Kvarteto

Tak statický, mrtvý a archaicky napsaný film aby člověk pohledal i v rámci české kinematografie. Krobot má řemeslo v ruce, herci jsou výborné nacastovaní (Plesl vede) a zasazení do Olomouce bezpochyby mělo ozvláštňující potenciál, který občas vykoukne s náznakem zajímavé atmosféry. Z většího ale esence chcípáctví, která diváka zvládne umořit i na ploše hodiny a půl. 40 % (21.12.2018)

Kudy vede správná cesta do stanice Štěstí? Mirek Krobot se jejího hledání evidentně nebojí a nebojí se ani natočit film jako výpověď o generaci, která by už dávno měla dospět, jen na to stále nenašla odvahu. Díra u Hanušovic byla nádherným rozčeřením stojatých vod současné české kinematografie, vtipnou a zároveň laskavou satirou. Kvarteto je divácky možná poněkud méně atraktivní, více hloubavé, ale také mnohem jímavější a ve své podstatě velice krásné. Hudba k filmu je absolutně dokonalá, zcela ho vystihuje. Bez hlubšího ponoru zní jako kakofonie pro ucho neladných zvuků. Po chvíli máte pocit, že vás začíná jemně hladit a pomalinku kolébat na mírných vlnách. Ty vlny jsou ale přesně tak velké, aby vás neuklimbaly k spánku, jen jemně mravenčí po celém těle. A záhy se přistihnete, že vám ta hudba činí dobře, že ladí s rytmem vašeho srdce. Tedy alespoň já jsem to tak měla s celým filmem. (10.06.2022)

Hvězdička jen za Olomouc. Jinak je to typické pražáčkovské intelektuální hrabání se v hovně. Téma samoty, osamocení, zda není člověku lépe být sám. Kdyby film alespoň skončil hromadnou souloží - taková olomoucká čtyřka - nebo holky s holkama, kluci s klukama, tak to má alespoň nějaké vyústění, katarze. Ale takhle to celé vyšumělo do prázdna. Docela mne děsila každá další scéna, kde lidé pózovali jako sochy nebo robot, kde zněla další kakofonická hudba, kde se lidé chovali jak z nějaké sci-fi právě o robotech. Chvilku jsem doufal, že třeba postava Polákové je z jiné dimenze, a proto lidi odpuzuje (jako je tomu v románu Clifforda Simaka Prstenec kolem slunce, ale ani tak daleko se v tomto myšlenkovém a na náznaky bohatém filmu nedostalo. Jo, a komedie to není ani náhodou. Btw - všechny postavy byly samotáři - kde je potom nějaký kontrast? Kde je třeba nějaká životná postava? Jenže ono by pak nešlo cucat z prstu tu vymyšlenou intelektuální premisu, která by při jakémkoliv kontaktu se skutečnou realitou shořela jak vzducholoď Hindenburg. Vlastně jediná reálná věta, která zde zazní, je, že člověk musí být nejprve sám šťastný, aby činil šťastnými lidi kolem sebe. (09.12.2018)

Ač nejoddanější fanynka Mirka Krobota nemůžu dát víc... Jedno olomoucké smyčcové kvarteto a pár lidí kolem něj, co se ztrácejí v ulicích centra města, svých životech a scházejí se v Ponorce, která už dávno ztratila svůj někdejší lesk a sílu undergroundu. Prázdnota jejich života se však táhne i celým filmem, který, ač se tváří jako výpověď o jedné generaci, jen zdlouhavě, bez konceptu, sleduje pár podivínů, kteří navíc nejsou ničím zajímaví. Když se o generaci třicátníků točili na přelomu tisíciletí Samotáři, jednotlivé postavy v čele s Jirkou Macháčkem vám i přes silný opar trávy opravdu připomněly jednotlivé situace života a navíc svým osobitým humorem bavili do poslední minuty. Kvartetu bohužel chybí jakákoliv myšlenka a vlastně i důvod, proč tento film chtít vidět. (27.07.2018)

Miroslav Krobot a Lubomír Smékal se pohybují v oblasti nějaké zdeformované filmové řeči, které buď naprosto nerozumím, anebo na ní zkrátka opravdu není absolutně nic zajímavého. Snaha o suchý humor končí křečovitou trapností. Kvarteto působí dojmem, že má z diváků udělat stejná duchaprázdná zombie, jako jsou jeho hlavní postavy. Já na takovou hru nejsem ochoten přistoupit a nevidím nejmenší smysl ve vzniku, sledování a propagování tohohle bezduchého filmu. (15.12.2018)