Základní instinkt 2

Očakávaný veľký návrat sa nekonal, ale až tak by som to neodsudzoval. So scenárom by sa dali robiť divy, no celé to bolo akosi odfláknuté. Príliš prekombinované, zamotané a nerozuzlené. Zábery na Sharonine prednosti boli dosť časté a aj keď sa nemá za čo hanbiť, častokrát to na upútanie diváka nestačí. Chýbala mi väčšia dávka napätia a hlavne s lepším záverom. 55%. (03.12.2006)

Tak, že co nám zůstalo stejné, co se nezměnilo? Jediná věc. Sharon Stone. Ta je pořád totálně erotická, sexy, hot! To bez debat. Na ní se věk vůbec neprojevuje, pořád je tou smyslnou femme fatale, jenže... Všechno ostatní, včetně toho nejdůležitějšího, jako je hlavní hrdina, režie, atmosféra nebo režie se totálně změnila, a to naprosto k horšímu! Tři hvězdičky dávám za Sharon, protože ta to celý táhla zuby nehty. (09.02.2009)

Nestrhla mě ani "kultovní" jednička, u tohoto chudáka jsem měl tedy sakra problém, abych neusnul. Sharon vypadá jako oživlý manekýn z výkladní skříně, hlavní postava psychologa je naprosto naivní a labilní, což spolehlivě ubíjí jakékoliv napětí. Všichni se tak nějak potácejí plátnem sem a tam, až to najednou díkybohu skončí a vy si můžete nahlas říci - WTF? (30.05.2009)

Základní problém Základního instinktu 2 není pouze jistá, kulantně řečeno nevkusná přezrálost hlavní femme fatale (jistě, Sharon Stone je stále velmi půvabná a elegantní žena, ale na sexuálního predátora tohoto ražení už prostě nemá věk), ale především může za jeho špatnost celková příběhová plochost a bezvýraznost tvůrčího přístupu. Je zde patrné fundamentální nepochopení mechanismů, jež dělaly z jedničky tak skvělý film. Jistě, hlavní linka je stále stejná – muž je neodolatelně přitahován ženou, u níž je až znepokojivě vysoká pravděpodobnost, že je to psychopatická vražedkyně – což se ostatně stává průměrnému muži minimálně třikrát za život (tedy ne, že bychom se nutně museli všichni zaláskovat do sériového vraha, ale ženy, jež nám mohou velmi snadno zničit život, jsou pro nás extrémně neodolatelné). Jenže pro Verhoevena byla tato nezdravá (a nepochopitelná) masochistická tendence pouhým začátkem práce s divákem, s napětím v důmyslné hře na kočku a myš, přičemž mnohdy nebylo vůbec zřejmé, kdo že je vlastně tou kočkou a kdo myší. Krom vytvoření extrémně husté a hutné atmosféry, přeplněné živočišností, kopulací a smrtí, bylo v jedničce hrozně důležité neustálé matení a balamucení diváka – ten si nikdy nebyl jistý, zda je Sharon vrah či ne, zda ji Douglas zavře nebo se s ní vyspí, co jen bude u Douglase silnější, jestli jeho rozum nebo jeho... hm, no prostě ten druhý nejmenovaný orgán. Všechna ta hromada napětí, strachu, vzrušení, potu, mrazení v zádech a nekonečné nejistoty dělala ze Základního instinktu film, jež je dodnes jedním z nejlepších thrillerů vůbec. A všechno tohle druhému dílu chybí. Divák už od začátku ví, co je Sharon zač, takže žádné napětí se nekoná, druhak zde chybí sympatický hrdina, s kterým by se člověk mohl sžít a pochopit jeho chápání (a na němž by mu tím pádem i záleželo) a ke všemu film jako takový postrádá jakékoliv charisma nebo atmosféru. (22.04.2018)

Co všichni mají? Je to výborný kriminální thriller a obsazení i zpracování se mi líbilo. Bohužel se nedá srovnávat s prvním dílem, protože ten byl prostě jiný. Jinak natočený, měl jinou myšlenku a hlavně, v roce 1992 to bylo ještě všechno jinak. Tohle je rozhodně nadprůměrný film, ale takových není málo. Ohledně Michaela Catona-Jonese bych řekl jen to, že Šakalem už se vyčerpal totálně, takže tenhle film je víc než mohl dokázat. (16.06.2007)