Posedlost

Toto je TEN vlivný film, který vám zapře každý druhý, kdo ho viděl. I téměř každý, kdo ho neviděl. Nicméně ovlivnil všechny. Aniž by o tom mnozí věděli. (Herectvé Divadla Sklep nevyjímaje; Chytilovou nevyjímaje; Tarkovského zhnusené odsouzení nevyjímaje.) Šílená naturalistická exploativní bizarerie může být někdy víc ze života než soucitný časosběrný civilní občansko-právně dokumentární dokument. THIS HORROR IS FOR REAL. (12.03.2010)

místy hodně působivé, tísnivé a hrozivé...ale k uzoufání dlouhé ( půl hodiny filmu by šlo klidně vyhodit)... a dramaturgicky a scénáristicky rozklížené...jsou tam některé vynikající momenty, atmosférické, syrové a skvěle natočené...ale s ohledem na celek se nemůžu zbavit pocitu, že autor žvaní a neví o čem...že se vyžívá ve své manýře notně sycené Bergmannem...úroveň nadsázky ( teatrální herectví, bizarní dialogy a situace atd.) mi docela sedla...herci jsou i v nejvypjatějších polohách skvělí, přesní a - přese všechnu přepjatost - uvěřitelní...má to vynikající kamerové pasáže...dlouhé a dynamické záběry, promyšlené jízdy, úhly deformující prostor ( podhledy v jízdě dokonce evokují Baye )...přese všechny klady je to ale šmodrch, série výjevů, která nedrží moc pohromadě...nabízí se srovnání s VOn Trierovým Antikristem...dvojice prochází partnerskou krizí, načež veškeré nakumulované problémy vyhřeznou na povrch v řadě tvrdých a až surreálně hororových scén...ale Trier dokázal tu látku ukočírovat, dodal jí střídmost a jasnou významovou linku...a nepřehnal to s hysterií...tady neustále někdo řve a zmítá se po podlaze... (10.09.2011)

Ufff to teda byla těžko stravitelná atmosféra stejně jako celý tenhle film. I když ze začátku to nebylo až tak dramatický. Nevěrná žena a zhrzený manžel který touží poznat svýho soka a dostat se manželce do hlavy aby pochopil proč? Jak se ale všechno začíná postupně rozpadat, emoce začínají houstnout a pak už si jen říkáte kdo je tady větší šílenec? Chválím herecký výkony Sama Neilla a Isabelle Adjani s jejím uhrančivým mrazivým pohledem. To byla teda dvojka. ..."Víš,láska není něco co můžeš přepínat jako kanály v televizi." (19.03.2013)

Pamatujete na sexy hrdinky, které ve filmech histericky ječí a přáli ste jim smrt hned v další scéně nebo ptáka, který by jim ucpal hubu? Tak na to v tomhle filmu zapomeňte, jde o vyšší ligu. Z Isabelle Adjani se během natáčení musela stát posedlá, jinak scéna v metru, na jeden dlouhý záběr, nejde snad ani vysvětlit. Raději nechci vědět kolikrát to zkoušeli. Herecké výkony jsou, na metafoře o postupně rozkládajícím vztahu, to nejlepší. (21.12.2013)

Ještě teď se mi kouří z hlavy! Z počátku to vypadalo jako vztahové drama, které se v následující moment začalo proměňovat v cosi šíleného a nedefinovatelného, na co jen tak nezapomenu! Každopádně přiznávám, že jsem se ve všech těch metaforách a náznacích totálně utopila. Navíc mi ta teatrálnost místy přišla až nechtěně úsměvná. A to hlavně v případě tolik vyzdvihovaných hereckých výkonů - na mě víc působí emoce temně bublající pod povrchem. Postavy, které se v křeči válejí po zemi a při tom hystericky ječí, mě zas až tak neberou! Jenže se na to nedá zapomenout, musím na to pořád myslet a pak tomu, možná, začínám i rozumět. (27.09.2014)

