Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 2005 natočil režisér Petr Nikolaev film o lásce, přátelství, smrti a naději. Vznikl podle námětu povídky "Štěstí" a následného scénáře spisovatele, scenáristy, dramatika a básníka Jiřího Stránského. Jádrem je milostný příběh letmého setkání dvou mladých lidí zavřených v padesátých letech v komunistické věznici. Hlavní hrdina Luboš (J. Doubrava) náhodně zahlédne dívku Danu (T. Pauhofová), do které se zamiluje. Dana jeho cit opětuje a jejich láska je o to závratnější, oč nemožnější je ji v tomto prostředí naplnit. Pomáhá jim v tom i soudržnost vězňů, která mnoha lidem umožnila tuto smutnou dobu důstojně přežít. Příběh na pozadí perzekuce a neustálé přítomnosti smrti podává důkaz o odvěké vlastnosti mládí, které se vzpírá každé zrůdné teorii a stále znovu se vztahuje k ideálu života bez kompromisů, otupělosti a bezpráví... Padesátá léta minulého století jsou pro řadu z nás již jen pouhou historií, paměť o jejich podobě by však neměla nikdy z naší mysli vymizet. (Česká televize)

(více)

Recenze (169)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Nádherný komorní (téměř televizní) snímek z období vězeňského pekla 50. let, svou atmosférou velmi připomínající seriál Přítelkyně z domu smutku (za předlohou stojí význačný představitel spisovatelů - bývalých politických vězňů Jiří Stránský). To, že je především snímkem místy až lyricky milostným, je v tomhle případě ku prospěchu věci - zrůdnost komunistické zlovůle a mezní ukotvení doby vystoupí až jakoby z druhého plánu filmu, leč s o to větší silou... Prvé záběry sice exponují lokaci Pankrácké věznice a opakované vertikální švenky končící záběrem na pěticípou hvězdu sice asociují spíše silné dobové drama, ale jak se později ukáže, jsou spíše připomenutím dominující politické situace a expozicí samou o sobě. Brutalita a naturalistické scény se nekonají, vyprávění režiséra Petra Nikolaeva vévodí spíše zaostření na jednotlivé detaily a figurky muklovského světa, velmi osobitá drobnokresba prostředí a charakterů (zmiňovaná právě v seriálu Hynka Bočana), často i rozměr humorných stránek zobrazované dobové absurdity a především rozměr romantický. Celý film je postaven vlastně jen na těch několika okamžicích letmého setkání, několika pohledů, slov, motáků ústřední milenecké dvojice. Analogičtí Romeo, Julie a tma, milenci v tak mezní situaci a prostředí, že láska vlastně ani není možná... Je tu však onen symbolický kousek nebe (vertikální směr režisér Nikolaev cituje často - práce na střeše, ženy sídlí v horních patrech věznice, čím má Luboš lepší postavení, tím stoupá věznicí vzhůru...), nejenom symbol posmrtné naděje, ale i kousek otevřeného prostoru nad věznicí a v muklovské hlavě... Velmi silně pak působí a ve svém vyznění vystupuje z pozadí příběhu těch pár scén zobrazující skutečný stav věcí - scéna pozorování tajné popravy, scéna se psem... Milostná romance z padesátých let, je to až jakýsi oxymorón, ale ukazuje dobu z pohledu normálních lidí. Ta stylizovaná všednost a výrazová skromnost (pro Petra Nikolaeva v jeho režisérské práci zcela typická - vyjma Báječných let...) je možná stěžejní. Až překvapivě civilní herecké projevy, i okoukané herecké tváře zapadají do výrazu filmové řeči (narozdíl třeba od Bumerangu), nutno pochválit kameru a hudební složku. Filmy jako je Kousek nebe je zkrátka potřeba točit, slouží nám k národnímu sebeuvědomění a očištění od temných stránek minulosti. Ty stíny nevyženeme z kolektivní paměti jen tak, bude potřeba ještě mnoho podobných filmových a obecně uměleckých reflexí... ()

Lhurgoyf 

všechny recenze uživatele

Neznášam súčasnú českú kinematografiu (týmto zdravím Supa). 90% českých filmov je zúfalo nevtipných, scenáre sú plné pátosu a demencie, "hořkosladké" rádoby-dojímavé filmy ma nechávajú chladným, prípadne neúnosne ospalým. O to viac ma prekvapil malý a takmer nezávislý film Kousek Nebe. Nesnaží sa riešiť nejaké zložité vzťahy desiatich ľudí za pomoci filozofických kecov a intelektuálnych rozímaní (Štěstí), ale ide si svojou cestou príbehu maličkej lásky dvoch ľudí uzavretých v špinavých celách jednej českej väznice. Je to možno odvážne tvrdenie, ale pre mňa je Kousek Nebe taký maličký Shawshank. ()

Reklama

Autogram 

všechny recenze uživatele

Romantický film zo socialistického lágru, ktorý nie je trýznivý k divákovi. Luboš Příhoda má ku každému svojmu nešťastiu hneď dvojnásobnú dávku šťastia, o ktoré sa postará náhoda alebo dobroprajný dozorca, ktorých sú akoby plné väznice. Nemá tak problém odtrhnúť si svoj kúsok neba kdekoľvek, na streche s dokonalým výhľadom na Prahu alebo aj v hĺbke cely v Ilave. Príjemný film, akurát že snaha o pravdivý obraz doby je značne prekrytá neuveriteľnou romantikou. –––– Dvanáct nebo stodvanáct. To je jedno, slavný soude. –––– Nemôžeš mi ublížiť, som predsa kus tvojho srdca. ()

dANo 

všechny recenze uživatele

Zaujímavý romantický film v prostredí socíkovského väzenia, kde sa dostali dvaja mladí ľudia a ich vzájomné sympatie sú také silné, že ich okolie sa rozhodne im výjsť v ústrety. Film sa nehrá na kritiku doby, skôr len využíva vtedajšie pomery na oživenie príbehu. Herecké výkony sú obstojné, takže celkovo to hodnotím nadpriemerne. ()

easaque 

všechny recenze uživatele

docela slušně natočená lovestory z období komunistických represí. Tu dobu vystihuje dobře a z nadhledu, takže se občas i pousmějete. Příběh lehký, snad neurážející a citlivě natočený. Tentokrát při souboji 2 a 3 hvězdiček, ta vyšší o vlas vyhrála. [ PŘÍBĚH: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()

Galerie (17)

Zajímavosti (3)

  • I když jde ze střechy věznice vidět panorama Prahy, pro potřeby natáčení si Petr Nikolaev vybral nevyužívanou věznici v Mladé Boleslavi. (Lucas87)
  • Když Táňa Pauhofová popisovala, jak se styděla ve své první odhalené scéně ve filmu, nemluvila pravdu. Ve skutečnosti měla odhalenou scénu hned ve svém debutu Kruté radosti (2002). (hippyman)

Reklama

Reklama