Vyvrženci pekla

Oproti své rozjařené, žánrově "nevyrovnané" prvotině, která působila, jako byste byli (spolu s režisérem) na krásném barevném tripu, Dům 1000 mrtvol, jsou Vyvrženci pekla mnohem vyhraněnější, umírněnější, ale také daleko lépe režisérsky zvládnutější. Zombie už tolik nevykrádá cizí horory a staví si příběh podle sebe. Zakládá si hlavně na hutné atmosféře, vybíjení lidí není věnováno tolik času, kolik bych od filmu čekal. Přesto když už na něco podobného dojde, Zombie si vše náležitě vychutnává a je cítit, s jakou radostí tyto scény točil. Koukej Eli, jak mají vypadat horory, které točí fanoušci žánru!! (02.09.2006)

Příběh o vraždící rodině Fireflyových (viz.: Marx bros.), který u mě začíná na 5* už za tátu klauna a jeho hlášky i za povedenou atmosféru 70.let asi v polovině bohužel začíná i přes klipový střih mírně nudit a "nečekanou záchranu " na konci už zachraňuje :) jen konec á la Thelma & Louise... celkově, ale každopádně velmi "příjemná" zábava. A pozor : Nikdy se neotáčej ke klaunovi zády, když s tebou mluví ! (03.01.2007)

Wow. Že je Rob tak trochu deviantní úchyl, to ukázal už v předchozím lidumilném příspěvku do žánru "kdo k nám domů vejde, tomu hlava sejde", ale v tomhle dovětku doslova přikládá na svůj kontroverzní status střelný prach. Nadměrně stylizovaný thriller, který si nebere žádné servítky, nehledá kompromisy a na diváka to rozbaluje dost neotřelým způsobem, jímž zkušeně drží po celou dobu jeho plnou pozornost - Zombie totiž řádí jako utržený ze řetězu a vymýšlí desítky režijních postupů, které jsou sice čistě eklektické, ale jejich kadence a dokonalé sladění s aktuálním děním a perfektně zakomponovaným soundtrackem je činí hodně nápaditými a zábavnými (od montáže přes stop-motion až po překrývání obrazu a subjektivní hlediska). Samotný příběh je navíc vystavěn tak, aby se vysmíval hororovým konvencím a kritikům (skvělé cameo potrhlého cinefila), začíná akční pasáží, která by mohla být v podstatě konečnou, a ve finále nabízí hned čtyři postupná vyvrcholení. Sice se mi trochu zvedal kýbl z většiny postav (snad každá je alespoň trochu zlá, dobro zde zcela absentuje - což ale zajišťuje ještě větší nepředvídatelnost) a to, jak Zombie dělá z odporné lidské havěti v závěru skoro mučedníky, je vysloveně na přesdržku, ale jinak se zkrátka jedná o hodně zábavnou a morbidní jízdu plnou odkazů a filmařského elánu, což pro mě bylo tentokráte silnějším vodítkem při hodnocení... (02.04.2018)

Drsný (hodně drsný) film, který chvílemi sice působí trochu divně až parodicky, ale některý momenty jsou naprosto odzbrojující. Tohle rozhodně není pro každýho, je třeba na to mít žaludek, mít tyto filmy v oblibě a být trochu ostřílený v tomto subžánru. Potom to za to stojí. Navíc se jedná o dosti originální story, kde je všechno tak trochu naopak a člověk pořádně neví, komu má fandit. 75% (09.12.2012)

Upřímně mě překvapuje, s jakým umem a vyzrálostí natočil a napsal Zombie svůj teprve druhý film. 1, První dokonalost tkví v příběhu. Ten má ne jeden, ale rovnou čtyři konce (jeden hned na začátku), a rozhodně netrpí schématičností nebo linearitou. A ještě v rámci vyprávění stihne Zombie vyjebat s filmovými kritiky, viz postava Marty Walkera. 2, Zombiemu funguje taktéž filmový jazyk, ve filmu v podstatě koncentruje všechny styly, které se od konce 19. století objevily – tj. montáž (chlap se de vychcat – střih – záběr na nalévání kávy), stop-záběry jak z Truffauta, steadicamy, stíračky a plátkování obrazu, Kenworthyho šnorchl (osvobozující objektiv od kamery), hlediskové pohledy z Hory mají oči apod. 3, Postavy nikdy nedělají to, co po nich divák vyžaduje. Buďto ucuknou, přestože by mohly terorizovat, nebo naopak nechávají prostupovat do příběhu svojí vlastní psychologii, přivlastňují si okolí a chovají se nepředvídaně. ____ Tohle všechno pramení z osoby Zombieho, který nezůstává na režisérské sesli, ale jeho vklad vychází i ze scénáře a z toho, že je trochu vyšinutý, ctí kult Mansona atp. Zombie je zkrátka člověk živočišný, multiumělec (podobně jako spisovatel, malíř, režisér a scénárista Clive Barker), v němž se konvenční filmařina střetává s osobností svérázného hard-coráře a s vizáží a myšlením Alana Moorea. (26.08.2008)