Videodrom

Jeden z tech slabich Cronenbergovo filmu. Ze zacatku se to tvari jako nejaky drama o snuffu, ale po pulhodine to uz rejza nevydrzi, nastoupi halucinace, film dostane slusnou atmosferu a vcelku se rozjede a dojde i na par libove prasackejch, i kdyz trikove slabsich zaberu. Problem je, ze se to tak nak furt mota v kruhu a postupny odhalovani, o co ze to tu vlastne jde, neni buhvijak zajimavy a za chvily uz cloveka ani nezajima, jestli se zrovna kouka na "realitu" nebo halucinace hlavniho hrdiny. Nastesti tu je docela charismatickej Woods, takze tenhle pomalu plynouci film docela osvezuje. Neni to vylozene spatny, uz sem videl od Cronenberga daleko vetsi nudy, ale zadnej velkej horor se nekona a tech par dobytkarskejch zaberu to nezachrani. (11.08.2009)

"Televize je realita a realita je méně než televize", takže pozor. Je přirozené přestat rozlišovat úrovně, meziúrovně i nadúrovně reality a z břicha si vytáhnout bouchačku. Nikdo se nemusí dozvědět o vaší smrti, pokud jste natočili dostatek kazet se svými promluvami (monolog jako preferovaná forma diskuze). Přístroj na nahrávání halucinací. VIDEODROME! Něco tak chorobného mohlo vzniknout jen v chorobném mozku Davida Cronenberga. Pozn.: Mám náladu oprášit svou sbírku stokrát přehraných videokazet. (30.04.2014)

Tak sláva, moje první setkání s tvorbou kanadského režiséra Davida Cronenberga je za mnou! No obávám se, že na dlouhou dobu nejspíš pro mě zůstane i tím posledním, minimálně v režisérově typickém hororovém žánru. Nepotkali jsme se... Z Videodromu dýchá typická atmosféra osmdesátkové popkultury, jejíž styl mi nikdy příliš neseděl, v rámci kombinace sci-fi a hororu už teprve ne. Nicméně se stylem samotného pana režiséra a jeho zálibou v nechutně bizarních scénách s lidským tělem jsem se minul ještě více, tahle šaráda videokazet v břiše, nadrženého telkáče s pusou a dalších obskurností mi vážně nevoněla. Zatímco v první polovině mě ale tento film z větší části dost bavil, vnímal jsem v něm originální děj i vesměs funkční myšlenku se zdviženým prstem nad přehršlí násilí v televizi a médiích (což napomáhá tomu, že filmu dávám lepší 2 hvězdičky), postupně se z toho vyrojila na můj vkus taková přeplácaná, stále více se rozpadající bizarnost pro bizarnost, nechutnost pro nechutnost s přehlídkou haluciogénních scén, u níž jsem nakonec ocenil nejvíc to, že již skončila. [50%] (19.01.2022)

Na mě příliš kyberpunkové. Když se tam začali vzájemně ovládat pulsujícíma videokazetama v břiše, nebo když to břicho někomu sežralo ruce, tak jsem to přestal chápat. Měl jsem za to, že se jedná o halucinace, ale přitom na toho řvoucího týpka bez ruky reagovali i normální civilisté. Dneska by měl Cronenberg natočit Internetodrome. To by teprve byla jízda :) (22.02.2014)

David Cronenberg je magor a skvělý režisér zároveň. Točí opravdu vyšinuté filmy, které mě však svým způsobem vždycky přitahují a musím je prostě vidět i víckrát. Ne vždy mě ale zaujmou tak, abych jim dal vysoké hodnocení. Tentokrát jsem byl však docela příjemně překvapený a až na debilní konec jsem si film užíval po celou dobu. Mám rád filmy s psycho-halucinogenním základem, který nudí diváky neustále pochybovat, zda vidí realitu, či neobyčejně živou halucinaci. Cronenberg je v tomhle mistrem ve svém oboru, protože do svých filmů vždy přidá spoustu nechutností, které se rodí v jeho chorobné, ale zároveň geniální hlavě. Škoda jen, že mi můj celkový dojem zkazil úplný závěr, který se mi vůbec nelíbil a dost mě zklamal. 7/10 (03.10.2010)