Láska v bílém pekle

Velké překvapení. Očekávala jsem plytkou červenou knihovnu, dočkala jsem se znamenitého románového příspěvku k dokumentaci přechodu agrárního člověka v člověka industrializovaného. Snímek zachycuje vývoj ve fázi, kdy už existovala velmi početná skupina doslova "sebraných" nevzdělaných dělníků, nevládla však v Evropě dosud žádnou mocí. Dobové pozadí snímku je potom stejně jako novověk bojem mezi obchodníky, zbohatlými továrníky a touto skupinou. Defekt v oblasti citového prožívání predisponoval konkrétní jedince pro kariéru na obchodním poli, u jiných tomu bylo zas obráceně a defekt se dostavil až socializací v daném prostředí. Ve filmu prezentované absence sociálního cítění, narcismus, patologický egoismus a další prvky jsou společnými rysy takových dravců, a to je pochopitelně nedocenitelný psychologický vklad pro činnost, pro kterou se rozhodli (vposledku tento vývoj volně ústí ve vládu sociopatů). Centralizovanou moc, kterou po staletí budovali za účelem svých obchodních zájmů, uplatňují bezostyšně na úkor všeho, včetně přírodního prostředí (i to film dokumentuje ve formě potoka zbarveného syntetickými barvami z továrny). Oponentem je jim je nevzdělaný dav, který po tatáž staletí zůstával ve své chudobě prost důsledné výchovy. Koherentnější dvojici si lze jen stěží představit ;) Prostředí severoanglického industriálního Miltonu 19. století představuje snímek věrně, barvy i vybavení nejsou přikrášleny, aby je člověk počátku 21. století radostněji přijal. Špína jako obvykle explicitně chybí, přesto ji však ze záběrů cítíme. Chování příslušníků jednotlivých tříd se zdá být v souladu s dobovými materiály. Nepříliš originální propletenec milostných a rodinných vztahů se tu odehrává ve svěže realistickém prostředí, postavy nejsou černobíle schematizovány. Negativní i pozitivní postoje si tak získávají sympatie diváka a příběhy i přes absenci originality zaujmou. To platí snad více než pro jiné zejména pro postavu Tortonovy matky v přitažlivém podání Sinéad Cusack. (12.08.2014)

Tento skvělý seriál BBC je austenovsky romantický i dickensovsky dramatický a já si ho mohu pustit vždy, když jiný film selže. Tyto bezdotykové romance, kde hrají hlavní roli pohledy a gesta, nikdy nezklamou. Působivá hudba, prvotřídní výprava, fascinující kamera se záběry šedivé nevlídné severské továrny v kontrastu s barevnou jižní přírodou, brilantní výkon charismatického Richarda Armitage a poutavý příběh, jsou hlavními devizami filmu. Méně známí herci dodávají snímku na věrohodnosti. Hlavní hrdinka Margaret patřila sice do vyšší společnosti, ale její sociální cítění ji získalo řadu přátel z nižších vrstev. Není z mého pohledu tak půvabná, jak by měla v tomto případě být, ale ne všechny Angličanky patří mezi světové krásky a před sto lety tomu sotva bylo jinak. Myslím, že i se svým chladným zdrženlivým hereckým projevem sem dobře zapadla. Ale i tak hlavní podíl na úspěchu tohoto snímku má Richard Armitage, protože kdykoliv vstoupí do děje, všichni ostatní přestávají pro mne existovat. (11.12.2011)

Už dlouho jsem nebyla roztřesena tak žáru-plnou a vznětlivou atmosférou jako při této sérii obrazů. Charisma Thorntona bylo naplňující všechny prostory, až jsem se divila, že mohu dýchat a že Margaret si zachovává svoji chladnost a odstup. Přesto je tu však pár důvodů, proč nejsem úplně udolána. Příběh byl dle mého velmi nevěrohodný, sled událostí velmi nastavený a gradace závěru rovněž nevěrohodná. Myslím, že je na místě abych si přečetla předlohu, neboť alespoň v ní bych mohla lépe pochopit jednání většiny postav. Dále jsem trochu skeptická co se týče Thorntonovi osobnosti, asi si připadám trochu zahlcená ideály perfektních mužů z minulosti, vysněné spisovatelkami, neboť nevěrohodnost tohoto ideálu mě trochu popuzovala, přestože jsem tou vidinou byla okouzlena.. A tak se směsicí pocitů se loučím s tímto energií naplněným dílem a přes všechny záporné body, jsem si jistá, že se v budoucnu s Thorntonem přes obrazovku znovu setkám. (11.03.2014)

Téměř dokonalé. Hlavní představitel s fyziognomií mezi černým lišákem a havranem bere za srdce, když se pousměje, nebo žádostivě zadívá. Ale vážně: je znát, že z románu scénář musel dost vynechat, mnohé motivy jsou jenom naznačené a nemají dost prostoru na plné vyznění. Vlastně i ústřední dvojice se spolu setkává jen sporadicky. Důvod změny hrdinčina smýšlení o jejím nápadníkovi si musí divák hodně domýšlet. ///////// Přesto, jsou tu skvěle vykreslné charaktery, výborné herecké výkony a jak už u těcho seriálů BBC bývá zvykem - výprava, která sedí, nepůsobí vyumělkovaně, ani jako v muzeu. Prostě, jako kdyby kameraman vyšel ven na ulici a tam natočil právě procházející lidi v cylindrech a krinolínách. /////// Příběh není nijak objevný. Je to Pýcha a předsudek mixnutá s probouzejícím se dělnickým hnutím. Na rozdíl od Austenové jsou ústřední postavy E. Gaskellové náchylnější k prohřeškům proti konvencím. ( Neumím si představit, že by hlavní kladný hrdina v románu od J. A. někoho zbil nebo řekl své vyvolené, že mu na její pověsti nezáleží). To je ale odlišným prostředním a možná i charakterem autorek. ////// Rozhodně stoj za shlédnutí všem, kteří se nebojí přívlastku "romantický". (22.03.2010)

BBC mě snad v těchto svých minisériích ani nemůže zklamat. Po přečtění obsahu jsem vůbec nepočítala s tím, jaká mě čeká NÁDHERA - a také nad ní mé srdce zaplesalo.. Skoro v každém filmu mi nesedne některý z herců, ale zde - a můžu to říct s čistým svědomím - bylo herecké osazenstvo vybráno dokonale. Přiznám se, že i mně učaroval Richard Armitage jako John Thorton (ale nejsem zas tak daleko, abych psala do BBC :). Daniela Denby-Ashe je více než sympatická herečka, ale mou pozornost více upoutala úžasná Sinéad Cusack. Takové přemilé překvapení bych si nechala líbit častěji. (20.08.2010)