Zathura: Vesmírné dobrodružství

No ano, Zathura: Vesmírné Jumanji :) Nebudu zapírat, že na film jsem se dívala jen kvůli Kristen (SPOILER byť za ni půlku filmu hrála vosková figurína), ale i tak film nijak nepředčil moje nepříliš vysoké očekávání. To málo, co tam bylo z Kristen, bylo skvostné a byly tam i určité momenty, kdy jsem se hodně nasmála (SPOILER 'Get me a juice box, beyatch!'), jenže když budu brát v potaz film jako celek, půlka z něj mě nehorázně nudila, dialogy byly občas naprosto nehodící se do dětských úst a ještě ke všemu se po deseti minutách opakovaly. Nemluvě o tom, že díky Jumanji dokázal člověk odhadnout děj filmu tak ze tří čtvrtin. I kdybych od toho ale odhlédla, celkový dojem nebude víc, než 2,5 hvězdičky. (21.02.2010)

Soundtrack John Debney: 1. Main Titles ,2. Finding The Game ,3. Meteor Shower ,4. Aftermath ,5. Robot Grows / Chase / Standoff ,6. Too Close To The Sun ,7. Zorgons’ Appearance ,8. They’re Not Friendly ,9. Couch Decoy ,10. Astronaut’s Story ,11. Zorgons’ Return ,12. The Dumbwaiter ,13. Stealing The Game ,14. Robot’s Revenge ,15. Shooting Star Card ,16. Brother To Brother ,17. Danny Wins The Game ,18. Zathura Is A Blackhole ,19. Back Home ,20. Home Again. (12.05.2011)

Při Sázkách a dostihách se mi splašily koně, při hraní Monopolů jsem způsobil světovou finanční krizi a při šachách jsem se omylem na týden zamkl v bílé věži. Takže kdybych se při šmrdlání Zathury ocitl mezi meteorickým rojem, tak by mne to rozhodně z míry nevyvedlo. Ovšem očekával bych tam o něco větší zábavu než je tato unylá propagace rodinných hodnot, která sice moc nebolí, ale jeden kosmonaut, jeden robot a stádo ještěrek z toho žádný velký fantazijní zážitek nedělá. (15.04.2014)

Srovnání s Jumanji bych se stejně nevyhnul, takže jím rovnou začnu. Jumanji fungovalo jako ukázka možností digitálních trikových technologií obohacená o účast Robina Williamse. Zathura vsadila na vizuální retrostyl a podle všeho to k tomuhle typu předlohy sedí lépe. Minimální herecké obsazení (celkem pět lidí), vesmír s vlastními fyzikálními zákony... ve výsledku je to celkem slušný rodinný film, u kterého by se neměli nudit ani dospělí diváci. (18.03.2006)

Doufal jsem, že to nebude jenom „Jumanji ve vesmíru“. Nebylo. Bylo to „nezábavné Jumanji ve vesmíru“. Hra je započata teprve po dobrých dvaceti minutách představování hlavních hrdinů, dvou rozhádaných bratrů - to aby bylo v následujících osmdesáti co usmiřovat. Vývoj vztahu mezi Waltrem a Dannym je sadisticky šablonovitý a na základě toho, kolik podobných „psychologických proměn“ jste již viděli, si buď vyrvete všechny vlasy nebo proklejete autora scénáře a celou jeho rodinu (až do posledního kolena). Na věty jako „Nedovolím, aby se ti něco stalo“ jsem již pár let alergický a reakce na jejich poslech se rok od roku zhoršuje. Má zbožná přáni, aby už konečně drželi huby, zmáčkli ten knoflík a pokračovali ve hře, zpravidla nebyla vyslyšena. Nic nezachraňuje ani bizarní „šokující odhalení“ (snad moc neprozradím prozrazením, že v určitém momentu se schyluje k incestu). Filmu citelně schází nostalgická, ba vůbec nějaká atmosféra. Je to opravdu jenom hloupá pohádka, pro děcka však příliš zdlouhavá a pro dospělé příliš patetická a moralizující. A mrzí mě to. Mrzí mě to víc, než kolik si podobně trapný příběh zaslouží. Jon Favreau chtěl zjevně natočit poctu starým sci-fi, něco jako byl animovaný Železný obr, který se mi hodně líbil. Nezvládnul to, neuvěřil jsem, že v dětství hltal béčkové sci-fi filmy a komiksy a že Zathura není jenom komerčním kalkulem. Tu hru bych si ale stejně rád jednou zahrál. 45% Zajímavé komentáře: choze, genetique (12.03.2008)