The Quartette
The Quartette
Režie:
Miroslav KrobotKamera:
Juraj ChlpíkHudba:
Matěj KroupaHrají:
Jaroslav Plesl, Barbora Poláková, Zdeněk Julina, Lukáš Melník, Pavlína Štorková, Lenka Krobotová, Jiří Schmitzer, Jana Štěpánková, Marek Cisovský (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Hráli jste někdy v kapele? Je to jako druhá rodina, s jejímiž příslušníky prahnete po štěstí a prožíváte nečekaná dobrodružství. Stejně jako usedá rodina zas a znovu u jednoho stolu, scházejí se členové kvarteta tzv. soudobé hudby vždy u dalšího koncertu. Poněkud nesourodá čtveřice v čele se solidně vyhlížejícím, avšak lehce sucharským Robertem (Lukáš Melník), jeho partnerkou atraktivní a rozháranou cellistkou Simonou (Barbora Poláková), extrovertním vtipálkem Tomášem (Jaroslav Plesl) a znalcem historie s přezdívkou Funés (Zdeněk Julina) spolu zažívá na cestě za svou nejsvobodnější skladbou řadu humorných situací, ale i nedorozumění. Čas tráví i v legendární hospodě Ponorka v historickém centru svého rodného města, kam chodí také odvázaná „Batrflaj" (Pavlína Štorková) a „dvorní" psychoterapeutka kvarteta Sylva (Lenka Krobotová). Mezi hlavními hrdiny dochází k neustálým zádrhelům a lehce bizarním situacím, až konečně jeden neplánovaný večírek přinese jistou katarzi i radost a s ní vytoužený pocit štěstí. (Falcon)
(více)Recenze (211)
nevím proč je to v žánru komedie https://www.csfd.cz/film/290715-posledni-kvartet/komentare/ částečně někdo napodobil poslední kvartet což je také blbost ale alespoň dobře natočená.ODPAD ()
Dvě hvězdy za nádherně podané exteriéry Olomouce. Jednu hvězdu za skvělou Polákovou, jednu za super hrajícího Plesla a poslední hvězdu za příjemnou, velmi příjemnou Štorkovou, kterou jsem neviděl od Čtvrté hvězdy. ()
Tak toto se opravdu ale velmi nepovedlo...! ()
U mě dobrý! A fakt vypointovaný. DOBRÝ. A budou tam i ty vokály! Příště... ()
Pan Krobot je zvláštní vzhledem i projevem. Jako režisér taky nevybočuje. Mám rád filmy ujetý, morbidní ale tohle nemělo žádnou jiskru nebo náboj. Všichni tu jsou tak nějak divný, ve svém světě nenaplněných přání. Pořád přemýšlím co tomu scházelo. Možná radost kohokoliv ze zúčastněných, vtip, úsměv... ()
Co to je?! Tak takhle ne, Herr Krobot! ()
Jako náladový film, jako film z města typu Olomouce (i když té tam mohlo být i víc) o lidech živících se složitě v uměleckých a podobných profesích na krajském městě, o trochu větší vztahové složitosti než obvykle - proč ne a mělo to jisté kouzlo (i díky hercům), ale přece jen film by měl víc vyprávět. Ale tak trochu - snad ne náhodou - se mi vybavil Herzův Den pro mou lásku, který trochu stejné téma řešil v sedmdesátých letech ( studentské zábavy mladých, partnerské i profesní hledání na pozadí Prahy, zásahy starších generací), jenže tam byla ta smrt dítěte a tak to asi nelze srovnávat... ()
Miluju Olomouc, lidi z Dejvic i Krobota, ale tohle jsem nedala. Nesympatičtí hrdinové vedou řeči o ničem a v nic to taky vyústí. Ach jo. ()
Velká nuda, občas zpestřená zrcadlem společnosti, chvílemi připomíná skoro dokument. Oproti Díře je to koukatelné, ale velmi nudné. ()
Film byl velkým zklamáním. Mám pocit, že česká televize už neumí natočit úplně normální obyčejný film, který by měl nějaký děj, nějaký příběh, tohle byla jedna velká nuda. ()
Já jsem to asi prostě nepochopil... Pokud bylo vlastně co chápat?! ()
Film nastavuje pověstné zrcadlo současné české společnosti. Lidé žijí zoufale prázdné životy; ve filmu vystiženo velmi trefně. Třicátníci se chovají jako teenageři. Tématem jsou vztahy, vztahy a zase vztahy - Češi jsou v nich přeborníci, v dosahování držení se v šachu, až je to k neunesení. Prostě negativní v každé situaci. Nesnesitelné matky přebornice vychovávají vztahové přeborníky. Film by měly povinně zhlédnout všechny české matky. Občas vtipné a trefné hlášky, např. “osud je v pivu”:-) Z rozplyzlosti se příběh line do pěkné katarze. Ke štěstí je třeba uspokojovat duchovní potřeby. Někdy není nejdůležitější, kdo s kým spí, ale co spolu lidé společně tvoří. Hustá, temná hudba. ()
