Kvarteto

Pomalé tempo filmu je jeho velkou předností. Na vztahové nuance mezi postavami je spousta času, jsou dobře a čitelně zahrány a tím pádem scénář nemusí být polopatický a doslovný, což je jedině plus. V zásadě jednoduchý příběh (jednoduchý v dobrém slova smyslu) je artikulován pomocí promyšlené kompozice neuspěchaných scén a delších záběrů ve výrazných olomouckých lokacích. Zdá se mi, že Krobot se Smékalem neměli potřebu předkládat "velký příběh" a "velké téma" (podobně jako v jejich aktuální inscenaci Honey), hledat v tomto filmu takovéto ambice pak musí vést ke zklamání či minimálně rozpačitému přijetí. Vztahová katastrofa, ke které zdánlivě příběh tenduje, se nejen že nekoná, ale dochází k novému rozložení možností ve vztahovém víceúhelníku, a to přináší potřebnou naději. (27.11.2017)

Divný film o divných lidech, kteří jsou ve většině ohledů svého života totální outsideři. Jenže naštěstí jsou zdejší divnopostavy inteligentní, takže se nejedná o partu idiotů, ale jen introvertů, co se prostě chovají trochu jinak. A připadá mi, jako kdyby tohle byl záměr filmu (a opak postav z Díky u Hanušovic, předchozího filmu Krobota) a v něm se tak nějak ztratil příběh, který jen tak plyne a úplně se v něm moc neděje. A to je mimochodem důvod, proč je krásně překvapivé, jak dobrej a fukční má Kvarteto konec. PS: v tomto filmu se nevyskytuje žádný űber-papouch, zdravíme Zčajenku (o=´ (20.03.2019)

Miroslav Krobot mě ani napodruhé jako režisér nepřesvědčil, Díru u Hanušovic jsem ani nedokoukal, tohle sice ano ale asi jen protože jsem seděl v kině jinak bych se musel dost přemáhat. Děj byl naprosto nezajímavý a o ničem, v závěru jsem si říkal proč vlastně tenhle film vznikl, nenašel jsem v něm absolutně žádné poselství které nám chtěl autor předat. Potěšili mě alespoň zajímavé herecké výkony v podobě Polákové a Plesla. Proto dávám dvě z pěti, přesto s odřenýma ušima. (30.11.2017)

Svým pojetím to připomene Díru u Hanušovic. Poklidný děj, kdy se zdálivě nic neděje je zachován i zde. Hanušovice se mi ale líbily víc, tady to už do nudy sklouzávalo mnohem častěji. Je to vlastně trochu zbytečný film o čtyřech lidech hledajících štěstí, aby na konci zjistili, co jim to štěstí přináší. To závěrečné zjištění, že nejvíce šťastni jsou, když jsou spolu a mohou sdílet svou společnou zálibu, není nic objevného. Žádný zvrat v ději nečekejte, jen náznaky. A komedie? Pár vtípků se povedlo (vtipy o ovečkách nebo záchranná "akce" dvou policistů na lešení), ale je to spíše úsměvný film, než komedie. Jako v životě. Míru Krobota mám rád jako herce. To jeho úsporné herectví přináší humor jaksi nechtěně. V režii čekám od něj na nějakou pecku. Zatím točí jen dost zapomenutelné filmy. (07.07.2018)

Opravdu hrozný film o lidech, kteří neumí žít. Nevědí co dělat, aby byli šťastní. A to nejenom postavy z mladší střední generace ale i jejich rodiče. Ti starší se chovají snad ještě hloupěji a hůř než jejich odrostlé děti. Jakoby chtěli autoři naznačit, že ta neschopnost vyrovnat se s dnešním světem je dědičná. (Neskutečně zlý výraz "Tvůj bývalý otec" nebo věta "Nerozvedla jsem se, abych ti nezpůsobila trauma." z úst matky hlavního hrdiny.) A jak se pak mají "mladí" chovat, když vidí tu tragiku vlastních rodičů? Ve filmu není jediná sypatická postava snad kromě prodavačky ve zverimexu. Představitel Funese je naprosto tragický stejně jako zakladatel kvarteta. Strašné dialogy, nikam neplynoucí děj, herci nemají co hrát. A tak divák trpí a čeká na nějaký impuls, změnu, jestli se film někam pohne. Nedočká se. Při sledování tohoto nudného filmu si klidně můžete popovídat s přáteli. Během dlouhých hluchých pasáží o nic nepřijdete. Vyhozené peníze ČT z koncesionářských poplatků a z Fondu pro rozvoj české kinematografie. (29.12.2017)