poster

Černá dynastie

Drama / Válečný

Československo, 1962, 91 min

Hudba:

Evžen Illín

Hrají:

Ladislav Pešek, Zdeňka Černá, Jiří Němeček, Libuše Švormová, Libuše Havelková, Ladislav Mrkvička, Monika Pošívalová, Rudolf Jelínek, Jana Břežková, Jaroslav Moučka, Miloš Patočka, Karel Šmíd, Zdeněk Najman, Emil Rohan, František Krahulík, Miroslav Mokošín, Mirko Musil, Aleš Helcelet, Jozef Príhoda, Lubomír Kostelka, Karel Fořt, Bohuš Hradil, Josef Svátek, Marie Durnová, Jiří Tuček, Josef Abrhám, Karel Hábl, Jiří Hrzán, Michael Junášek, Alena Bradáčová, Vladimír Čech st., Zlatomír Vacek, Zdeněk Braunschläger, Vítězslav Černý, František Miroslav Doubrava, Ota Sklenčka, Karel Hlušička, Zdeněk Jiřičný, Ladislav Gzela, Marie Drahokoupilová, Vladimír Krška, Arnošt Faltýnek, Radim Cvrček, Jiří Krampol, Ladislav Trojan, Antonín Šůra, Ferdinand Krůta, Milan Neděla, Jiří Hurta, Antonín Kobylák, Jaroslav Drbohlav, Evžen Drmola, Václav Fišer, Stanislav Hájek, Antonín Hardt, Marie Hatleová, Zdeněk Hodr, Richard Honzovič, Karel Hovorka st., Vladimír Huber, Miloslav Janovský, J. A. Chodský, Ivo Foustka, Gustav Semerák, Josef Kozák, František Kropáček, Věra Laňková, Jan Maška, Jan Odl, Marian Cingroš, Zdeněk Procházka, Otto Šimánek, Oldřich Šmalcl, František Vandas, K. Kotek, M. Mayer, B. Sedláček, J. Tóth
(další profese)
  • Aelita
    **

    Klíčové události Československa počínaje Rakousko-Uherskem a konče začátkem 60. let v kronice jedné rodinné dynastie pracovníků ČKD. Typický a zcela průměrný nebo spíše konvenční budovatelský film trochu ozvláštňuje způsob vyprávění s četnými návraty do minulosti ve vzpomínkách, téma "otcové a děti" a nezvykle avantgardistická hudba Evžena Illína, ne nepodobná tvorbě Alfreda Schnittkeho nebo Sofji Gubaidulinové a jiných avantgardních skladatelů 20. století.(19.1.2013)

  • dr.fish
    ****

    Děda, otec a syn. Všichni tři povahově navlas stejní, přesto či právě proto jeden k druhému obtížně hledá cestu. Filmem se míhají vzpomínky na mládí, války (první i druhou). Kontinuita rodu má svůj význam, všichni ve stejné fabrice na lokomotivy. Fabrika je věčná a oni jejich součástí. Nic budovatelského, má to spíš blíž k některým Hrabalovým vizím Libně apod...75%(11.1.2017)

  • Snorlax
    ****

    Ten mameluk, který píše pro CS Film obsahy, by potřeboval pár výchovných, aby se probral ze svého snění. Jeho text opět naprosto nekoresponduje s obsahem filmu. Ale film za to nemůže. Jan Procházka neuměl napsat špatný scénář. Byť Skalský obsadil vyjma Peška méně známé herce, výběr byl výborný, neboť nikdo nezklamal. Musím zmínit výtečnou a hlavně nápaditou kameru. A též si neodpustím zkritizovat Illína za příšerné kakofonické skřeky, které spáchal coby doprovodnou hudbu k tomu výbornému filmu, čímž mi z něj výrazně pokazil výsledný dojem.(8.5.2013)

  • vypravěč
    ***

    Černá dynastie je spíše filmem Procházkovým než Skalského, anebo? Chladně, až znuděně přepisovaný scénář nesvědčí o režisérově ochotě (či snad moci) ukáznit vespolné i individuální dění, a snímek tak připomíná nemluvnou, ba mrtvou tiskařskou sazbu. A Procházka zde vypovídá prostřednictvím rodové ságy v politických dějinách především o sobě. Z jeho scénářů lze snadno odečíst jeho obsese. A raný sujet této pokročilé budovatelské syntézy napovídá mnohé: podkresluje jej nepolevující potřeba řešit (osobní) minulost, neustále se vracející a neodbytně se hlásící o svůj podíl na dnešním utrpení či slasti (spíše sněné než reálné), která se zde vyjevuje tíživými retrospektivními vstupy, ovšem značně toporně vkládanými (například vzhledem k pokročilejší rafinované skladbě vražedného deliria v Kachyňově (sebe)mrskačské „baladě o chlapci a koni“). Tento oslyšitelný jazyk však dotvářejí další motivy, prvky, detaily, třeba všudypřítomné fackování (věčných) dětí nebo neopotřebovatelné nevšední idiomy, které – opakující se věčně napříč filmy – odkazují k jednomu konkrétnímu mluvčímu, jehož stín se rýsuje za plátnem... Černá dynastie se mi tedy s ohledem k tomuto kontextu jeví být jen jakýmsi zakleknutím do bloků, počátečním okamžikem tázání, na němž se scénárista poprvé sám sebe otázal, ještě než zjistil, že se sám svým jazykem dokáže spasit...(23.12.2017)

  • pytlik...
    ***

    Na mě podobné filmy působí dost depresivně. Dívat se na lidi, který jsou tak omezení, že maj v hlavě jen práci. Kteří by klidně utekli z vlastní svatby, jen aby nezmeškali směnu v továrně, páč kdyby se vyrobilo o pět šroubků míň, bylo by to neštěstí planetárních rozměrů. Od doby, kdy technickej pokrok umožnil, že už nikdo nemusí trpět hladem, je podobný chování neodůvodněný, ne. Páč větší výrobou se štěstí nezíská.(20.10.2016)

  • - Když otec Věry Koudelkové (Jiří Němeček) hledá svou dceru, zajede nejdřív na dnešní náměstí J. Palacha do taneční konzervatoře. Když pak pátrá, kde má utajenou svatbu, objeví se i před Libeňským zámečkem, ve kterém je obřadní síň. Syna Antonína se snaží dostihnout na ještě starém stadionu Sparty před dvouletou rekonstrukcí, která začala o pět let později. (Robbi)

  • - Dělníci v továrních halách montují lokomotivy T458.1 (přeznačené na 721) zvané velký Hektor nebo též buchar, které právě v roce 1962 přišly do výroby. Dalším typem, který se v ČKD objevuje, je typ T334.0 - rosnička. Parní lokomotiva, s nímž nejstarší z dynastie Koudelků Antonín po sabotáži vjede na slepou kolej, je stroj s typovým označením 310.0, ve starém značení Rakouských státní drah řada 97, mezi železničáři zvaná kafemlejnek. (Robbi)

  • - Při obřadu Věry a Jury je nad oddávajícím úředníkem státní znak, na němž má lev na prsou dvojramenný slovenský kříž. Tato varianta v době uvedení filmu do kin už dva roky neplatila; počínaje rokem 1960 se na lví hrudi objevil oheň nad Kriváněm a v této podobě znak vydržel až do roku 1990. (Robbi)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace