Režie:
George CukorKamera:
Joseph RuttenbergHudba:
Bronislau KaperHrají:
Charles Boyer, Ingrid Bergman, Joseph Cotten, Dame May Whitty, Angela Lansbury, Emil Rameau, Edmund Breon, Halliwell Hobbes, Tom Stevenson, Alec Craig (více)Obsahy(3)
Světla blikají a pohasínají. Ze zamčené půdy se ozývají kročeje. Tajemné události, které vidí a slyší jen zranitelná mladá Paula, ji vedou k obavám, že přichází o rozum – což je přesně to, v co její podlý manžel Gregory doufá. Plynové lampy v režii George Cukora jsou mistrovskou lekcí napětí. Ingrid Bergmanová získala za roli Pauly, pochybující o své příčetnosti a lpící na jejích posledních zbytcích, svou první Cenu Akademie. Její partner, rovněž na Oscara nominovaný Charles Boyer, obratně hraje proti svému obvyklému typu, uhlazeného zloducha Gregoryho. Příběh z viktoriánské éry, zasazený do dekorací, jež získaly Cenu Akademie za nejlepší výpravu, dále oživují Joseph Cotten, Dame May Whitty a tehdy osmnáctiletá Angela Lansbury ve svém filmovém debutu (rovněž oceněném Oscarovou nominací). (Magic Box)
(více)Videa (1)
Recenze (149)
Plynové lampy rozhodně mají co divákovi nabídnout, ať už jde třeba o vytváření atmosféry, systematické, promyšlené oblbování a přesvědčování hlavní hrdinky, dokonale démonického záporáka či správně nesnesitelnou, zvědavou babku. Na druhou stranu má ale také až podezřele bystrého detektiva spojujícího si vše rychlostí blesku, a hlavně Ingrid Bergman, která za snímek sice získala zlatého plešouna, mně ovšem její herecký výkon přijde na tomto filmu zdaleka to nejslabší (zatím mě dokázala pořádně zaujmout jen v Podzimní sonátě a na další ohromení jejím herectvím si tak budu muset počkat min. do našeho dalšího filmového setkání). Ve výsledku to tak vidím „pouze“ na slušné 4*. ()
Strhující psychologický thriller s vynikající atmosférou a nádherným herectvím. Psychologické týrání ženy vlastním manželem, který jí se zvráceným potěšením dohání až k šílenství. Prohnaný zloděj a vrah je důmyslný ve své vytrvalosti, se kterou čeká na vhodný okamžik, aby se pokusil zmocnit své kořisti. Průběh filmu s jeho atmosférou je strhující ve své proměně osobnosti v lidskou trosku a ve svém postupném pomalém odkrývání skutečného stavu věcí. Pianista Gregory Anton (skvělý Charles Boyer) je sadista lidské duše, trpělivý ve svém čekání na svou šanci a zároveň nedočkavý při cestě za svým cílem. Zvrhle si užívá vyvíjeného a zvyšovaného psychického tlaku na svou manželku, se kterou manipuluje s důmyslnou zručností. Dědička velké operní pěvkyně Paula Alquist, později Anton (dobrá Ingrid Bergman, jako malá Terry Moore) se pod velkým tlakem svého manžela postupně mění v lidskou trosku s pošramocenými nervy, nízkým sebevědomím a velkou pochybností o realitě a svém zdravém rozumu. Je mu vydána, aby z ní po kouskách odřezával další a další kousek lidské duše a důstojnosti, aby byla neustále ponižována a uváděna v mylnou představu o svém konání. Z dalších rolí: asistent Scotland Yardu Brian Cameron (Joseph Cotten), odhalující pravý stav skutečností v rodině Antonových a rozkrývající starý zločin a vraždu, stará slečna Bessie Thwaites (Dame May Whitty), zvědavá a vlezle neodbytná osoba, hubatá služka Nancy (Angela Lansbury), poslouchající svého pána, nahluchlá kuchařka Elizabeth (Barbara Everest), pěvecký učitel Maestro Guardi (Emil Rameau), a strážník Williams (Tom Stevenson), pomáhající při chytání zločince. Úchvatné, strhující, působivé, zneklidňující, destruktivní, bouřlivé, temné. Vynikající dílo divadelního rázu. ()
