Zrcadlo nenávisti

Po opětovném shlédnutí musím snížit hodnocení. Na celé 4* to není, tak 3, 5 *. Tento TV film není vůbec špatný, ale připadá mi, že z námětu šlo vytěžit více, leč to by asi musel režírovat někdo jiný. Pan Klein je nepochybně velice dobrý řemeslník, ale do extraligy mu něco chybí. Přitom je s podivem, že romány Hany Proškové, dle mého úsudku královny české detektivky, nebyly více využity. Její psychologické příběhy (často z prostředí okraje společnosti, plné podivínů a svérázných postav) s dvojicí originálně nesourodých detektivů - stárnoucím a staromládeneckým kapitánem kriminálky (R. Hrušínský zde byl obsazen skvěle) a neúspěšným, na hranici normality balancujícím výtvarníkem na volné noze (zde mi Jiří Bartoška připadal jako přílišný a životem neomletý švihák) - by mohly být skvělými náměty. (18.07.2010)

Tak tahle ta malá televizní detektivka mě vůbec nedostala. Hrozný vizuál, příšerná hudba, statické herectví, příběh o ničem, pointa vycucaná z prstu. Pro mě zbytečně strávený čas u české detektivky. A je to velká škoda, protože kapitán Vašátko s malířem Horácem mají potenciál. Třetí film ze série krimi filmů s kapitánem Vašátkem. (14.02.2015)

Námět téhle televizní detektivky podle Hany Proškové o dvou sestrách, které byly nalezeny mrtvé ve svém zamčeném bytě po otravě plynem, je docela mysteriózní. Rudé růže na posteli nejdou na rozum hlavně malíři Horácovi-detektivu amatérovi v podání Jiřího Bartošky. Mě zas moc „nešly na rozum“ ty velmi divné flashbacky z inkriminovaného dne „vraždy“. Celkově pěkné herecké obsazení (počínaje Rudolfem Hrušínským coby vrchním komisařem Vašátkem ve výslužbě a konče Miroslavem Macháčkem v další z rolí podivínů). Jinak mě zaujala myšlenka, že některé jednání nás lidí je postižitelné zákonem, zatímco jiné se týká pouze našeho svědomí. PS: Zhlédnuto coby připomínka 100. výročí od narození Miroslava Macháčka. (02.05.2022)

Zklamalo mě to. Věřím, že v samotné povídce ta záhada mohla fungovat. Ale v padesátiminutovém TV filmu není už v půlce oč hrát. Přitom atributy by zde byly - tajemné okno, bláznivé sestry, zalomneý prostor, původní malostranská hospůdka, čtení z ruky... Než přijdeme na to, že hodně těch věcí je nepodstatných, stejně jako postava vysloužilého policisty v podání Hrušínského, který zde náhodou bydlí hned proti oknu sester. Postava Čepka je nevyužita zcela, ten tam prostě je a tyká člověku, který mu vyká, a snaží se mu jen podívat do dlaně. Dokonce i Macháček tady jen stínuje, a když už má mít stěžejní roli, přečteme si jen dopis. Ty mázlé retrospektivy mi za chvíli rovněž šly krkem - chápu, že sestry byly bláznivé, proto ta divná kamera, ale jednou, dvakrát by stačilo. A pak ty rekonstrukce, které si malíř vymýšlí - znamenají totiž jeden záběr použitý několikrát, někdy i třikrát! Samotná zápletka a rozuzlení jsou tak prostinké, že je asi každému brzy jasno, a i kdyby ne, žádná bomba se nekoná. Á propos malíř - nějak jsem nepobral, že malíř nemaluje, a když, vypadá to děsně, zatímco kriminalista maluje a velmi slušně. Ale opět se s tímto motivem nijak moc víc nepracuje. Vážně škoda, v úvodu to jistou atmosféru mělo, takové malé romaneto, ale pak to šlo do kytek. (05.06.2018)

Na téhle jinak nezajímavě zpracované televizní detektivce je udivující jiná věc: Dvakrát tu zazní slavná Amapola od Ennia Morriconeho z filmu Tenkrát v Americe. V titulcích o Morriconem není ani zmínka, místo toho je zde pod hudbou podepsán Zdeněk Marat, který pro Dušana Kleina napsal hudbu k prvním třem Básníkům. Je neuvěřitelné, že tahle masivní krádež normalizační Československé televizi prošla úplně v pohodě. (07.12.2023)