Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 2005 natočil režisér Petr Nikolaev film o lásce, přátelství, smrti a naději. Vznikl podle námětu povídky "Štěstí" a následného scénáře spisovatele, scenáristy, dramatika a básníka Jiřího Stránského. Jádrem je milostný příběh letmého setkání dvou mladých lidí zavřených v padesátých letech v komunistické věznici. Hlavní hrdina Luboš (J. Doubrava) náhodně zahlédne dívku Danu (T. Pauhofová), do které se zamiluje. Dana jeho cit opětuje a jejich láska je o to závratnější, oč nemožnější je ji v tomto prostředí naplnit. Pomáhá jim v tom i soudržnost vězňů, která mnoha lidem umožnila tuto smutnou dobu důstojně přežít. Příběh na pozadí perzekuce a neustálé přítomnosti smrti podává důkaz o odvěké vlastnosti mládí, které se vzpírá každé zrůdné teorii a stále znovu se vztahuje k ideálu života bez kompromisů, otupělosti a bezpráví... Padesátá léta minulého století jsou pro řadu z nás již jen pouhou historií, paměť o jejich podobě by však neměla nikdy z naší mysli vymizet. (Česká televize)

(více)

Recenze (165)

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Tenhle malý film je opravdu velké překvapení... Nenápadný, ale povedený, s velmi skutečným příběhem a skvělými herci. Jedinou výtku mám k hudbě (naprosto nechápu nominaci na Českého Lva), která mi místy zněla podobně, jako když jsem v pěti letech dostala k narozeninám xylofon a začla si na něm vylívat vztek :-). ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Malý, nenápadný film, který se vyloupne ze skořápky jako Popelčiny střevíčky. Takové mám rád. Jiří Stránský dělá svoji práci pořád stejně a vlastně pořád jinak. Skvělé oživení starého tématu a velice příjemný Pavel Zdeníček. Neokoukaná a netradiční romance. Stačí jedna věta na pozadí a divák ví, co chce autor sdělit. 90%. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Nádherný komorní (téměř televizní) snímek z období vězeňského pekla 50. let, svou atmosférou velmi připomínající seriál Přítelkyně z domu smutku (za předlohou stojí význačný představitel spisovatelů - bývalých politických vězňů Jiří Stránský). To, že je především snímkem místy až lyricky milostným, je v tomhle případě ku prospěchu věci - zrůdnost komunistické zlovůle a mezní ukotvení doby vystoupí až jakoby z druhého plánu filmu, leč s o to větší silou... Prvé záběry sice exponují lokaci Pankrácké věznice a opakované vertikální švenky končící záběrem na pěticípou hvězdu sice asociují spíše silné dobové drama, ale jak se později ukáže, jsou spíše připomenutím dominující politické situace a expozicí samou o sobě. Brutalita a naturalistické scény se nekonají, vyprávění režiséra Petra Nikolaeva vévodí spíše zaostření na jednotlivé detaily a figurky muklovského světa, velmi osobitá drobnokresba prostředí a charakterů (zmiňovaná právě v seriálu Hynka Bočana), často i rozměr humorných stránek zobrazované dobové absurdity a především rozměr romantický. Celý film je postaven vlastně jen na těch několika okamžicích letmého setkání, několika pohledů, slov, motáků ústřední milenecké dvojice. Analogičtí Romeo, Julie a tma, milenci v tak mezní situaci a prostředí, že láska vlastně ani není možná... Je tu však onen symbolický kousek nebe (vertikální směr režisér Nikolaev cituje často - práce na střeše, ženy sídlí v horních patrech věznice, čím má Luboš lepší postavení, tím stoupá věznicí vzhůru...), nejenom symbol posmrtné naděje, ale i kousek otevřeného prostoru nad věznicí a v muklovské hlavě... Velmi silně pak působí a ve svém vyznění vystupuje z pozadí příběhu těch pár scén zobrazující skutečný stav věcí - scéna pozorování tajné popravy, scéna se psem... Milostná romance z padesátých let, je to až jakýsi oxymorón, ale ukazuje dobu z pohledu normálních lidí. Ta stylizovaná všednost a výrazová skromnost (pro Petra Nikolaeva v jeho režisérské práci zcela typická - vyjma Báječných let...) je možná stěžejní. Až překvapivě civilní herecké projevy, i okoukané herecké tváře zapadají do výrazu filmové řeči (narozdíl třeba od Bumerangu), nutno pochválit kameru a hudební složku. Filmy jako je Kousek nebe je zkrátka potřeba točit, slouží nám k národnímu sebeuvědomění a očištění od temných stránek minulosti. Ty stíny nevyženeme z kolektivní paměti jen tak, bude potřeba ještě mnoho podobných filmových a obecně uměleckých reflexí... ()

