Nepohodlný

Podmanivé vizuály (fotogenická Keňa), výborní herci a postmoderně odvyprávěný příběh. Zahradník mi sedl, vyhovovalo mi pomalejší tempo, vícevrstevnatý příběh, volné prolínání vzpomínek do současnosti... Kameraman a střihači odvedli skvělou práci (barevné stylizace, kontrasty, rozzáběrování...). Hudba rovněž výborná. (14.03.2014)

Vůbec jsem nevěděl, co mám od Nepohodlného čekat, a popravdě řečeno jsem na to nepřišel ani po prvních třiceti minutách, kdy jsem si v kolotoči časového prolínání a skoro autentických afrických pasáží připadal trochu nepatřičně. Ovšem následně Meirelles rychle naznačil, jakým směrem se chce vydat, nechal příběh plynuleji ubíhat a v poslední třetině mi připravil jedno z nejpůsobivějších lidských dramat za hodně dlouhou dobu. Na jedné straně pohled na aktuální problém, zobrazení africké bídy a špinavosti naší společnosti, naproti tomu láska dvou lidí, jejichž kroky vedly právě tam, kde se v očích vyšší moci automaticky stávají nepohodlnými. A to všechno skloubeno tak dokonale, s velkým citem a hlavně myšlenkou, že i přes nudnější rozjezd jsem byl nakonec nejen absolutně spokojen, ale možná i trochu dojat. Rachel Weisz je opravdu výborná, možná jedna z nejlepších hereček současnosti, ale v mých očích byla přeci jen trochu zastíněna Ralphem Fiennesem, jenž opět celý film táhne výhradně na svých bedrech, a minimálně oscarová nominace by byla také na místě.. Rozhodně doporučuji každému, komu není současná africká situace vyloženě lhostejná. (02.11.2012)

To je typický příklad filmu, který se vyplatí vidět jen jednou a pak už si na něj ani nevzdechnete. Mám stále rostoucí antipatie k herectví Ralpha Fiennese, které se mně ani trochu nezamlouvá. V jeho roli bych si dovedl představit sto jiných herců a možná by film získal punc zajímavějšího filmu. Jenže to by se ještě muselo odbourat utahané tempo a vdechnout filmu atraktivní pojetí. Obojí citelně schází, ale fajnšmekr přes pomalé filmy a přemýšlivé dialogy, bude s výsledkem spokojenější. Mě to moc nepřesvědčilo. 50% (26.11.2011)

4,5*/5...Po geniálnom Meste Bohov natočill Fernando Meirelles ďalší veľmi silný príbeh, tentoraz (najmä) z prostredia "drsnej" Afriky...Film je nesmierne sugestívny, čomu dopomohli aj fantastické herecké výkony dvoch hlavných predstaviteľov (Fiennes-Weisz) a kamera, pričom pri niektorých scénach mal človek pocit, že pozerá nejaký dokument. Inteligentný scenár, ktorý veľmi pekne a bez príkras znázorňuje nekalé praktiky farmaceutických a "humanitárnych" organizácií na africkom ľude v protiklade s umelo distingvovaným a naškrobeným svetom diplomacie a "veľkých zverov". Constant Gardener je film v ktorom je všetko (láska, napätie, politika,akcia...) namiešané v akurátnych a presných dávkach. Hoci kniha Johna le Carrého, podľa ktorej film vznikol sa údajne nezakladá na reálnych udalostiach, je jasné, že niečo podobné sa deje v Afrike každý deň a absolútne nemožno hovoriť o nejakej mystifikácii... (11.06.2006)

"Nothing in his life became him like the leaving it." Macbeth? Anglický pacient? Ne, jen anglický diplomat se sklony k zahradničení, do něhož je zaseto semínko nejistoty, co nakonec houževnatě vyklíčí v ušlechtilou rostlinu vytlačující plevel.. Skvělá práce s flashbacky, místy rušivá ruční kamera, v délce poněkud rozmělněná naléhavost a skličující obraz bídy, bezmoci a beznaděje. Myslím si, že točit film s podobnou tématikou mainstreamovým způsobem je pokrytectví, ale na druhou stranu, každý počin, který nám ukáže, že planeta Afrika je pro nás "so far, so close", má svou cenu. Stejně tak stojí za povšimnutí poznámka autora novely Johna le Carré v závěrečných titulcích: „Nikdo v tomto příběhu, ani zájmová skupina nebo společnost není, díky Bohu, založena na fyzické osobě nebo zájmové skupině v reálném světě. Ale mohu vám říci, že jak pokročila má cesta napříč farmaceutickou džunglí, uvědomil jsem si, že v porovnání se skutečností je můj příběh krotký jak pohlednice z dovolené..“ Zahradník jednu rostlinu plevele odstraní, kousek dál vyroste deset dalších… (07.08.2012)