• Radek99
    *****

    Nádherný komorní (téměř televizní) snímek z období vězeňského pekla 50. let, svou atmosférou velmi připomínající seriál Přítelkyně z domu smutku (za předlohou stojí význačný představitel spisovatelů - bývalých politických vězňů Jiří Stránský). To, že je především snímkem místy až lyricky milostným, je v tomhle případě ku prospěchu věci - zrůdnost komunistické zlovůle a mezní ukotvení doby vystoupí až jakoby z druhého plánu filmu, leč s o to větší silou... Prvé záběry sice exponují lokaci Pankrácké věznice a opakované vertikální švenky končící záběrem na pěticípou hvězdu sice asociují spíše silné dobové drama, ale jak se později ukáže, jsou spíše připomenutím dominující politické situace a expozicí samou o sobě. Brutalita a naturalistické scény se nekonají, vyprávění režiséra Petra Nikolaeva vévodí spíše zaostření na jednotlivé detaily a figurky muklovského světa, velmi osobitá drobnokresba prostředí a charakterů (zmiňovaná právě v seriálu Hynka Bočana), často i rozměr humorných stránek zobrazované dobové absurdity a především rozměr romantický. Celý film je postaven vlastně jen na těch několika okamžicích letmého setkání, několika pohledů, slov, motáků ústřední milenecké dvojice. Analogičtí Romeo, Julie a tma, milenci v tak mezní situaci a prostředí, že láska vlastně ani není možná... Je tu však onen symbolický kousek nebe (vertikální směr režisér Nikolaev cituje často - práce na střeše, ženy sídlí v horních patrech věznice, čím má Luboš lepší postavení, tím stoupá věznicí vzhůru...), nejenom symbol posmrtné naděje, ale i kousek otevřeného prostoru nad věznicí a v muklovské hlavě... Velmi silně pak působí a ve svém vyznění vystupuje z pozadí příběhu těch pár scén zobrazující skutečný stav věcí - scéna pozorování tajné popravy, scéna se psem... Milostná romance z padesátých let, je to až jakýsi oxymorón, ale ukazuje dobu z pohledu normálních lidí. Ta stylizovaná všednost a výrazová skromnost (pro Petra Nikolaeva v jeho režisérské práci zcela typická - vyjma Báječných let...) je možná stěžejní. Až překvapivě civilní herecké projevy, i okoukané herecké tváře zapadají do výrazu filmové řeči (narozdíl třeba od Bumerangu), nutno pochválit kameru a hudební složku. Filmy jako je Kousek nebe je zkrátka potřeba točit, slouží nám k národnímu sebeuvědomění a očištění od temných stránek minulosti. Ty stíny nevyženeme z kolektivní paměti jen tak, bude potřeba ještě mnoho podobných filmových a obecně uměleckých reflexí...(15.12.2007)

  • forsythia
    ***

    Vůbec to nebyl špatný film, na české poměry to dokonce byl dobrý film, herci výborní, ale žádný zásah, nic. Já o té době slyšela vyprávět, filmů už taky viděla pár a něco přečetla... ale chtěla bych vidět silnější příběh, který aspoň trochu zatřepe emocemi.(30.10.2013)

  • Anderton
    ****

    Podobný prípad, ako Kruté radosti, kedy je film v televízii veľmi milým prekvapením a v kine by to asi tak žhavé nebolo. Inak okrem Táni tieto dva filmy spoločné nič nemajú. Postavám som veril, nielen tým ústredným, ktorí prepadli vášni a držal som im úprimne palce. V tomto prípade mi to k šťastiu úplne stačilo a nemal som potrebu riešiť dilemy ohľadom démonických postáv bachárov. Možno aj preto, že ten najväčší hajzel bol typologicky veľmi vhodne zvolený, až sa nechce veriť, že herec by mohol byť v realite "v pohode" :).(28.4.2017)

  • Brouk
    ****

    Tosim to napsal moc dobře. Nádherně vyprávěný příběh o neskutečné síle, vášni a lidské důstojnosti. Zedníček a Javorský super...(18.4.2006)

  • Djkoma
    ****

    Nevím jak začít. Tento český snímek byl pro mě černým koněm a doufal jsem, že mě třeba přesvědčí o schopnosti naších tvůrců natočit opravdu dobrý a neobvyklí film. Hodně lidí mi hnedka bude chtít nadávat, jak skvělé v naší zemi máme filmaře, ale pro mě krom Samotářů nebylza poslední roky žádný extrémně zajímavý počin. Ať už Pelíšky, Pupendo nebo Jedna ruka netleská(ta se snažila, ale Samotáři jsou nepřekonatelní) zůstanou pouze slušnými filmy, na které, jak je zvykem u českých filmů, se dá dívat ještě mockrát. Nevím jestli je to barvou očí hlavního hrdiny(tímto mu vzkazuji, že mu je závidím...) nebo snad andělskou křehkostí, která vyzařuje z hlavní hrdinky. Oba tito hlavní hrdinové, jejichž láska je hlavním tématem filmu, jsou perfektní. Není ani jedna chybička v jejich výkonech a já musím smeknout. On je perfektně stělesnením praštěnosti a mládí, ale hlavně pozuby zamilovaný do své zrzavé spoluvězenkyně. Ta je zase takový anděl mezi zdmi Pankrácké věznice a musí každého svou křehkostí očarovat. Jejich láska je předvídatelná, ale natolik roztomilá a dětská, že jim jí nikdo nedokáže odepřít. Ani vteřinu jsem nepomyslel, že tihle dva k sobě nepatří. Romatická část filmu do sebe opravdu zapadá nádherně. Pozadí jejich lásky, 50.léta což je období soudruhů a soudružek, je vykresleno s maximálními detaily, kdy je nám předváděno co jen lze ukázat za zdmi věznice. Ani výkřik hlavního hrdiny stojícího vedle rudé hvězdy nezmění nic na jejich osudech. Strašně se mi líbí název filmu, který mi nejdříve nic moc neříkal, ale název film perfektně vystihuje. Ve filmu je mnoho krátkých, ale krásných scén na kousek nebe viditelné jen z vězení(první symbolika). Nebo snad je kouskem nebe pro hrdiny jejich láska, která i v pekle věznice dokáže vytvořit kousek toho po čem oba touží.Pokud někdo chce vidět krásný film určitě by se na Kosuek nebe měl podívat. Jediné co mi lehce nelahodilo byla hudba nebo spíše některé zvuky, které byli nevkusné a dalo by se s nimi naložit lépe. Na 100% to není, ale chybí opravdu jen kousek...(28.5.2006)

  • - Když Táňa Pauhofová popisovala, jak se styděla ve své první odhalené scéně ve filmu, nemluvila pravdu. Ve skutečnosti měla odhalenou scénu hned ve svém debutu Kruté radosti (2002). (hippyman)

  • - I když jde ze střechy věznice vidět panorama Prahy, pro potřeby natáčení si Petr Nikolaev vybral nevyužívanou věznici v Mladé Boleslavi. (Lucas87)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace