Kvarteto

Jaj, pokus o art. No, zase to teda nějak nedopadlo, protože k povedenému artu to má na míle daleko. Téma chápu, ale je to celé zpracované neskutečně nezajímavě, postavy taky nejsou zajímavé a tak to jenom plyne, abychom zjistili, že to je ve finále o ničem, co se snaží zakrýt, že o ničem není přitom ve skutečnosti o ničem je. Nakonec i ten film je ve finále nijaký. A já se ptám - proč se proboha tvoří takovéhle filmy? Proč se tvoří tyhle hry na art, když je znát, že to pan režisér fakt neumí a stěží vytvoří uvěřitelný dialog? Nemám tušení. Hvězdička za Olomouc (i když ani té jsem si tolik neužil) a trochu za kameru.Jinak to je čisté esence české filmové nijakosti. 1* (09.12.2018)

Od autorského filmu Miroslava Krobota těžko očekávat jiný styl než ten jeho specifický: absurdní až dada situace a humory bez pointy, odtažité dlouhé pomlky a "intelektuálština" na pomezí umění, obojí zároveň shazované (nebo naopak míněno 100% vážně, nemožno poznat). V tomto případě na půdorysu vztahových propletenců členů hudebního kvarteta, introvertních postaviček nejistých v tvorbě a nedospělých v životě. Slabší 3 *, ani jsem se nenudil (herecky vyniká skvělý Jaroslav Plesl a dost pomohl nečekaně funkční závěr), avšak že by tím zvládl "básník" něco říct? (17.01.2024)

Já jsem vděčný v dnešní době za každý film, který jde mimo střední proud. Oceňuju tu odvahu a nekompromisnost toho vyprávění. I ta hudba kvarteta byla docela neposlouchatelná. Na můj vkus příliš intelektuální záležitost, až zbytečně. Plesl to ale utáhl a ve chvílích, kdy to šlo za hranu, tak to srovnal nějakým výrokem do latě. Udrželo se to ještě v míse a ne mimo ni. Závěr mne oslovil, takže jsem spokojený divák. 70% (19.12.2018)

Ač nejoddanější fanynka Mirka Krobota nemůžu dát víc... Jedno olomoucké smyčcové kvarteto a pár lidí kolem něj, co se ztrácejí v ulicích centra města, svých životech a scházejí se v Ponorce, která už dávno ztratila svůj někdejší lesk a sílu undergroundu. Prázdnota jejich života se však táhne i celým filmem, který, ač se tváří jako výpověď o jedné generaci, jen zdlouhavě, bez konceptu, sleduje pár podivínů, kteří navíc nejsou ničím zajímaví. Když se o generaci třicátníků točili na přelomu tisíciletí Samotáři, jednotlivé postavy v čele s Jirkou Macháčkem vám i přes silný opar trávy opravdu připomněly jednotlivé situace života a navíc svým osobitým humorem bavili do poslední minuty. Kvartetu bohužel chybí jakákoliv myšlenka a vlastně i důvod, proč tento film chtít vidět. (27.07.2018)

Miroslav Krobot a Lubomír Smékal se pohybují v oblasti nějaké zdeformované filmové řeči, které buď naprosto nerozumím, anebo na ní zkrátka opravdu není absolutně nic zajímavého. Snaha o suchý humor končí křečovitou trapností. Kvarteto působí dojmem, že má z diváků udělat stejná duchaprázdná zombie, jako jsou jeho hlavní postavy. Já na takovou hru nejsem ochoten přistoupit a nevidím nejmenší smysl ve vzniku, sledování a propagování tohohle bezduchého filmu. (15.12.2018)