Hudba mého srdce

Meryl Streepová v roli učitelky Roberty, která rozezní tóny svých houslí jednu zapomenutou školu v Harlemu. Jedna z  oscarových nominací Maryl Streep (po rok 2021) . A přitom proměnila jen 3. V tomhle filmu je opět vynikající. Učitelka hudby, která se prosadí se svým houslovým programem. V osobním životě se jí moc nedaří, o to více úsilí věnuje své práci. Závěrečný koncert v Carnegie hall je strhující. (09.09.2021)

Ano, tak toto je přesně ukázkový americký sladkobolný kýč. Vezmou si jako námět nějaký skutečný příběh, ale pak ho natočí úplně jinak a hlavně to nacpou pořádně přeslazenými dialogy o ničem a nafouknou do neskutečně sladkého "amerického snu". Je to krásná a jistě velmi záslužná myšlenka a je dobře, že to ve skutečnosti funguje a mládež z těchto vrstev má možnost se kulturně vzdělávat a zušlechťovat. To je bezesporu správná a potřebná věc, ale to, jak to tvůrci tohoto filmu pojali, to je opravdu nehorázné oblbování lidí neznalých problematiky hry na nástroj - natož hry na housle. A lidé, kteří vědí, zač je toho loket, jsou po právu znechuceni. Hned na začátek je směšné to učení postoje u houslí, jako když se rozjíždí 3 leté dítě poprvé na bruslích. Nemluvě o těch Meryliných pokřicích "lehčeji", "smyčec výš", "hraješ na jiné struně", a podobné nesmysly. Naprostá neznalost problematiky u filmu o studiu hry na nějaký hudební nástroj mě vždy dokáže vytočit. Houslisté většinou volají na své žáky: "tahej rovně", "nezvedej rameno", "od žabky" a "to je falešné jak prase :-)". Vtipné pak vždy je, že hlavní aktér-učitel pak drží housle jak prase kost a malé harlemské děti oproti němu vlastně dokonale :-) a na rozdíl od kantora i tahají rovně smyčcem. Vrcholem pak je, že diváky oblbují myšlenkou, že na housle se dá naučit na hromadných lekcích a děti pak zahrají jako jeden a dokonale z hlavy a naprosto čistě Bachův dvojkoncert v Carnegie Hall jako nic. Ano, určitě to takto nějak na těch hodinách je, aby se ušetřilo, mastí tam děti jeden přes druhého nějaké jednoduché odrhovačky, ale rozhodně to bude změť falešných a nekultivovaných tónů a způsob držení nástroje bude také děsivý. Možná, pokud se odhalí nějaký talent, dítě je pak posunuto do jiné výuky, kde má individuální přístup. Ale to už bychom byli v úplně jiném filmu. Takže jedna hvězdička za oblíbenou Meryl Streep, která zvládla svou trapně napsanou roli se ctí - lépe to zcela jistě s takovým materiálem nešlo a druhá hvězdička za pány mistry Sterna a Perlmana, kteří si zde zahráli jistě jen z propagačních důvodů tohoto programu, netuše pořádně k jaké trapnosti se tu propůjčují. Pokud si pak film pustili, myslím, že to pro ně musela být rána. (27.08.2021)

Nemůžu jinak než za pět. Takové filmy jsou potřeba! Nemůžu uvěřit, že to režíroval Wes Craven! Klobouk dolů. Jestli se nemýlím, tak je to podle skutečnosti, takže nějaké naříkání, že je to doják, asi nemá smysl. Dojemné je to, protože se prostě povede úžasná věc. No a klasickou hudbu miluju, Meryl Streep taky, Itzaka Perlmana a Isaaca Sterna taky, proto končím, jak jsem začala: nemůžu jinak, než za pět! (21.05.2010)

Dala jim dar, který si nikdy nedovedli představit. Oni jí na oplátku ukázali způsob boje, na který nikdy nezapomene. Ocenění : Oscar 1999 - nominace: hlavní herečka (M. Streep), píseň (Music Of My Heart) Zlaté glóby - nominace: herečka v dramatu (M. Streep) Blockbuster Entertainment Awards - píseň (Music Of My Heart) http://www.youtube.com/watch?v=H4Y1NZAs7mU ....Scénář : Pamela Gray. MKamera : Peter Deming. Hudba : Mason Daring (09.05.2011)

Začátek je okopírovaný Přístav naděje, který se točil o rok dříve. Dokonce tu nechybí ani ten nechutně přeslazený typ chlapa a kromě něj se tu zjeví ještě cíťa s kytičkou, co to myslí upřímně. Dvě hodiny učitelka Roberta fidlá na housle, učí děti a jak je pro Meryl typické, už zase za něco bojuje, tentokrát za výuku hudby. Bylo to jako propojení Nebezpečných myšlenek a Školy rocku, ale bez vtipu, nebo napětí. Děti byly roztomilé, hezky hrály, koncert povedený, Streepová jako vždy v roli silné ženy, co se nevzdává. Film byl celkem nudný, až příliš dlouhý a lehko zapomenutelný. Dalo se od příběhu o učitelce houslí čekat něco víc? (25.03.2013)