Splice

Splice je velmi nedoceněný film a pokusím se vysvětlit proč. V prvé řadě je potřeba říct, že trailery, které filmu předcházely (a které jsem viděl až po jeho zhlédnutí) jsou matoucí a snadno v divákovi vyvolají očekávání, že půjde o poměrně standardní sci-fi thriller. Ve skutečnosti Splice postupně projde několika žánry, od scífka s alieními náznaky, přes (trochu freaky) rodinné drama, až po lehčí gore. Přestože děj je docela přímočarý, může být problém přelaďovat se spolu s filmem na tóniny, na které zrovna hraje. _____ Dále, film je (hlavně tematicky) komplexnější, než se na první pohled může zdát. Kromě zjevných morálních otázek spojených s genetickým inženýrstvím zároveň podává jedinečnou výpověď o párech, které pro samé zaujetí kariérou a prací odmítají mít (normální) děti, a dokládá, k jakým (extrémním) důsledkům takové jednání může vést. Film explicitně ukazuje neochotu Elsy otěhotnět tradiční cestou a v následném riskantním pokusu jí dává dvojí roli - vědkyně a matky, přičemž není snadné říct, která z nich převažuje. Po psychologické stránce je velmi zajímavá (a nepříliš zdůrazněná) úloha Elsiny zemřelé matky, která dceru vychovávala v izolaci a upírala jí to, po čem toužila. Je fascinující poté vidět, jak chování Elsy k Dren kopíruje ten samý model, jako kdyby už samo početí takového mutanta bylo nevyhnutelným prostředkem k naplnění klasické situace, kdy dcera přejímá výchovné postupy své vlastní matky a přitom si myslí, že dělá to nejlepší, co může. Ve své tragice a realističnosti je to velice silné. Zároveň tu vyvstává otázka, kdo je tu vlastně větší monstrum - Dren, nebo vědkyně, která si v rámci ukojení mateřských pudů (a elegantního spojení mateřsví a práce/kariéry) "udělá" zmutované dítě v laborce? _____ Samotná Dren je (především od chvíle, kdy ji začne hrát Delphine Chanéac) jedním z nejzdařilejších stvoření, které kdy dopadly na stříbrná plátna - její vzhled i chování stojí přesně na hraně mezi člověkem a monstrem a není lehké k ní zaujmout jednoznačný postoj (nejen proto, že jí vlastně po celou dobu "nevidíme do hlavy"). Obzvlášť ve chvílích, kdy začne projevovat svoji sexualitu, je zároveň eroticky přitažlivá a potenciálně smrtelně nebezpečná. Nutno podotknout, že pohlaví Dren v podstatě určí Elsa, která jako o "ní" - pokud si dobře pamatuju - začne mluvit už ve chvílích, kdy jako čerstvě vylíhlá připomíná spíš penis na nožičkách. Obecně problematika "změny pohlaví" u vyšlechtěných mutantů hraje ve filmu zásadní úlohu, ale nejde o klasické transsexuální dilema uvězněnosti ducha v nevhodném těle, ale o (opakované) převládnutí maskulinního principu nad feminním - z "ženy" se po určité době vždy nakonec najednou stává "muž". Zároveň tu interakce mezi pohlavími probíhají přesně podle šablonovitých stereotypů (sameček potká samičku a začnou se pářit, sameček potká samečka a povraždí se), což ale nelze filmu vytýkat jako nedostatek, protože se tu s tím pracuje uvědoměle. Otázkou zůstává, co tím chce Natali říct. Že v každé ženě se nachází (podstatný) kus muže, který vždy eventuálně vyplave na povrch? Nebo že si jako lidé můžeme hrát na bohy, jak chceme, ale vždycky budou naše výtvory obětí našich vlastních "povahových vad", které si s sebou jako společnost neseme, a tudíž odsouzeny k neúspěchu a zkáze? Závěr filmu tuto hypotézu podporoval (pozor, spoilery!) - Else se nakonec přičiněním její vlastní kreace dostává toho, čemu se od počátku vyhýbala (plnohodnotného těhotenství), aby ale poté v rámci dalšího výzkumu a kapitalistického zpeněžení zaprodala sebe i svoje budoucí "dítě" farmaceutické megafirmě (která vědce od začátku sponzoruje). Z původního biologického spojení "žena + věda" se stává spojení "žena + dítě + korporace", přičemž finální, opakující se věta "What's the worst that could happen?" odkazuje na nevyhnutelné budoucí selhání dalšího takového experimentu. _____ Splice není jen filmem, který v rámci holywoodské produkce nabízí neotřelou práci s žánry, ale výpovědí o neodbytné touze lidské rasy překonávat samu sebe a zároveň o fatalitě takového snažení, kdy jsme - při vědomí, že děláme to nejlepší, co můžeme - odsouzeni dokola opakovat svoje chyby a chyby našich předchůdců. (25.12.2010) (méně) (více)