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

Kousek nebe je příjemný snímek, který je do televize jako dělaný. Mám s ním však dva problémy. Jednak hudbu v "akčnějších" pasážích a pak to, že mě absolutně vůbec nezaujalo soužení ústřední milenecké dvojice. V mých očích tato linka akorát odtrhávala pozornost od mnohem zajímavějších postav jak z řad bachařů, tak především muklů. Dlouho jsem neviděl tuzemský film, který by měl takové množství potencionálně výborných vedlejších charakterů a přitom je naprosto ignoroval. ()

Djkoma 

všechny recenze uživatele

Nevím jak začít. Tento český snímek byl pro mě černým koněm a doufal jsem, že mě třeba přesvědčí o schopnosti naších tvůrců natočit opravdu dobrý a neobvyklí film. Hodně lidí mi hnedka bude chtít nadávat, jak skvělé v naší zemi máme filmaře, ale pro mě krom Samotářů nebylza poslední roky žádný extrémně zajímavý počin. Ať už Pelíšky, Pupendo nebo Jedna ruka netleská(ta se snažila, ale Samotáři jsou nepřekonatelní) zůstanou pouze slušnými filmy, na které, jak je zvykem u českých filmů, se dá dívat ještě mockrát. Nevím jestli je to barvou očí hlavního hrdiny(tímto mu vzkazuji, že mu je závidím...) nebo snad andělskou křehkostí, která vyzařuje z hlavní hrdinky. Oba tito hlavní hrdinové, jejichž láska je hlavním tématem filmu, jsou perfektní. Není ani jedna chybička v jejich výkonech a já musím smeknout. On je perfektně stělesnením praštěnosti a mládí, ale hlavně pozuby zamilovaný do své zrzavé spoluvězenkyně. Ta je zase takový anděl mezi zdmi Pankrácké věznice a musí každého svou křehkostí očarovat. Jejich láska je předvídatelná, ale natolik roztomilá a dětská, že jim jí nikdo nedokáže odepřít. Ani vteřinu jsem nepomyslel, že tihle dva k sobě nepatří. Romatická část filmu do sebe opravdu zapadá nádherně. Pozadí jejich lásky, 50.léta což je období soudruhů a soudružek, je vykresleno s maximálními detaily, kdy je nám předváděno co jen lze ukázat za zdmi věznice. Ani výkřik hlavního hrdiny stojícího vedle rudé hvězdy nezmění nic na jejich osudech. Strašně se mi líbí název filmu, který mi nejdříve nic moc neříkal, ale název film perfektně vystihuje. Ve filmu je mnoho krátkých, ale krásných scén na kousek nebe viditelné jen z vězení(první symbolika). Nebo snad je kouskem nebe pro hrdiny jejich láska, která i v pekle věznice dokáže vytvořit kousek toho po čem oba touží.Pokud někdo chce vidět krásný film určitě by se na Kosuek nebe měl podívat. Jediné co mi lehce nelahodilo byla hudba nebo spíše některé zvuky, které byli nevkusné a dalo by se s nimi naložit lépe. Na 100% to není, ale chybí opravdu jen kousek... ()

Galerie (17)

Zajímavosti (2)

  • Když Táňa Pauhofová popisovala, jak se styděla ve své první odhalené scéně ve filmu, nemluvila pravdu. Ve skutečnosti měla odhalenou scénu hned ve svém debutu Kruté radosti (2002). (hippyman)
  • I když jde ze střechy věznice vidět panorama Prahy, pro potřeby natáčení si Petr Nikolaev vybral nevyužívanou věznici v Mladé Boleslavi. (Lucas87)

Reklama

Reklama