60% za Vložte kočku feat.Plesl ()
Ten Krobot je idiot. ()
Olomouc je opravdu hezké město na natáčení. Film je opravdu pro zajímavý. Některé dialogy jsou perfektní. Např.: 1. "Tajně tě miluji. Hraji v divadle, když přijdeš budu hrát jen pro tebe. Hmm Pak se nějak domluvíme." 2. "Podoj kozu, získáš sýr. 3. "Nemám klíče, Budem muset po lešení. 4. "Leonardo byl teplej ve středověku? No. No. To je super." 5. "A mohl bys se nám krátce představit? Hraješ na vilolu... Na housle! No vidíš, přeci jsi nám o sobě něco řekl. ()
Zfilmovaná nuda.Bez začátku,bez konce a téměř bez děje.Od nikud nikam. ()
Nenápadný snímek z pražské umělecké galerky. Hláška "ty nevíš co se sebou, tak děláš samé hovadiny" mi přišla krutá, dělání koncertů a uměleckých vystoupení v mladém věku bylo sympatické jako celá hlavní postava mladého rebela proti konzumu, partnerská dvojice zajímavá snad krásným bytem, krom toho, Poláková je jedna z nejkrásnější hereček dnešní doby u nás, jinak za všechny postavy to řekla psychoterapeutka: je možné, aby byl člověk šťastný i sám, nebo k tomu musí mít druhého? myslím, že odpověď zní, že šťastný musí být člověk především uvnitř, sám nebo s někým jiným...dobrý scénář i výkony...jasné čtyři hvězdy...(možné zhlédnout na ivysilani.cz) ()
Zvláštní film - víc drama než komedie. Vybaví se u něj film Zoufalci. I tady se hrdinové marně snaží dobrat štěstí, ale prostě jim to nejde. Kdo to někdy sám nezažil, asi to nepochopí. Kdo přistupuje k filmu jen jako k zábavě a relaxu, asi taky ne. Realismus je tu dotažen na dřeň, všudypřítomná prázdnota je pravým opakem všech happyendů a uměle vykonstruovaných "velkých" příběhů, parodovaných ve Forestu Gumpovi či Stoletém staříkovi. Nepomáhá ani sex, ani přístup k životu se sarkasmem a cynicky černým humorem, jak se o ně (marně a občas ukázkově trapně) snaží postava Tomáše (opět skvělý Jaroslav Plesl), nepomůže krása (tápající Barbora Poláková). A vše vynikajícím způsobem dokreslují i vedlejší postavy, ať už to jsou Tomášovi rodiče, jejichž absurdní (ne)soužití ukazuje, že ani s vyšším věkem se situace nemusí zlepšit, figurkovitý hospodský Jiřího Schmitzera nebo bezradná matka Jany Štěpánkové. Paradoxně vše dostává smysl jen ve chvílích, kdy se všichni sejdou ke společnému hraní - to sice není úspěšné, a zúčastněným nepřináší ani peníze ani slávu, ale pomáhá jim k vyrovnanosti a smysluplnosti jejich existence. Takže jim nezbývá než hrát. I když nic nenaznačuje, že by se tím něco mělo zlepšit či změnit. S hrdiny těžko soucítit, oblíbit si je nebo je litovat. A jediné, co je jisté, je že na podobně vynikajícím způsobem ukázané všední realitě není nic ani zajímavého, ani k obdivu. Podobně jako na tom sousedovi, co tak dlouho volá o pomoc a nikoho to nezajímá, až jednou to své vyhrožování sebevraždou prostě dokoná. ()
V tomhle filmu nefunguje vůbec nic. Stěží jsem to dokoukal, je to zmařený čas. Krobot neumí psát, nemá absolutně ani šajn, jak má být příběh zpracovaný, aby fungoval, a obávám se, že peníze na realizaci dostal z protekce a známého jména, zatímco jiné, mnohem lepší scénáře mají červenou. Být producent, dal bych Krobota na černou listinu, protože tam patří (alespoň dokud se nenaučí psát). ()
Chemie mezi 4 hudebníky, kamarády a lidmi kteří mají své vlastní životy. Osudy protkané z nitek, které pojí jeden společný koníček a vášeň. Přestože film nemá světonosný námět, má svou melancholii a hlavně se odehráván v nádherných kulisách Olomouce a pro Olomoučáky dobře známých. Film se tím stává velmi autentický a člověk má pocit, jako by ty lidi vlastně znal a že mu před očima běží jeho vlastní život. To vše je dáno skvělým výkonem herců a hlavně jejich autentičností. ()