Kousek nebe

Také nijaké. Plytká romantika v boľševickom lágri. Milenci pôsobia, akoby si väzenský pobyt zamenili za nejakú dobrodružnú vzťahovú hru. Poznámka: Potešili zábery na Krajinský most v Piešťanoch (kultúrna pamiatka: unikátne skonštruovaný železobetónový most ponad rieku Váh z roku 1931) pri prevoze väzňov na Slovensko. (16.08.2021)

***1/2 - Příjemný filmeček z prostředí komunistických lágrů s zajímavě nekompromisním a (divácky) velmi odvážným koncem. Vyloženě příjemný je výběr představitele hlavního hrdiny a vlastně nelze prakticky nic namítat vůči obsazení celkově (až na pár vyjímek - např. hlavní dozorce). Některé scény jsou ovšem víceméně zbytečné (OSN), občas zarazí drobné technické problémky (stín mikrofonu) a bohužel je vidět, že jde o levný český film. Krom toho je se potřeba vypořádat s opravdu špatnou a nesedící hudbou... Každopádně vůbec ne špatná a velmi láskyplnně odevzdaná podívaná, u které se nevyplatí přemýšlet, ale je nutné prostě se jen nechat unášet pohledem na vzrůstající lásku přes nepřízeň osudu... (05.02.2006)

Já nevím, ale všechny český vězeňský filmy mi přijdou stejný! Všechny mi přijdou skvělý a tenhle to jenom potvrdil! Akorát to bylo moc krátký a všechno tam bylo moc narychlo! Mohlo tam bejt mnohem víc vězeňskejch příhod a více rozvyprávěná minulost vězňů! Tohle je na vězeňskejch filmech a knihách totiž to nejlepší! Proto tak miluju sérii Přítelkyně z domu smutku a knihu Motýlek! Herecky to bylo zvládnuté na jedničku (Pauhofová je hrozně příjemná na pohled), ale chtělo to prostě z toho udělat větší film! (29.05.2006)

Příběh s podtitulem "Vězeňská romance" vedle baladických prvků (kontrast síly a beznaděje) obsahuje i veselejší scény z každodenního muklovského života. Nazírání na modrou oblohu přes mříže, na zrající jahody (pod šibenicí), hra na jazzmana chvílemi jakoby dává zapomenout na místo děje. Ovšem pak přijde pád do reality. Psychické trýznění (slíbená návštěva se neuskuteční) je větší než fyzické. Samostatnou kapitolou je milostná romance Luboše a Dany - v podání Jakuba Doubravy a Táni Pauhofové, kteří mě mile překvapili. Zajímavé paralelní sledování milování ústřední dvojice s pasivním odevzdáním lehké děvy Zuzany Stivínové dozorci. Výtečná předloha Jiřího Stránského citlivě zachycena Petrem Nikolaevem. Konkrétní obětí komunistické zvrhlosti se stává rotvajler, kterého bachař zastřelí a následně do bezvládného těla kope. Ovšem ten pes je jen zastoupením toho, jak se bachaři chovali k vězňům. Tudíž pro mě je asi nejsilnější scéna pohled na ty dozrávající jahody pod šibenicí... Zajímavý komentář:: Radek99. (08.07.2008)

Jsou to dva dny, kdy jsem viděl Hvězdu kriminálu. Syrový vězeňský drama, z každýho záběru byla cítit strašná tíseň, naprostá bezvýchodnost, klaustrofobie, člověk/divák dostával další a další důkazy toho, že skončit tady je šílenej průser. V Kousku nebe byli ale všichni vyžehlení, do hladka oholení, přátelsky mezi sebou rozprávěli, rotvajleři byli tak nafutrovaní, že nejevili zájem ani o maso, který jim/ mu nosili muklové v hladových padesátkách po kilech, baby se tam po tobě mohly utlouct, zašukal sis....ještě kdyby nebylo toho jednoho zlýho bachaře, jinak celkem pohoda, řekl bych... Že ne? Tak kde bylo to bahno, ten marast, ty sračky, ta hrůza, ve které tam tehdy ti lidé byli nuceni žít? Režisér to tam nedostal. Buď se o to vůbec nepokoušel, nebo to neumí. V případě Petra Nikolaeva se přikláním ke druhé z obou nabízených variant. (30.12.2016)