Kvarteto

"Štěstí jsou jen jednotlivé okamžiky, jde jen o to, si jich všimnout..." Asi nejsem moc všímavý, ale nějak jsem moc nepobral, co chtěli autoři tohoto filmu říct. Film o čtyřech "divných" hudebnících hrající "divnou" (myšleno soudobou) hudbu. Divná je i řada scén či zápletek filmu (neustálé lezení jednoho z hlavních protagonistů domů po lešení, tu večírek s rádoby "uměleckým" striptýzem v historickém sklepení tu zas večírek s polosvlečenými hosty nebo další večírek kde ale vlastně zní jen "šílená" hudba). V samotném závěru filmu si psychoterapeutka Sylva v přednášce pro seniory klade docela zajímavou otázku: "Může být štěstí samo o sobě nebo může být člověk šťastný pouze ve vztahu". Nemám však pocit, že by samotný film na tuto otázka přinášel jakoukoliv srozumitelnou odpověď. (09.12.2018)

Já jsem vděčný v dnešní době za každý film, který jde mimo střední proud. Oceňuju tu odvahu a nekompromisnost toho vyprávění. I ta hudba kvarteta byla docela neposlouchatelná. Na můj vkus příliš intelektuální záležitost, až zbytečně. Plesl to ale utáhl a ve chvílích, kdy to šlo za hranu, tak to srovnal nějakým výrokem do latě. Udrželo se to ještě v míse a ne mimo ni. Závěr mne oslovil, takže jsem spokojený divák. 70% (19.12.2018)

Od autorského filmu Miroslava Krobota těžko očekávat jiný styl než ten jeho specifický: absurdní až dada situace a humory bez pointy, odtažité dlouhé pomlky a "intelektuálština" na pomezí umění, obojí zároveň shazované (nebo naopak míněno 100% vážně, nemožno poznat). V tomto případě na půdorysu vztahových propletenců členů hudebního kvarteta, introvertních postaviček nejistých v tvorbě a nedospělých v životě. Slabší 3 *, ani jsem se nenudil (herecky vyniká skvělý Jaroslav Plesl a dost pomohl nečekaně funkční závěr), avšak že by tím zvládl "básník" něco říct? (17.01.2024)

Jaj, pokus o art. No, zase to teda nějak nedopadlo, protože k povedenému artu to má na míle daleko. Téma chápu, ale je to celé zpracované neskutečně nezajímavě, postavy taky nejsou zajímavé a tak to jenom plyne, abychom zjistili, že to je ve finále o ničem, co se snaží zakrýt, že o ničem není přitom ve skutečnosti o ničem je. Nakonec i ten film je ve finále nijaký. A já se ptám - proč se proboha tvoří takovéhle filmy? Proč se tvoří tyhle hry na art, když je znát, že to pan režisér fakt neumí a stěží vytvoří uvěřitelný dialog? Nemám tušení. Hvězdička za Olomouc (i když ani té jsem si tolik neužil) a trochu za kameru.Jinak to je čisté esence české filmové nijakosti. 1* (09.12.2018)

Herec Miroslav Krobot se po Díře u Hanušovic podruhé usídlil na režijní sesli a jeho druhý film je v podstatě stejný jako první. To znamená: 1) Nehledejte žádný děj. Stejně jako u Díry u Hanušovic se jedná o film poskládaný především ze situací. 2) Humor ve filmu je, ale většina jich vychází pouze na půl plynu. 3) O postavách se toho moc říct nedá, především se o nich v podstatě dozvíme pouze detaily a nic víc. Krobot se v podstatě pokouší zachytit život třicátníků na pokraji krize středního věku a daří se mu to na půl plynu. Jakékoliv ambice totiž jdou stranou a v podstatě to vypadá jako Krobot střídal několik žánrů. Je to komedie? Je to romantika? Je to drama? Letos vzniklo plno horších filmů než je Kvarteto. Avšak vzniklo také plno lepších. (04.12.2017)