Isabelle Adjani je vynikajúca. Ona aj všetky herecké výkony však boli natoľko divné a nelogické, až podčiarkovali hypnotizujúcu amatérsku (najmä zo začiarku) atmosféru filmu. Hovorím o reči, kamere, postavách - všetko je zvláštne. Napriek tomu má snímka príjemné filozofické momenty. (“If you are there, you want to be home and if you are home, you want to be there.”) Tajomno Rosemaryinho dieťaťa od Polanskeho, miestami prevedenie slávnej The Room ešte známejšieho Tommyho Wiseaua a potvory Cronenbergovej Muchy. Osobne si dovolím Possession zaradiť medzi skutočné filmové fenomény - rozporuplný, pozoruhodný, šokujúci, trpký, nepríjemný, krutý, afektovaný, nevysvetľujúci, mätúci, divadelný, ťažko stráviteľný... dobrý. (06.04.2019)

Posedlost mi naprosto vyrazila dech. Dokonalé propojení dramatu s hororem s mimořádně silnou atmosférou. Nejsilnější moment filmu - hysterická scéna Isabelle Adjani v tunelu metra, větší a lépe zahrané psycho jsem nikdy neviděl. (06.01.2013)

Velmi těžko uchopitelné,ale skvostné dílko. Kamera, efekty ,gore, herecké výkony všecko na jedničku jen zamrzí ta neucelenost a naprosté tápání přecejenom by člověk čekal alespoň nějakou pointu.Film mě nějakým zvráceným způsobem fascinoval ještě dlouho budu z hlavy dostávat krásnou psychopatku Isabelle Adjani a její záchvat v metru. (21.01.2013)

80-85% ... Rozklad vzťahu na pozadí niečoho nadprirodzeného. Vynikajúco vykreslená psychológia postáv. Výborné herecké výkony a práca s kamerou. Veľmi skleslá až depresívna atmosféra. Prostredie rozdeleného Berlína ešte viac umocňuje rozpoltenosť postáv a atmosféru. Menší mindfuck. (14.05.2015)

Čtyři metry o tyči.¬         Postmoderní umění obecně vyznačuje se úpadkovostí slohu, náhradou obsahu šokováním, hraním si na něco, co není, bezobsažným intelektualismem, osobní manýrou a tak by bylo možno pokračovati dál. Přes to však najdou se i v postmoderně díla pozoru hodná, vyhraněná genialitou tvůrce, tvůrce schopného dáti dílu přiměřený tvar, obsah a myšlence tak prostor k vyjádření. Nebudu zde uvažovati o vědomí a podvědomí, neboť zjevené je ze své povahy vždy vědomé, takže i umělecké dílo, poháněné spodními proudy, bere se v řečišti vědomých struktur, jimi musí býti zvládnuto, ať už je jakkoli podemíláno pudovými a nevědomými složkami. Kdyby tomu tak totiž nebylo, bylo by takové dílo pouhým sraním a spadalo by ne do umělecké tvorby, ale do psychoanalytické ordinace.¬                 Na tomto díle oceňuji (kromě některých hudebních prvků) herecké výkony obou hlavních postav, Isabelly Adjaninové a Sama Neilla. Ale i jejich herectví vyzdvihuji s výhradou (např. záchvat Anny v podchodu, trvající příliš dlouho na to, aby nezačal působiti poněkud toporně; to potom herce může samou snahou třeba trefit a není mu to nic platné, když nemá dobré vedení). To je moje první výtka, výtka směřující k práci režiséra, kterému nelze v celku vytknouti nic kromě toho, že jeho vedení nelze dáti přívlastek mimořádné.¬                 O ostatku říkám to samé: nelze hovořiti o mimořádném zpracování. Režisér A. Żulawski není prostě režisér Lars von Trier, muž, jehož tvůrčí genialita zvítězila nad úpadkem postmoderny (do níž jinak náleží v celém rozsahu její definice, stejně jako tento počin Żulawského). Oceňuji zřejmou snahu o vytvoření díla skutečně hodnotného, v rámci postmoderního přístupu téměř jistě marnou, jako tomu je i v tomto případě; ale jsem toho názoru, že když někdo nepřeskočí čtyři metry o tyči, nemusí to býti ještě břídil. (08.04.2016)

Artové šílenství, které ve své určité nelogičnosti, lze najít určitou spojitost s mým oblíbeným Hellraiserem (první díl). Ale zde se guilty pleasure ani tak nekoná. (07.09.2019)

Nemůžu si pomoci, ale jde o neskutečně hloupý film. Afektované přehrávání, hysterické ječení ve mě vyvolalo jen znechucení, nikoliv nádech tajemna, dramatu či hororu. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem na nějakém hodně okrajovém divadelním představení, kde se herečka snaží co nejvíce křičet, svíjet a chovat nepředvídatelně. (27.02.2023)