Absolutně průhledné a předvídatelné. Jít to do kin někdy v posledních dvaceti letech, mnoho diváků by určitě čekalo v závěru nějakou "šokující" pointu. Na svou dobu však bezpochyby mimořádný počin, jenž jako psychothriller nadprůměrně funguje i dnes. Samozřejmě hlavně zásluhou ústředního hereckého dua (Boyer měl vyloženě ďábelské charisma) a parádní lehce mysteriózní (místy skoro až snové a hororové) atmosféry, vyčarované skvělou čb kamerou. 75 % ()
Světoznámý klasik na režisérském poli, výteční herci, spousta oscarových nominací a příběh patřící k žánru, zemi i období, které mám ráda, to přece nemohlo dopadnout špatně. A také že ne. Nejvíce si na Plynových lampách cením ponuré, temné a dechberoucí atmosféry, jež panovala takřka od začátku do konce i přesto, že jsem velice brzy odhadla, zač je toho loket. Chování postav sice bylo v několika chvílích mírně překvapivé a ne úplně logické, ale všechny tyto drobné výtky přebijí herecké výkony, pevná režie a hlavně ona atmosféra. ()
Jeden z mnoha filmů, které odmítla Hedy Lamarr a Ingrid Bergmanová na nich vyrostla (ikonicky se doplňující s Casablancou). Inu, proč ne, tehdy módní žánr se zdál na papíře velice tuctovým a skutečně ho mohly povznést jen dobře zvolené herecké kreace. Nicméně Hedy už s Charlesem Boyerem pracovala na Alžíru, tak by jí to nepřineslo nic nového. A Angela Lansbury si na Hedy počkala až do Samsona a Delily, takže nakonec všechno dopadlo tak, jak mělo. A také Hedy nakonec podlehla trendu a natočila Experiment Perilous. Čili co nám zbylo z Plynových lamp dnes? Typický hollywoodský výrobek, kde Francouz a Švédka hrají podle divadelní hry v kulisách Londýna zdařilý thriller, který jen místy nabourává systém šťastných náhod, glycerinových slz a překotného rozuzlení. Proto pak zrcadlo tohoto příběhu nenalézáme nikde jinde, než v Pytlákově schovance aneb Šlechetném milionáři. Samozřejmě na velkém plátně je pošušňáním sledovat byť jen ty nejmenší pohyby v tváři toho dokonalého direktivního manipulátora Gregory Antona, který to vše ve skutečnosti dělá pro svou manželku v Praze. ()
Galerie (37)
Zajímavosti (25)
- Režisér George Cukor použil metódu rozprávania, aby v priebehu natáčania dostal Ingrid Bergman do správneho nastavenia. Každý deň Cukor rozprával Bergmanovej celú zápletku filmu až po tie scény, ktoré mali v ten deň natočiť. Cukor cítil, že táto metóda je potrebná, pretože film sa nenatáčal sekvenčne a Bergmanovej postava sa mala časom meniť. Bergmanovej sa to však prestávalo páčiť a jedného dňa mu povedala: "Už si mi to predsa hovoril, nie som blbá Švédka." Cukor potom na niekoľko dní prestal rozprávať príbeh, kým producent neupozornil Cukora na prudký pokles hereckých kvalít. Cukor teda znova zaviedol svoju metódu rozprávania príbehov a čoskoro to ocenila aj samotná Bergman. (Arsenal83)
- Ingrid Bergman (Paula Alquist) a Charles Boyer (Gregory Anton) se poprvé setkali v den, kdy se točila scéna na vlakovém nádraží, kde se vášnivě líbají. Protože byl Boyer menší, musel stát na krabici. (Kulmon)
- Kniha, z ktorej Paula Alquist (Ingrid Bergman) číta nahlas, je "Villette" od Charlotte Brontë. (TheRoller)
Reklama