Režie:
Štěpán SkalskýKamera:
František ValertHudba:
Evžen IllínHrají:
Ladislav Pešek, Zdeňka Černá, Jiří Němeček, Libuše Švormová, Libuše Havelková, Ladislav Mrkvička, Monika Pošívalová, Rudolf Jelínek, Jana Břežková (více)Obsahy(1)
Rodina spjatá s pražskou "Kolbenkou", továrnou ČKD na výrobu lokomotiv. Děd Antonín, už důchodce, syn Rudolf, mistr v úseku montáže lokomotiv a vnuk Antonín, nadějný fotbalista. Snímek rozehrává ještě příběh Rudolfovy dcery Věry - každá generace má své představy o životě a nemůže se ztotožnit s těmi ostatními. Film propojují retrospektivní sekvence ze života Antonína staršího i Rudolfa zejména z válečných let. Jde o realistické pojetí života dělnické třídy, nezatížené ideologií (navzdory úvodnímu věnování), ve kterém se prezentují zejména v mužských rolích dobře známí a časem prověření herci. (Robbi)
(více)Recenze (27)
Ten mameluk, který píše pro CS Film obsahy, by potřeboval pár výchovných, aby se probral ze svého snění. Jeho text opět naprosto nekoresponduje s obsahem filmu. Ale film za to nemůže. Jan Procházka neuměl napsat špatný scénář. Byť Skalský obsadil vyjma Peška méně známé herce, výběr byl výborný, neboť nikdo nezklamal. Musím zmínit výtečnou a hlavně nápaditou kameru. A též si neodpustím zkritizovat Illína za příšerné kakofonické skřeky, které spáchal coby doprovodnou hudbu k tomu výbornému filmu, čímž mi z něj výrazně pokazil výsledný dojem. ()
Děda, otec a syn. Všichni tři povahově navlas stejní, přesto či právě proto jeden k druhému obtížně hledá cestu. Filmem se míhají vzpomínky na mládí, války (první i druhou). Kontinuita rodu má svůj význam, všichni ve stejné fabrice na lokomotivy. Fabrika je věčná a oni jejich součástí. Nic budovatelského, má to spíš blíž k některým Hrabalovým vizím Libně apod...75% ()
V úvode filmu je venovanie, tento film je venovaný XII. zjazdu KSČ. Na tomto zjazde bol prvým tajomníkom zvolený Antonín Novotný a bol to prvý zjazd po prijatí novej ústavy z roku 1960, kedy bola dokončená výstavba socializmu v Československej republike a nový názov bol Československá socialistická republika. Na tomto zjazde sa prvýkrát objavila myšlienka rehabilitácie za politické procesy v 50 – tých rokoch. Záber filmu je obrovský, začíname v období pred vznikom Československej republiky, ďalej prvou svetovou vojnou, hospodárskou krízou v 30 – tych rokoch, 2. svetovou vojnou a Víťazným februárom 1948. A všetkými týmito obdobiami nás sprevádza rodina Koudelkových, ktorých tri generácie pracujú v lokomotívke ČKD Praha. Tým úvodom som bol trocha zaskočený, ale nakoniec sa z toho vykľul vcelku výborný film. ()
Klíčové události Československa počínaje Rakousko-Uherskem a konče začátkem 60. let v kronice jedné rodinné dynastie pracovníků ČKD. Typický a zcela průměrný nebo spíše konvenční budovatelský film trochu ozvláštňuje způsob vyprávění s četnými návraty do minulosti ve vzpomínkách, téma "otcové a děti" a nezvykle avantgardistická hudba Evžena Illína, ne nepodobná tvorbě Alfreda Schnittkeho nebo Sofji Gubaidulinové a jiných avantgardních skladatelů 20. století. ()
Filmy častuško-agitačního typu mi sice nevnukají přílišnou důvěru, přesto je většinou zkousnu celkem dobře. Širší rodina Koudelková měla sice vyprodukovat skalního komunistického hrdinu, tak jako podobné filmy padesátých let, avšak v letech šdesátých se to už pomalo přestávalo dařit. A tak má film jiného totálního hrdinu: fabriku. Uvažuji o tom, co "fabrika" znamenala v letech krize a válek, co v sedmdesátých, osmdesátých a pak devadesátých letech, když byla součástí i mého bytí. A čím je pracujícím či zaměstnancům teď. Domnívámm se, že renomé a prestiž "fabriky" od 90tých let upadá, a fabrika jako nositel tradice, lidského soužití a spolupráce, a dotyku s materiálem, polotovarem a výrobkem, už (téměř) ztratila svoje krédo. ()
Galerie (1)
Photo © CS Film
Zajímavosti (8)
- Dělníci v továrních halách montují lokomotivy T458.1 (přeznačené na 721) zvané velký Hektor nebo též buchar, které právě v roce 1962 přišly do výroby. Dalším typem, který se v ČKD objevuje, je typ T334.0 - rosnička. Parní lokomotiva, s nímž nejstarší z dynastie Koudelků Antonín po sabotáži vjede na slepou kolej, je stroj s typovým označením 310.0, ve starém značení Rakouských státní drah řada 97, mezi železničáři zvaná kafemlejnek. (Robbi)
- Film byl věnován XII. sjezdu Komunistické strany Československa. (lausik)
- Ladislav Mrkvička (Tonda) byl z titulků filmu smazán pro incident na studentském majálesu, ze stejných důvodů byl vyloučen ze školy. (sator)
Reklama