Osm statečných

Doják sází na jistotu - nádhernou přírodu (kanadské městečka Smithers, Grónsko, Špicberky) a především parádní sibiřské husky a malamuty. 1) Děj a lidské herecké výkony už stojí stranou. Ostatně i některé okamžiky psí story jsou pochybné (předání velení ve smečce například)._____ 2) Příběh, který se stal předobrazem filmu, se odehrál během japonské expedice do Antarktidy v roce 1958. O události natočili v roce 1983 Japonci film Antarctica, jehož remakem je náš snímek._____ 3) Co dodat? Snad jen arf, arf, arf, arf! (15.06.2018)

Pěkný film s dopředu jasným a očekávaně - ale přesto - dojímavým koncem. Docela příjemně mě překvapil scénář, protože jsem čekal přímočařejší linku... takhle jsme se dostali do předvídatelného finále ne až tak předvídatelnou cestou :-) Jen to chování hlavních hrdinů mi přišlo chvílemi podivné - po většinu času se chovají jak nevlastní bratři komisaře Rexe, ale když narazí na pořádný kus žvance, tak po jediné hostině odtáhnou pryč. Co mě taky tlouklo do očí byla vynucená komediální složka v podobě Jasona Biggse... moc mi to sem nesedělo, ale asi to měla být úlitba dětskému publiku. Celkově ale příjemný film s nádhernými exteriéry kanadských ("antarktidských") plání. (03.01.2013)

Pěkný film po vizuální stránce - čistá bílá krajina, věrní psi, modré nebe, Paulovy azurové oči, Greenwood, Moon - krásná žena, moon - barevná disco koule aj. přírodní kontrasty, zvlášť při současné nechutné absenci sněhové nadílky. Tradiční životní hodnoty v té nejryzejší podobě. Příroda ve své přirozené, nelítostné a kruté podstatě, kam člověk rozhodně patří. Ovšem jen druh Homo sapiens sapiens, ne ten dnešní Homo sapiens demencis. Naopak vysoká inteligence a kvalitní herectví pejsků je tímto potvrzeno. (10.12.2011)

Dobrý rodinný film. Dobrodružství 8 husky psů, kteří jsou odsouzeni k přežití v antarktické divočině bez lidí. Příběh o lásce mezi zvířetem a člověkem. Film plný věrnosti, odhodlání o přežití a přátelství, tolerance ve smečce. Samí sympatičtí herci, v čele s Paulem Walkerem. Tento film je pěkná připomínka toho, co tito psi ve skutečnosti dokázali. Psi mě vždycky dojímali. (28.02.2017)

Již asi po třech minutách, po zhlédnutí Disneyho loga a hrdě plápolající americké vlajky (a nezamrzne potvora a nezamrzne), jsem si říkal, že tenhle film to u mě má spočítané. Po obstojně zrežírované výpravě za šutrem z kosmu jsem se mu přeci jen rozhodl dát šanci. Nebudu vás napínat, když došlo na „psí“ scény bez přítomnosti živých (ba i mrtvých) lidí, film si mě zcela podmanil. Perfektně vycvičení, nepochybně dobře vyšlechtěni psíci „hráli“ dokonale. Každý z nich vypadal jinak, snadno jsem se mezi nimi zorientoval a věděl tak, kterému zrovna držím palce, nad kterým zrovna truchlím. Díky citlivé režii Franka Marshalla, který si jednou něco podobného vyzkoušel s lidmi (Přežít) scény se psy skutečně fungovaly. Byly dojemné i napínavé a přál jsem si, aby nikdy neskončily (aniž bych chtěl prodlužovat jejich utrpení). Ze zcela jiného soudku jsou scény lidské, nelidsky prosycené stupidními žvásty, které směřují jenom k tomu, co tušíte od samého začátku. Bez mučení přiznávám, že jsem většinu z nich přetáčel, dychtivě toužící zjistit, jakým směrem se vyvine dobrodružství ústřední osmičky. Přemýšlel jsem, jestli je v takovém případě fér celý film hodnotit, ale myslím, že pokud přidám větu „Hodnocení se vztahuje ke scénám se psy“, nikomu tím neublížím. Hodnocení se vztahuje ke scénám se psy. 80% Zajímavé komentáře: genetique, majo_svk, Merggie (19.04.2008)