tak Trautenberk odchazí hledat klid kamsi k horám na obzoru a doufá, že takové blby už nepotká. Ó jak se mýlí... (04.02.2016)

Tato pohádka se asi neubrání srovnání s Třemi oříšky pro Popelku, ale je třeba mít na paměti, že Vorlíčkův opus magnum je takřka velkofilm, zatímco tato Popelka je klasická studiovka made in Vlasta Janečková. Přesto se i ve skromných podmínkách podařilo vytvořit podívanou, která ty studiové kulisy, ze kterých vzešla, dokázala překonat, a to navzdory topornému princovi, jemuž se vlil nějaký život do žil až ve chvíli, kdy začal zpívat. Samotná Popelka v podání Evy Hruškové byla výborná, pochvalu si zaslouží i písně. Když řeknu, že je má na svědomí Angelo Michajlov, stejně jako u Zlatovlásky, tak asi není třeba dalších chvalozpěvů. (23.12.2021)

Docela odlišné zpracování než je u Tří oříšků, kterou zná většina populace. Rozhodně je tahle verze smutnější a vážnější, což se mi velice líbilo. Je také víc muzikálovější i když melodie jsou celkem 4 a opakují se, ale písničky jsou to pěkné. Trochu zamrzí černobílé zpracování, protože tolik nevynikne krása jednotlivých šatů, ale co se dá dělat je to dost stará pohádka. Hodnocení: 85/100. (01.03.2015)

Milá pohádka, která působí stejně skromným dojmem jako její titulní postava. Příjemná na pohled a to i přes unylého prince Štědroně, který věčně hledí jako by mu ulítly včely, Popelku Hruškovou, která na tom není o moc lépe a navrch pěvce Třísku, který je nucen do dlouhých not natahovat krátká slova což působí poněkud komicky disharmonicky. Naštěstí to všechno zachraňuje pár kouzelných melodií, skvělá macecha Dany Medřické a Ladislav Pešek jako král se svým dotčeným "Co na mě křičíš!?" (26.12.2011)

I když Mistr Tříska neumí nijak světoborně zpívat, jako vypravěčský bard působil parádně. Pro mě úplně neznámá verze Popelky ovšem trpí hned několika nešvary - jednak postrádám nějaké odlehčující proložení plesů (3. ples je už vyložená nuda), Štědroň jako princ Mojmír je brutální prkno a vykulená slečna popelavá mi svým teen hláskem způsobovala stavy tlakové beztíže. Ani písničky mě nenadchly (krom Třískovy melodie). Za podívání tahle verze určitě stojí, nicméně klasické verzi nesahá ani po střevíček. (29.08.2010)