V zajetí rychlosti

Aneb jak natočit ódu na lidství tak, aby z toho byl jeden z největších filmových zážitků posledních let. Burt Munro je člověk, který má sen a na rozdíl od většiny ostatních dělá všechno pro to, aby si ho splnil. A nejde o žádnou maličkost jako koupit si cabriolet nebo navštívit Jamajku, tento čilý důchodce (doufám, že v jeho věku budu taky v takové formě – i co se týče sexuálních záležitostíJ) z nejjižnějšího města na Novém Zélandu, domova ptáka Kiwi je totiž odhodlán překonat rychlostní rekord v jízdě na svém po dlouhá léta vylepšovaném motocyklu značky Indian Scout z roku 1920, jehož původní maximální rychlost byla 54 mil/h. Aby mohl svůj pokus uskutečnit, musí se vydat na rychlostní závody na solné pláně do amerického Bonewillu, na nejrychlejší trať na světě. Cesta z rodného Zélandu až za hranici 200 mil/h je dlouhá, plná překážek, ale i příjemných zážitků. Munro má štěstí, téměř každá postava s kterou se během svého putování zaplete mu dobrosrdečně pomůže a pokud to dotyčný neměl zpočátku v úmyslu, odhodlaný penzista ho svým bezuzdným zapálením tak okouzlí, že i i ten největší cynik mu nakonec nadšeně pomáhá a fandí. Stejně tak omámil i mě, když jsem mu při plnění snu dojatě držel palce jako snad žádnému jinému filmovému hrdinovi. Hannibal Lecter je famózní postava, kterou Anthony Hopkins pozlatil a udělal nesmrtelnou, jenže v mých očích Hopkins jako zapálený nadšenec Burt Munro slavného kanibala jasně předčil. Jeden z nejlepších výkonů všech dob. Film, který zvedne náladu, dojme k slzám a připomene nám, že jsme lidé a jako takoví by jsme měli jít za svým snem a pomáhat v tom i ostatním. Tohle zní sice hrozně klišovitě, ale aspoň vidíte, jak se mnou ten Nejrychlejší Indián na světe zamával. (23.06.2008)

Vyrobit si doma na koleni motorku a vytvořit s ní potom rychlostní rekord je docela frajeřina a příběh Burta Munroa mě fakt zajímal. Když jsem si přečet, že je film "životopisný", opravdu jsem nečekal, že děj se smrskne na pár dní před odjezdem, pak 3/4 filmu zabere cesta z Novýho Zélandu k solnýmu jezeru v Bonneville a úplně na konci je něco málo z těch závodů. Myslel jsem, že se o životě Burta Munroa dozvim trochu víc. Životopisnej film to fakt neni. Je to spíš road movie. Já mam tenhle žánr docela rád, takže jsem to bez problémů dokoukal, ale hlavní náplní filmu je to, že Anthony Hopkins trpí problémama se srdcem a prostatou a potkává na každym kroku strašně hodný lidi, který se po 2 minutách k němu chovaj, jako kdyby to byl jejich nejlepší kamarád a udělali by pro něj první poslední. Ocenil bych spíš nějaký prostý fakta. Jinak význam chcaní na citronovník jsem nějak nepochopil. (05.07.2011)

Novozélandský příspěvek do pořadu Ještě jsem tady aneb tvrdohlavý dědek, co si jde za svým snem - bezelstně, cílevědomě a s odvahou občas zariskovat, protože už William ze Stratfordu nad Avonou věděl, že zbabělec před svou smrtí zemře mnohokrát.. Donaldson postupně zvyšuje otáčky a od příjezdu do Bonneville je to jedna velká jízda, která vám nastříká vysoce oktanový optimismus do životem unavených motorů. Sir Hopkins znovu přesvědčil, že zvládne zahrát naprosto vše a jediné, co mi u nejrychlejšího Indiána na světě scházelo, byl zajímavější soundtrack - nezbytný to prostředek road movie žánru. Valentino Rossi by asi jen civěl, kdyby se kolem něho cílovou rovinkou prohnal někdo s menším platem a větší prostatou.. (10.04.2012)

Musím přiznat, že jsem tímto snímkem více než překvapen. Nečekal jsem vůbec nic a sám pochybuji, že bych na něj někdy šel do kina, ale shodou jistých okolností se tak stalo. Snad jediným lákadlem je zde jméno Anthony Hopkins, ostatní herci jsou méně známí nebo jsem o nich neslyšel vůbec, což mohlo předznamenávat několik věcí. Buď mohlo být V zajetí rychlosti obyčejnou blbostí nebo výborným snímkem. Ta druhá možnost je správně. Povedený biografický příběh závodního jezdce, který si chce splnit svůj veliký sen je natočen s velikým nadhledem a až dětinskou naivností, díky které bychom jej mohli přirovnat dokonce i k pohádce. Vlastně jak jinak nazvat dlouhou cestu Burta Munro, při které nepotká nikoho jiného, než samé hodné lidi, kteří mu nabídnou spolupráci a navíc se od nich ještě příjemně poučí. Snímek také drží herecký výkon hlavního představitele a překvapivě skvostná režie, která si nehraje vůbec na nic. Každé scéně věnuje režisér patřičný prostor a dává do ní všechno co jen může. Další skvělou věcí je úžasný smysl pro humor, který se pohybuje přes ten slovní až po obrazový, popřípadě se oba spojují dohromady. Pokud k tomu přidáme perfektní, ale jednoduchý, hudební doprovod získáme tak přinejmenším příjemnou podívanou, která určitě pobaví. 80% (22.06.2006)

Milý a nebýt herecké superhvězdy v hlavní roli, tak i velmi nenápadný počin. Indián je paradoxně nejsilnější ve scénách domácího montování a občasného rozmrzelého lamentování než při samotném plnění životních snů. Hopkins je ve své první čistě dědkovské roli úžasný a je vážně škoda, že není ve filmu přítomna nějaká větší hloubka nebo podružná linie. Takhle je příběh až příliš jednoduchý a zůstává jen cestou tam a zase zpátky bez duševního přesahu typu Alvina Straighta. (15.03.2007)