Plynové lampy

Plynové lampy rozhodně mají co divákovi nabídnout, ať už jde třeba o vytváření atmosféry, systematické, promyšlené oblbování a přesvědčování hlavní hrdinky, dokonale démonického záporáka či správně nesnesitelnou, zvědavou babku. Na druhou stranu má ale také až podezřele bystrého detektiva spojujícího si vše rychlostí blesku, a hlavně Ingrid Bergman, která za snímek sice získala zlatého plešouna, mně ovšem její herecký výkon přijde na tomto filmu zdaleka to nejslabší (zatím mě dokázala pořádně zaujmout jen v Podzimní sonátě a na další ohromení jejím herectvím si tak budu muset počkat min. do našeho dalšího filmového setkání). Ve výsledku to tak vidím „pouze“ na slušné 4*. (17.06.2015)

Strhující psychologický thriller s vynikající atmosférou a nádherným herectvím. Psychologické týrání ženy vlastním manželem, který jí se zvráceným potěšením dohání až k šílenství. Prohnaný zloděj a vrah je důmyslný ve své vytrvalosti, se kterou čeká na vhodný okamžik, aby se pokusil zmocnit své kořisti. Průběh filmu s jeho atmosférou je strhující ve své proměně osobnosti v lidskou trosku a ve svém postupném pomalém odkrývání skutečného stavu věcí. Pianista Gregory Anton (skvělý Charles Boyer) je sadista lidské duše, trpělivý ve svém čekání na svou šanci a zároveň nedočkavý při cestě za svým cílem. Zvrhle si užívá vyvíjeného a zvyšovaného psychického tlaku na svou manželku, se kterou manipuluje s důmyslnou zručností. Dědička velké operní pěvkyně Paula Alquist, později Anton (dobrá Ingrid Bergman, jako malá Terry Moore) se pod velkým tlakem svého manžela postupně mění v lidskou trosku s pošramocenými nervy, nízkým sebevědomím a velkou pochybností o realitě a svém zdravém rozumu. Je mu vydána, aby z ní po kouskách odřezával další a další kousek lidské duše a důstojnosti, aby byla neustále ponižována a uváděna v mylnou představu o svém konání. Z dalších rolí: asistent Scotland Yardu Brian Cameron (Joseph Cotten), odhalující pravý stav skutečností v rodině Antonových a rozkrývající starý zločin a vraždu, stará slečna Bessie Thwaites (Dame May Whitty), zvědavá a vlezle neodbytná osoba, hubatá služka Nancy (Angela Lansbury), poslouchající svého pána, nahluchlá kuchařka Elizabeth (Barbara Everest), pěvecký učitel Maestro Guardi (Emil Rameau), a strážník Williams (Tom Stevenson), pomáhající při chytání zločince. Úchvatné, strhující, působivé, zneklidňující, destruktivní, bouřlivé, temné. Vynikající dílo divadelního rázu. (07.09.2012)

Absolutně průhledné a předvídatelné. Jít to do kin někdy v posledních dvaceti letech, mnoho diváků by určitě čekalo v závěru nějakou "šokující" pointu. Na svou dobu však bezpochyby mimořádný počin, jenž jako psychothriller nadprůměrně funguje i dnes. Samozřejmě hlavně zásluhou ústředního hereckého dua (Boyer měl vyloženě ďábelské charisma) a parádní lehce mysteriózní (místy skoro až snové a hororové) atmosféry, vyčarované skvělou čb kamerou. 75 % (03.06.2019)

Světoznámý klasik na režisérském poli, výteční herci, spousta oscarových nominací a příběh patřící k žánru, zemi i období, které mám ráda, to přece nemohlo dopadnout špatně. A také že ne. Nejvíce si na Plynových lampách cením ponuré, temné a dechberoucí atmosféry, jež panovala takřka od začátku do konce i přesto, že jsem velice brzy odhadla, zač je toho loket. Chování postav sice bylo v několika chvílích mírně překvapivé a ne úplně logické, ale všechny tyto drobné výtky přebijí herecké výkony, pevná režie a hlavně ona atmosféra. (17.12.2013)

Jeden z mnoha filmů, které odmítla Hedy Lamarr a Ingrid Bergmanová na nich vyrostla (ikonicky se doplňující s Casablancou). Inu, proč ne, tehdy módní žánr se zdál na papíře velice tuctovým a skutečně ho mohly povznést jen dobře zvolené herecké kreace. Nicméně Hedy už s Charlesem Boyerem pracovala na Alžíru, tak by jí to nepřineslo nic nového. A Angela Lansbury si na Hedy počkala až do Samsona a Delily, takže nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. A také Hedy nakonec podlehla trendu a natočila Experiment Perilous. Čili co nám zbylo z Plynových lamp dnes? Typický hollywoodský výrobek, kde Francouz a Švédka hrají podle divadelní hry v kulisách Londýna zdařilý thriller, který jen místy nabourává systém šťastných náhod, glycerinových slz a překotného rozuzlení. Proto pak zrcadlo tohoto příběhu nenalézáme nikde jinde, než v Pytlákově schovance aneb Šlechetném milionáři. Samozřejmě na velkém plátně je pošušňáním sledovat byť jen ty nejmenší pohyby v tváři toho dokonalého direktivního manipulátora Gregory Antona, který to vše ve skutečnosti dělá pro svou manželku v Praze. (16.03.2012)