Příběhy obyčejného šílenství

Navzdory všem šílenostem je to nejnormálnější Zelenkův film. Rozpohybování divadelní hry dopadlo nad očekávání dobře a s řadou scén si autor opravdu vyhrál (úžasný rozhovor chodce s řidičem popojíždějícím v zácpě, jízdy s vozíkem), ale stejně mi scénář připadal poněkud nedotažený. Řada hlášek má (podobně jako u předchozích filmů) slušnou šanci na zlidovění. Ivan Trojan je opět dokonalý, ale ještě víc mě zaujal Miroslav Krobot. To se skoro nechce věřit, že to je neherec ve své první roli (na divadle i ve filmu)! (07.03.2005)

Já ty dvě hvězdičky nedávám proto, že bych byla z Příběhů nějak znechucená. Ve skutečnosti ve mě totiž nezanechaly žádný dojem. Postavy jsou švihlé (ale ne tím sympatickým způsobem) a těžko uvěřitelné, příběh trochu moc plochý a nezajímavý a chladně odvyprávěný. Líbila se mi jen kamera a hudba. A to u mě na tři nestačí. PS: Nemám nic proti slovenskému přízvuku, ale Jana Hlubinská ho má tak silný, že stejně nikdo neuvěří, že je Češka. Tak proč jí nenechat mluvit krásnou slovenštinou místo aby (kolegové Slováci mi odpustí) prznila češtinu? To snad česká postava nemůže mít slovenskou tetu? (09.03.2006)

Dobrý, ale méně by bylo více. A to jak vůbec tohohle cool humoru v českých filmech přelomu tisíciletí (napoikstý už to trochu unavuje), tak obzvlášť toho důrazu na cool ujetost uvnitř příběhu samého. Nakonec se ukazuje, že právě ta nejtrapněji napsaná postava, která tam byla celou dobu na přes držku (matka), je jediná, která tomu ve finále dává smysl. Ovšemže ne tak, že by jediná potřebovala spásu, nicméně jako jediná dosáhne toho, kolem čeho ostatní jen mlsně chodí. Duch vane, kudy chce. Nebo to celé byl vlastně její příběh? Komentář: Artran. (14.12.2016)

Příběhy obyčejného šílenství jsou velice lidským filmem. Hodně k tomu přispívají výborné herecké výkony (Krobot, Trojan, Divíšková, Heřmánek) a vůbec celý tento neobyčejný příběh, který je založen na tragikomice (ne) všedního života několika lidí. Je zde pár opravdu vypečených hlášek, kterým se však můžete smát až se budete za břicho popadat, stejně jako si uvědomit, že to je vlastně docela neveselá realita (u mě to byl takový mix). Soundtrack je perfektně poskládaný, nechybí zde špetka mystiky pro Zelenku velmi typická (přestože já bych se bez ní klidně obešel) a potěšil i úsměvný a symbolický konec. Po několika zhlédnutích jsem si film velmi oblíbil, a to natolik, že i když mě trochu mrzí jeho v podstatě docela smutné vyznění (nebo i právě proto?), hodnotím ho 5*. (18.08.2009)

„Vždyť ty jsi mňe normálně zapomněl na pumpě!“ – „Hm, no jo. Jsem se zamyslel.“ Na svete existujú ľudia, ktorí zažívajú celý život bizarné udalosti, nehody, zvraty a náhody rovnako dobré, ako zlé a také, ktoré sa vzpierajú jednoznačnej charakteristike. Približne (aj) o tom je táto tvrdohlavá, svojská tragikomédia, z ktorej je divák rovnako zmrazený, ako sa smeje. Či už na šikovných dialógoch, neuveriteľných zvratoch (finálny „haf haf“ záchvat na verejnosti), nádherne napísaných postavách alebo na hereckých kreáciách (hlavne Miroslav Krobot). Napriek tomu sa priznám, že som bol väčšinu filmového času "vyhodený zo sedla", mnohé scény ma nebavili a niekedy tempo stagnovalo natoľko, že som sa až nudil. (26.01.2009)