Bílý oleandr

Scénář: Mary Agnes Donoghue .. Zajímavý příběh dívky, která je nucená žít bez matky která byla odsouzená za vraždu na 35 let. Mám rád filmy, které nejedou podle "až trapné" Hollywoodské šablony. Moje osobní hodnocení je 75% a to hlavně za skvělé (a krásné) herečky a velice, velice příjemnou hudbu od Thomas Newman. (07.01.2005)

Aj keď je film postavený na sérii ozajstných dejových zvratov, silných momentov a skvelých výkonov, aj to niekedy nestačí. Vyplnenie ostatného deja malo totiž veľa hluchých miest a monológy Astrid mohli byť tiež trošku živšie. Ale inak skvelý portrét a osudy dievčaťa odsúdeného do rúk štátnej starostlivosti. A to ešte s kvázi tým lepším záverom. 80%. (24.02.2007)

Trochu nečekaně jsem se po shlédnutí cítil poněkud depresivně, vše pak napravila následná cigaretka. Působivý a nehollywoodský příběh dospívající Astrid mě strhl s sebou do víru pěstounského života, domácího násilí, risku a společnosti nepřející matky. Alison Lohman jsem uvěřil úplně vše, od přeměny z princezničky na drsňačku, z drsňačky na princezničku, z princezničky na punkerku a z punkerky zase zpět na princezničku. A vůbec celkově je film skvěle obsazen, o božské Michelle je zbytečné se více zmiňovat, Robin Wright Penn jsem poznal až po chvíli, jediná herečka, která mi nesedla byla Renée. Ta se do podobných rolí nehodí vůbec. Jinak ale nemám co vytknout, film skvělý, ale už se na něj asi nepodívám, neměl jsem z něj úplně příjemné pocity. (22.11.2008)

Znepokojující záležitost, tak se mi v první řadě jeví tento snímek. Emotivnost příběhu podtrhuje interpretace skrz hlavní hrdinku a v druhé řadě také dost odtažitá režie Petera Kosminskiho, který jakoby chtěl jenom vyprávět. Sice ne moc souvisle a plynule, ale o to právě jde, o útržky, o momenty, okamžiky, které znamenají mnoho, ač v časové rovině jsou zanedbatelné. Zdá se, že děj je příliš klišovitý (dvě tragédie), avšak ona klišovitost není samoúčelná, mám pocit, že právě ono jakoby schematické vyprávění jasně vystihuje atmosféru samoty, beznaděje a možná se snaží psát něco mezi řádky. Zajímavé jsou herecké výkony hlavní představitelky a jejích čtyř "matinek". Jenom nevím, kdo na takový film chodí do kina, neboť není ani z uměleckého soudku ani ze soudku hollywoodské zábavy. (10.04.2004)

Mrazivé drama o zlobě, manipulaci a děsivé síle s jakou dokáže matka svému dítěti ublížit a vnutit mu své pokřivené vidění světa, to vše podkresleno skvělou hudbou Thomase Newmana. Dokázalo mě donutit k zamyšlení a reflexi s některými vlastními zážitky, předat mnohé z pocitů osudem a matkou zmítané Astrid i tíživou atmosféru jejího života. Michelle Pfeifer je nejen stále neskutečně krásná, ale jako sobecká nelítostná manipulátorka také neskutečně děsivá. Právě její výkon pro mě zůstane nezapomenutelným zážitkem a to i navzdory výrazné Alison Lohman v hlavní roli Astrid. (11.10.2011)