Svět podle Garpa

Krásná záležitost, jaká se podařila Lasse Hallströmovi udělat z Irvingovy knihy Pravidla moštárny, vůbec nevyšla jeho předchůdci. Herci, pravda, hrají jako o život, ale snaha vtěsnat dějově velmi pestrou a obsáhlou knihu do 136 minut na úkor zobrazení duševních a emocionáních pochodů a motivací hlavních postav, o kterých kniha především je, se minula účinkem. (01.02.2005)

Nezaujalo, nenadchlo, nebavilo. Moc mě nesedí ani herectví Robina Williamse, které mě připadá furt na jedno brdo. Film jsem shlédnul v dabingu a ten mě taky nenadchl, jeden hlas daboval třeba tři postavy a to ve více případech, že to bylo velmi špatné. Ani už nemám chuť si film pustit v originálním znění a to je taky špatně. Sorry. (25.10.2022)

George Roy Hill, který se proslavil nestárnoucími klasikami jako "Butche Cassidy a Sundance Kid" a "Podraz" se spojil s -v té době ještě nepříliš známým- Robinem Williamsem aby natočili neobvyklý příběh o neobvyklém chlapci s neobvyklou matkou a vznikl z toho velice neobvyklý film, který je občas až škodlivě zvláštní. Williams sice prokázal herecký talent (v tomto případě ten nekomediální, který ho později proslavil, převážně u kritiků) a Glenn Close je úžasně divná (o Lithgowovi, kterého jsem poznal až ke konci filmu nemluvě) ale film je až zbytečně dlouhý a pomalý natolik, že mu to zbytečně škodí. O neobyčejných životech, neobyčejných lidí bylo natočeno mnoho lepších filmů (často mě při sledování napadal Forrest Gump a popravdě vůbec nevím proč). (21.01.2012)

Ukamenujte mě, ale knížku jsem nikdy nedočetla. Skončila jsem kdesi v první třetině, když jsem zjistila, že ani přeskakování všech Garpových povídek - které mi od počátku lezly významně na nervy - mě nedonutí prokousat se příběhem až do konce. Film jsem si pustila s jediným záměrem: konečně se dozvědět, jak tato Irvingova kniha nakonec skončí. Teď to vím a spokojeně se můžu přesunout zas o dům (film / knihu) dál. Jsem asi zaujatá, ale ani knižní, ani filmová verze se do mé síně slávy nedostane. Kniha prostě jen proto, že mi přišla nudná, film pro to, že mi přišel nezajímavý (asi už to automaticky vyplývá z mého subjektivního náhledu na knihu). Jednu poznámku na závěr si ale neodpustím. Pokud se nějaký fanoušek pana Irvinga bude v budoucnu pokoušet zfilmovat jeho nejslavnější dílo, bylo by možná lepší udělat z toho seriál, aby se nestalo, že celý život Jenny před narozením Garpa bude shrnut v úvodních pěti větách (včetně velmi zvláštní scény s otěhotněním). A taky by možná nebylo od věci obsadit do role matky a syna herce, které dělí víc jak pět let. Skutečně by to působilo líp. (21.12.2009)

Když koncem 70. let vyšla knižní předloha, proslavila autora po celém světě. Právem. Kniha je vynikající výpovědí o lásce, strachu, sexualitě a smrti - a toto vše jsem v knize našel. Ve filmu už ale ne; je to v podstatě jen převyprávěná dějová linka, zcela oprostěna od psychologického rozměru knihy. Sám o sobě film stojí na pevných nohou díky skvělému obsazení a samozřejmě díky Ondříčkově kameře. Ale jestliže někdo natočí film podle takto notoricky známé předlohy, musím srovnávat. Bohužel. (07.05.2006)