Bílý oleandr

Tenhle film ke mně přišel taky v pravou chvíli. Taky díky mé mámě. Michelle Pfeiffer je tu tak skvělá. Hraje matku, kterou zbožňujete a zároveň nenávidíte a bojujete s tím celý život. Příběh je cloumavý... je to hledání.... hledání sama sebe. Protože s tím člověku nikdo nepomůže. Ostatní mu to můžou jen kazit. (11.04.2011)

Astrid žije jako dvanáctiletá v Kalifornii se svou matkou a umělkyní Ingrid. Ta své krásy využívá k tomu, aby manipulovala s muži. Jednoho dne ale poruší zásady a bezhlavě se zamiluje do Barryho, který ji podvádí na každém kroku a nakonec ji opustí. Vášnivá a zlomená Ingrid se mu pomstí a zavraždí ho jedem z bílého oleandru. Je odsouzena za vraždu prvního stupně na 35 let ve věznici s maximální ostrahou. Dcera Astrid je pak přesunována z jedné opatrovnické rodiny do druhé a nikde to není žádný med a přitom stále navštěvuje svou matku ve vězení a trpí. Solidně pojatý thriller je přehlídkou vynikajícím způsobem zahraných postav. Ač už jde o sexy hysterickou Robin Wright, nebo skvěle uchopenou roli vražedkyně Michelle Pfefferovou, Renée Zellweger byla také super a Alison Lohman tak trochu zůstala ve stínu těchto výjimečných hereček. 80% (20.01.2009)

Tak tenhle film se u mě minul účinkem, tenhle film vás buď chytne za srdce, koule, nebo jiný důležitý orgán, ale mě tedy nechytl vůbec za nic. Jediným člověkem, kterému jsem jeho roli věřila, byla ta první pěstounka. Taková klasická hloupoučká prostinká americká matka, alá karavan, které se po závislosti na všem na čem jen závislý být lze ,upnula k bohu a k vyšukávání si toho zbytku mozku s dalším z řady maníků a to bylo milí přátelé všechno. Nevěřila jsem ani Michelle Pfeiffer, ani Alison Lohman a nejvíc jsem to nevěřila Renée Zellweger, ta role jí vůbec nesedla a já jen čekala, že hbitě vyskočí z postele a řekne, že to s tou tubou prášků byl jen špás. S přibývajícím časem se film vlekl jako těhotná kočka, očekávající první vrh koťat a na konci jsem byla tak neskutečně ráda, že už je konec, že si to lidé, kteří tenhle film vychvalují do nebes, ani neumí představit. Vždyť tam vůbec nebyla vykreslana psychologie postav, všechny postavy byly tak oploštěné, že jsem si k žádné z nich nedokázala vytvořit vztah, natož s některou sympatizovat. (22.09.2013)

Drž sa stranou od zlomených ľudí - asi jediná dobrá rada do života, ktorú Astrid dostala. Žiaľ ani túto jedinú dobrú radu nedostala od svojej matky, ale dostala ju od úplne cudzieho človeka. Nuž ale tak to dopadne, keď niekto prepadne absurdnému narcizmu. Astrid muselo stáť veľa síl postaviť sa matke a jej blábolom o výnimočnosti, ktoré ich koniec koncov obe uvrhli len do nešťastia. Filmu teda nemôžem uprieť zaujímavú tému a silný príbeh, avšak obsahová konštrukcia a koncepcia vyskladania celého príbehu spolu s občasnými zábleskami minulosti hlavnej hrdinky ma až tak neoslovili. Na môj vkus to bolo spolu nudne režijne pozliepané. Možno práve vďaka tomu som sa nedokázal úplne stotožniť s pocitmi Astrid a naladiť sa tak s ňou na rovnakú emotívnu vlnu. 60/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (10.12.2015)

Aneb jaké to je, když vaše matka je umělkyně, která jednou zabije svého milence a vy se snažíte dospět a k někomu přilnout/vzhlížet, ale vždy to není ono. Tak přesně o tomhle je White Oleander. Realisticky depresivní film, který zachycuje jak to pravděpodobně mají podobné děti, které se pohybují od pěstounů k pěstounům a jen se snaží přežít či najít sebe sama. Michelle a Alison mezi sebou mají chemii, díky které věříte, že jsou matka s dcerou a hlavně obě dvě tenhle film nesou na svých bedrech a daří se jim to. K tomu potěší pár známějších tváří (Renée, Noah) a přijatelná stopáž, při které se téměř nestačíte nudit. 80 %. (29.07.2014)