Silent Hill

Po vizuální stránce naprosto parádní záležitost a ať už se objevil Pyramid Head, Alessa nebo jakékoli jiné zjevení, jenom jsem žaul, co všechno Gans divákovi s parádním klavírním doprovodem předkládá. Bohužel jakožto osobě, která nehrála herní předlohu, jsem se docela silně ztrácel, abych se na konci ztratil úplně a nebýt toho, že jsem si hodně věcí dohledal, asi bych doteď nevěděl, jestli se mi Silent Hill líbil nebo ne. Po docvaknutí hlavních souvislostí trochu ustřelené čtyři hvězdy s tím, že v téhle atmosféře se mělo pokračovat hned o rok později a nedělat z podezřelého města mlhy lacinou horrorovou značku. (07.12.2006)

Herní předlohu jsem neznal, ale film předcházela velká očekávání vystřídaná poněkud rozporuplnými reakcemi, takže jsem byl patřičně nažhavený. Výsledek příjemně překvapil. U hororových snímků je nesmírně důležitá atmosféra a Silent Hill je příkladem snímku, který stojí a padá s výborně navozenou atmosférou. Depresivní prostředí zničeného města, kde se neustále snáší k zemi popílek a převaluje se černý dým, ozývá se ječivý zvuk sirény, zjevují se temné stíny a tváře lidí zakrývají plynové masky - to vše slouží k vyvolání stísněnosti a temné předtuchy. Člověk se, jak známo, nejvíc bojí neznámého a film je logicky nejsilnější ve své první třetině, kdy má zlo ještě abstraktní podobu. Kdyby se režisér nepokoušel nic vysvětlovat, mohl být výsledný dojem možná i stoprocentní. Samotná pointa mě nenadchla, ale pro výsledek naštěstí není rozhodující. Za poslední dva roky nemá ve své katagorii Silent Hill konkurenci. Celkový dojem: 75 %. (01.12.2006)

Vizuální žranice, která si většinu zbytečně dlouhé stopáže vystačí bez příběhu a když se na konci Avery pokusí dát tomu všemu nějaký smysl, akorát člověka znechutí. Strašidelných holčiček snad už po všech těch Kruzích a Temných vodách bylo dost a silenthillské zrůdy jsou až příliš počítačové a moc často ukazované než aby nahnaly strach. A Radha Mitchell opravdu není ženská, na kterou bych se vydržel přes dvě hodiny dívat, jak se prdelí po popelem zapadaném městečku. (25.07.2007)

Krutě přestřelená stopáž zbytečně ředí atmosféru snímku na hranice současného hororového standardu, který mohl být, při vystříhání asi dvaceti minut scén (a nejenom těch s pátrajícím Seanem Beanem), jasným králem videoherních adaptací. Christophe Gans má zatraceně vybroušené vizuály a zvláště ty ze samotného Silent Hillu jsou delikatesy, které je možno ochutnávat do nekonečna, stejně tak jako řádně užívat mistrovskou ruchovou i hudební stopu. Oproti tomu absolutně selhává v dramatické stavbě příběhu, který k sobě skládá přespříliš rozvláčnými dialogy, čímž se snímek chvílemi degraduje do béčkových vod. Naštěstí je padající popel, pochodující nemrtví, poplašní siréna a herecký výkon Radhy Mitchell natolik sugestivní a strhující, až je vlastně možno na všechna negativa pozapomenout a s klidem konstatovat: „Messieur Gans, le Pacte des loups, est-il pardonner.“ (23.08.2006)

Sharon je náměsíčná ( to má být ta nemoc na kterou umírá? Nebo mi něco uniklo?) a ve spánku opakovaně vykřikuje: Silent Hill. Její adoptivní matka Rose usoudí, že pokud místo znovu uvidí a rozpomene se, její noční můry zmizí. Do městečka je dostane šum rádia a následný smyk. „Jen temné síly odemykají a zamykají dveře do Silent Hill.“ Když se Rose probere, Sharon je pryč a v podivném místě se s ní ocitá jen policistka Cybil. Počítačovou hru, která byla předlohou neznám. Což se ukázalo (alespoň v mém případě) jako velký nedostatek. Rose bloudila v mlze a já tápala v příběhu. Ovšem znalcům hry a milovníkům žánru můžu popřát jen „Welcome to Silent Hill“. Protože pochmurné městečko vypadá patřičně děsivě, stejně jako náboženská fanatička Christabella. (16.05.2006)