Režie:
Jiří BělkaScénář:
Miloš ŘehákKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrají:
Luděk Munzar, Jaroslava Tvrzníková, Rudolf Hrušínský, Bohuš Záhorský, Iva Janžurová, Leopolda Dostalová, Zdeněk Štěpánek, Zdeněk Řehoř, Čestmír Řanda st., Gustav Nezval, František Němec (více)Obsahy(1)
Do rodiny podnikatele přichází mladý a ctižádostivý inženýr Švajcar jako snoubenec továrníkovy dcery. Setkává se s bratrem tchána Cyrilem, který předstírá, že je neviditelný. Rodina s ním tuto hru hraje, aby ho nemusela dát do ústavu. Román Jaroslava Havlíčka z období mezi dvěma světovými válkami je sugestivním zobrazením rozpadu měšťácké rodiny.Inscenace z roku 1965 byla prvním zpracováním Havlíčkovy prózy. Jaroslav Havlíček (zemřel 1943) ve své tvorbě navazoval na tradici české realistické literatury a dík svému vynikajícímu talentu se zařadil mezi naše nejlepší moderní romanopisce. Povídky začal publikovat na přelomu dvacátých a třicátých let. Námětům ze života maloměstských rodin zatížených stavovskými šosáckými konvencemi , s ojedinělými, často tragickými vzpourami svých hrdinů zůstal Havlíček věren i v románech "Neviditelný" (1937) a "Ta třetí (1937). V poslední době se jeho romány staly vděčnými předlohami pro filmové a televizní adaptace např. "Helimadoe" a "Ta třetí". (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Po Bellevue a kraťasu Aksál jsem se ještě zuby nehty držel akce nekomentovat dílo "neznámého" režíséra Jiřího Bělky. Po Neviditelným se už těžko udržím. Jednoduše řečeno - výše zmíněný byl mistr psychoanalytik za kamerou. A hlavně: Šlo to levně, účelně podmanivně a trefně na dlouhou dobu dopředu ,né-li navždy. Platinová šedesátá made in Bělka... ()
Velmi dobrá partie, která má ovšem velmi tajemné a nepředpovídatelné pozadí. Složení obyvatel domů je výborné, stejně jako narůstající psychóza, ironicky trefné, pichlavé poznámky pratety a samozřejmě němý a duševně neviditelný strůjce celé rodinné zkázy. Možná je chyba ve mně, ale Munzara nějak nevstřebávám i Soniny emocionální projevy byly občas příliš, ovšem výborný děj a skvostná psychedelická hudba, od mistra československé kinematografie Luboše Fišera, mi nedovolí jít pod plný počet. Výborná záležitost se skvostnými monology i dialogy. Tohle je potřeba znát. ()
Od prvního okamžiku jsem seděla před obrazovkou jako přikovaná a čekala jsem jak to dopadne. Musím říct, že šlo o velmi hutnou nálož. Před Jaroslavou Tvrzníkovou smekám a totéž platí pro Rudolfa Hrušínského. Atmosféra v domě továrníka byla taky pěkné psycho. To by mě zlikvidovalo. Opravdu výživný materiál. Nebylo mi z toho moc dobře po těle. Hodně sugestivní snímek. ()
"Odpusť prostředníku!" Pět minut. Pět minut. Nastoupí Hrušínský a serete maggi. Čepek měl co přebíjet. Soňa (u té člověk občas neví, jestli přehrává nebo to hraje výborně), tetička, služka. Vyborné postavy. Atmosféra se však nakonec vytratí a zůstává jen čistě psychologická stránka. Což mi přišlo trochu škoda. ()
Po dokoukání filmu (podle knižní předlohy Neviditelný) Prokletí rodu Hajnů(1988) jsem byl nadšenej. Zároveň jsem ale zjistil, že knižní předloha Neviditelný už jedno filmový zpracování se stejným názvem jako kniha má. Navíc dle zdejšího hodnocenej ještě líp hodnocenej než Prokletí rodů Hajnů. Takže to nešlo nevidět. Samozřejmě se neubráním srovnání těchto dvou filmů. Neříkám, že je tohle filmový zpracování špatný ale u mě ve všech směrech vyhrává Prokletí domu Hajnů. Neviditelný má sice trumfy v podobě hereckých es ale ani to nestačilo. Třeba v roli tetičky u mě jasně vítězí Valerie Kaplanová z filmu z roku 1988 nad Leopoldou Dostálovou. Neviditelný mělo sice celkem ucházející atmosféru ale zdaleka né tak hutnou jako v Prokletí rodu Hajnů. A určitě jsem při sledování neměl tak znepokojivej pocit jako u Prokletí rodiny Hajnů. Závěrem z toho vyplívá, že nesouhlasím se zdejším hodnocením. Prokletí rodu Hajnů vs Neviditelný 5⭐ku 3,5(slabší 4)⭐ ()
Reklama