Lahůdka pouze pro fajnšmejkry s bravůrní Isabelle Adjani v hl. roli. (13.12.2012)

růžové ponožky, zelené oči, dalekohledy za ostnatými dráty. A mysli si diváku, co chceš. Manželství hlavních hrdinů je v rozkladu, to je tak jediné, co víme od začátku s jistotou. Výklad toho ostatního je velmi nejistý. Marc se není schopen odpoutat od své ženy Anny a tak si ji možná tápavě zkouší najít v učitelce svého syna, která se zdá být Anně až podezřele podobná. Heinrich a jeho přepjatá gesta i mluva (samozřejmostí je silný vztah k matce), tklivý vztah detektivů, zdánlivě obyčejný byt v paneláku v lepší čtvrti a rozpadající se starý dům (nedívat se do ledničky). Anna má sice milence, ale nezůstává jen u něho, hledá dál. Taky se pravidelně vrací do společného bytu, což obvykle vede k nehezkým konfrontacím. Přes všechno ubližování se jí Marc snaží pochopit a jak se zdá, jeho pochopení nemá hranic. Možná taky proto, že na konci jejího hledání je zase, světe div se, Marc, jen trochu jiný. Jenže naděje je mrtvá a kam se nakonec má schovat to nešťastný dítě? (09.12.2013)

Opravdu silný zážitek na pomezí uměleckého hororu a schizofrenického záchvatu, který vlastně dává perfektní smysl, pokud si uvědomíte, že partnerskou krizi lze prožít různě intenzivně a různým způsobem. Stále ale nevím, zda byla odstartována tím, co udělalo dítě na konci, nebo zda to byl pouze důsledek završeného přerodu postav znázorněných někdy až příliš abstraktně. Určitě kvalitní film, kde Adjani a Neill excelují. 90% = 4+/5 (06.05.2014)

Prvních dvacet minut mě přesvědčilo,že to nedokoukám. Neil je sice výborný až je to děsivý, ale nesedlo mi to. (05.12.2017)

Polský režisér Andrzej Zulawski a jeho audiovizuální noční můra, jež nám předkládá znepokojivé svědectví o erozi dysfunkčního vztahu. Anna (Isabelle Adjani) chce opustit svého manžela Marka (Sam Neil). Tento základní příběhový motiv spustí nezadržitelný sled událostí, které jako zvolna klesající spirála, míří do tenat nespoutaného šílenství. Počáteční bolest a úzkost provázející traumatický rozvod, je pouhou nevinnou předehrou k neuvěřitelnému množství fyzické a emocionální brutality, která přijde záhy. Hypnotické obrazy kameramana Bruna Nuyttena, postupně přecházejí do podoby děsivých výjevů, odrážejících hnilobný rozklad manželského svazku. Jakoby do závěrečné třetiny filmu pronikl skrze časoprostorovou trhlinu sám David Cronenberg. Zkrátka nic pro slabší povahy. Závěrem se ještě sluší napsat, že herecká kreace Isabelle Adjani patří mezi nejpohnutější momenty moderní kinematografie. (03.04.2023)

Extrémne náročný psycho-horor o manželskej nevere a psychickom kolapse, ktorý naberie obludné výšiny. Film plný tajomnej symboliky a ťažko pochopiteľných metafor. Herecký výkon herečky Isabelle Adjani je doslova démonický. Záležitosť len pre otrlých. (25.02.2015)

Už jsem zase dlouho větší krávovinu neviděla. Herecké umění sice jako na divadle, ale jedná se o totální s*ačku. (13.01.2017)

Taká pekná televízna relácia pre pokojné nedelne popoludnie pre totálného psychopata. Je to místy nápadité, místy psychologicky kruté, místy vtipné, po celou dobu bizarní. Celkový dojem však ztrácí na kompaktnosti právě pro tu koncepční nestálost a všehochuť, což tuhle šílenost stojí pátou hvězdu, stejně jako jí získává ostatní čtyři. Nicméně tohle dílo je solidní úlet v kladném slova smyslu s prokazatelnou invencí tvůrců a umem představitelů. Nejnormálnější z celé skupiny postav byl onen mutantní hlavonožec, což asi vypovídá nade vše. 80% (03.07.2017)