Kvarteto

"Pravda je, že si občas připadám jako nižší varianta sebe sama." Kvarteto mě zmátlo. Tak nějak jsem čekal komedii a místo toho přišla ... patrně sonda do něčeho. A ta sonda byla umělecká ... tím jsem si skoro jistý. Vytušil jsem to podle toho, že to v podstatě nijak nezačalo, pak se pro změnu nic nedělo a v době klinicky mrtvé nudy to grandiózně skončilo. Ještě se tedy přitom šmrdlalo na smyčce, ale to mne nikdy moc neuspokojovalo. Musím uznat, že už dlouho mě nikdo nedokázal takhle nudit a ojedinělé štěky introverta Funese to prostě zachránit nemohly. (01.04.2019)

Kvarteto nabízí zajímavý paradox filmu, který stráví většinu času polopatickými monology vysvětlujícími veškeré záměry všech, přesto na konci nechápete, o čem to bylo a především proč někdo chtěl, abyste to viděli. Krobot zkouší, kam až to český chcípácký film dotáhne, než z vyprodukované antihmoty vznikne černá díra, která pohltí a rozloží celý vesmír. A už je fakt blízko. (28.11.2017)

Sympatické zpracování příběhu z města, které se znalým nenápadně ukazuje v typických detailech. Herecké výkony poměrně dobře následují kvalitu rozpracování jednotlivých postav, z nichž v té klíčové exceluje Plesl. Film patří do kategorie "divadlo na plátně" s průvodními neduhy, hloubka kvartetní lidské ne/souhry sice nedosahuje úrovně Intimního osvětlení, ale zvolený druh humoru je v české filmové tvorbě milým osvěžením a od televizní tvorby urazil Krobot kousek cesty. 3-4* (25.10.2017)

Hvězdička jen za Olomouc. Jinak je to typické pražáčkovské intelektuální hrabání se v hovně. Téma samoty, osamocení, zda není člověku lépe být sám. Kdyby film alespoň skončil hromadnou souloží - taková olomoucká čtyřka - nebo holky s holkama, kluci s klukama, tak to má alespoň nějaké vyústění, katarze. Ale takhle to celé vyšumělo do prázdna. Docela mne děsila každá další scéna, kde lidé pózovali jako sochy nebo robot, kde zněla další kakofonická hudba, kde se lidé chovali jak z nějaké sci-fi právě o robotech. Chvilku jsem doufal, že třeba postava Polákové je z jiné dimenze, a proto lidi odpuzuje (jako je tomu v románu Clifforda Simaka Prstenec kolem slunce, ale ani tak daleko se v tomto myšlenkovém a na náznaky bohatém filmu nedostalo. Jo, a komedie to není ani náhodou. Btw - všechny postavy byly samotáři - kde je potom nějaký kontrast? Kde je třeba nějaká životná postava? Jenže ono by pak nešlo cucat z prstu tu vymyšlenou intelektuální premisu, která by při jakémkoliv kontaktu se skutečnou realitou shořela jak vzducholoď Hindenburg. Vlastně jediná reálná věta, která zde zazní, je, že člověk musí být nejprve sám šťastný, aby činil šťastnými lidi kolem sebe. (09.12.2018)

Vztahové drama s trochou humoru sice obsahuje semtam pěknou scénu či nějaký vtip, ale zase jich není tolik. Celé to místo příběhu táhne charisma představitelů hlavních rolí, takže mě prostě zajímali Plesl a Poláková, aniž bych cítil potřebu si pamatovat jména jejich postav. Výsledek je zcela průměrný, zaokrouhlení hvězdičky nahoru je asi za pěkně nasnímanou Olomouc (50%). (13.12.2018)