Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kam jinam, než do světa nevšedního, plného fantazie a kouzel nás může zavést pohádka. Ta dnešní vypráví o lásce, která překoná všechny překážky. Střetávají se tu dva světy – chladný a přísný svět Vládce pramenů (D. Lenci), a ten lidský, v němž najde Duhová panna (P. Ptáčková-Vitázková) dosud nepoznaný cit. Dcera Vládce pramenů se zamiluje do krále Zorana (I. Ondříček). Pouto mezi ní a mladým panovníkem je silnější než zákazy Vládce pramenů. A tak se Duhová panna rozhodne opustit svoji říši a za svou lásku se provdá. Avšak za svatbu těch dvou platí celé království. Vládce pramenů se mstí, v zemi se pomalu začíná ztrácet voda… Duhová panna má jedinou možnost, jak lidi před smrtí žízní zachránit. Odchází zpět do magického světa, z něhož přišla… Vrátí se poté znovu na zem štěstí? Setká se ještě někdy Duhová panna s milovaným králem a se svou půvabnou dcerou Rosénkou (M. Merklová)? Dokáže Vládce pramenů pochopit, co je to lidský cit? (Česká televize)

(více)

Recenze (30)

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Slováci tyhle typy pohádek umějí. Hned mi to připomnělo Perinbabu. Živelné pohádky. Příběhy o vládcích živlů. Podobných pohádek bylo natočeno hned několik. Nemusím ani uvádět, jsou vypsány ve sloupečku vedle Podobné. A zrovna Perinbaba či Dešťová víla se mi líbily víc. Celkově ty dešťové pohádky vypadají trochu jedna jako druhá. Duhová panna nijak zvlášť nevyniká. A to ani obsazením, hudbou, exteriéry či příběhem jako takovým. ()

bloodcountes 

všechny recenze uživatele

Krásná archetypální iniciační pohádka, jak se na správnou pohádku sluší. Krásná výprava, skvělí herci. Hektičtější duši možná chybí poněku razantnější vyjádření střetů dvou světů a hlavně toho vyvrcholení (ledabyle odplivnuté "jste volní" působilo poněkud odbytě a rozpačitě, ale mě to celkem vyhovovalo, příběh plynul skoro medittivně jako když plyne voda v potoce a to má taky hodně do sebe. Nechápu moc to nízké hodnocení, asi se lidem nechtělo nořit se do významových hlubin archetypálních situací, které přivádějí hrdiny (a také diváka samotného) k rozličným prozřením a pochopením, vhledům a nevšedním pohledům do vlastní duše. Ale proto správné pohádky existují, aby tohle dělaly, ne aby jenom povrchně bavily nudící se diváctvo. Je pravda, že ony stěžejní okamžiky těch prozření tato pohádka nepředvedla příliš polopaticky a zřetelně, ale někdy je možná lepší jenom náznak... ()

Reklama

honajz 

všechny recenze uživatele

Jejda, to bylo hloupé. Tak nejdřív nás příběh navnadí na jakousi zvláštní říši, kde nesmějí mít děti, a my sledujeme dramatický příběh, jak dívka zanechá dítě v lese se slibem, že se pro něj vrátí - abychom pak několik desítek minut netušili, co se s dítětem stalo a na konci, když mladík zjistí, že je člověk, ani nepátrá po rodičích a mamince, a dokonce vůbec netušíme, co a proč se dělo v tom nějakém vedlejším království a proč teda nesměli mít ty děti. Tahle linie je prostě upozaděna před půlhodinovou milostnou romancí vyjeveného krále s bývalou pornohvězdou (aspoň tak tedy vypadá)... kde nastupují další nelogičnosti. Třeba kluk ve skalách si myslí, že není člověk, ale nikdy mu nedošlo, že on stárne a Duha nikoliv? A proč pořád Duze vyká, když si myslí, že je to jeho ségra? A když zjistí, čí je princezna dcera, ani ho nenapadne nic o incestu a tak? Protože fakt, že je člověk a není Duhy brácha, se dozví až na konci příběhu. Princezna jinak potřebovala ohnout přes koleno, král neměl co hrát, byl nijaký a neakční, a tak jedině zaujme pár dovedných triků, jeden pohled do výstřihu (nic moc) a lokace. ()

triatlet 

všechny recenze uživatele

Blažena Mikšíková Dúhenkou navazuje na tradici příběhů K. J. Erbena a B. Němcové, takže se pohádkovost, v níž se prolíná lidský svět s říší nadpřirozených bytostí, dostavuje zcela přirozeně. Filmové zpracování přináší, co slibuje: poetičnost i dramatičnost. Příjemným překvapením jsou herecké výkony i odpovídající hudební doprovod (Peter Zagar), pěkná výprava, jednoduše česko-slovenská spolupráce se vyplatila. I když jsou v příběhu patrné motivy z jiných pohádek, tak zápletka týkající se vody působí nápaditě, originálně; neotřelé pojmenování postav (Rosenka, dcera Dúhenky). ()

topi80 

všechny recenze uživatele

Začalo to zajímavě. Ač se tady evidentně nepracovalo s nejmodernějšími trikovými a produkčními vymoženostmi, úvod vypadal velmi solidně a zcela se vyvaroval typicky české pohádkové topornosti, křečovitosti a pitvoření. Inu Slováci to asi umí trochu lépe. Romanticky tajemná milostná romance moudrého krále a éterické duhové panny, poté potíže s nedostatkem vody (zcela věrohodné a působivé). Pán pramenů bezdůvodně trestající slušné obyvatele spokojeného království a následná oběť duhové panny, která obětuje svůj osud, aby lidé znovu měli vodu. To vše se svou originalitou vymyká z běžného pohádkového světa a bylo nakročeno k pohodlným čtyřem hvězdičkám. Ale pak se scénárista zbláznil. O mocně zbrojícím sousedním království už nikdo do konce filmu neslyšel, král se svou manžekou byli odloučeni na dobu, za kterou jejich dcera stihla skoro dospět. A tak se objevuje na scéně nová dvojice a zápletka spočívá v tom, aby donesli sklenici vody k nejbližší skále, čemuž bych se vysmál i v klasické odpolední papundeklové studiové pohádkové inscenaci. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (1)

  • Pohádka se natáčela na zámku Smolenice na Slovensku, a to jak v jeho exteriérech (záběry na věž, u kašny, na schodech, v zahradě apod.), tak i interiérech (záběry na schodech hradu, v královské či královnině komnatě či na trůn – schody do zámecké věže, žlty a červený salónek, zámecký apartmán č. 14). (HonzaBez)

Reklama

Reklama