Návštěvníci

Asi jsem na film nebyla ve správné náladě, nebo fakt nevím, ale pořád jsem hledala ty tolik vychvalované vtipy, humor a výborný příběh...a pořád bez výsledku. Místo nich se mi před očima promenádovali jen dva cvoci, jejichž pokusy rozesmát diváka už kdysi na pár dětech vyčerpali Asterix s Obelixem. Bůhvíproč si dávali všechny dialogy v průběhu snímku tak třikrát minimálně a dost mě deprimovala jakákoliv další nudná postava, se kterou se setkali. Každou scénu by dokázal napsat zajímavěji a neočekávaněji student prvního stupně základky při povinné slohovce, sentimentální konec navíc vrhá pocit trapnosti na jakoukoliv francouzskou komedii, které se film jen z dálky podobá. Třeba mě někdy v autobuse donutí strávit cestu opět s tímto filmem a změním názor. Zatím jen nechápavě hledím na všechna ta slova nadšení svého okolí...:-) (14.07.2011)

Francouzské komedie jsou mnohem lepší než ty americké, které se většinou točí kolem sexu, chlastu, hulení atd…Již od úvodní scény jsem si byl jistý, že tentokrát rozhodně zklamaný nebudu. Jejich humor je nenapodobitelný a jak zde mnozí poznamenali, tak i já se vždycky na tento film podívám znovu rád. Christian Clavier a Jean Reno předvedli bravurní výkony a společně s několika vyšperkovanými scénami si ty čtyři hvězdy určitě zaslouží. (16.01.2012)

Moc se mi líbí styl jakým frantíci toto dílo natočili, neboť se v příběhu nevyskytují ani ty nejmenší zbytečnosti a střihy jsou prováděny tak precizně, aby se ušetřily i setiny sekundy. Nicméně pět hvězd nedávám kvůli kameře nebo střihu, ale kvůli té neuvěřitelné záplavě humorných scén, neboť jsem se i po těch všech letech a několikátém shlédnutí smál, až jsem se za břicho popadal. K tomu všemu, příběh je naprostý unikát, ze kterého se stále inspirují i novodobé filmy. V poslední řadě ještě hlavní postavy jsou bezchybně zvolené a jejich vzájemná interakce působí nejen vtipně, ale také přirozeně. Jako nejdůležitější postavu vidím Claviera, který si zaprvé zahrál dvojroli a ačkoli není hlavním hrdinou, tak je nejdůležitější postavou filmu a to vlastně dokazuje i jeho podíl na scénáři. Jedna z nejlepších komedií kterou znám. PS: Pokračování (Návštěvníci 2: V chodbách času) je přibližně stejně dobré, ale nevidím důvod pro to psát samostatný komentář, neboť je to hodně podobné. (15.07.2021)

Dnes už kultovní film. Vzhledem k příběhu (cestování časem je mé oblíbené téma) pro mne nejlepší francouzská komedie všech dob, předstihující i Četníka ze Saint Tropez. Reno a Clavier v té nejlepší formě. Herecký koncert, který nenudí ani po několikakerém shlédnutí, naopak s dobou zraje jako víno! Bravo Jean-Marie Poiré! Jedinečný snímek podtrhuje ideálně zvolená hudba Erica Leviho (Era). Film, u kterého bych chtěl být při natáčení... (01.08.2005)

Málokterý žánr mě míjí tak jako fantasy v té čisté podobě se středověkými rytíři a meči, což tady vytváří výrazný rámec. Ale ono je to skoro jedno, když se většina filmu po procitnutí dvou postav v současnosti promění v něco úplně jiného a promění se na můj vkus až v příliš divokou frašku. Tak, párkrát jsem se zasmál, byť víckrát jsem spíše trpěl, a humor typu hlodání telefonního sluchátka ve stylu hlodání kostí mi připadal spíše trapný. Svým komediálním talentem mě celkem zaujala Valérie Lermercier (a to i přesto, že mi nebyla moc sympatická a ani příliš hezká) a občas mě Návštěvníky bavilo sledovat z důvodu, že mě zajímalo, kam se děj posune. Ale ani v tomhle směru mě zpracovaní zrovna tolik nedostalo: když už občas došlo na pořádně napínavou část (návštěva tajemné komnaty za krbem s tou ženskou), stejně byla několikrát přerušena scénami odjinud. Sám jsem sice milovníkem francouzských komedií, i když často spíše těch poetičtějších a umělečtějších, ale docela si libuji v komedii v různých podobách. Popravdě jsem očekával cosi trochu víc inteligentního, možná i absurdního, ale tohle mi připadalo jen často (s přibývajícími minutami stále víc) nesnesitelně bláznivé a šílené. A taky zdlouhavé. A některé fantaskní nápady, jako např. získání prstenu z muzea v autě pomocí vyvolání(?) požáru na dálku či následný výbuch spojením dvoch vzlétnuvších prstenů, tu působí svým zpracováním tak nedomyšleně, až jsem měl pocit, že to jen tvůrce jednoho dne napadlo, tak si to prostě zrealizovali, aniž by všechny ty napřirozené fantaskní nápady nějak hlouběji propracovali a dali jim v rámci žánru patřičnou logiku či smysl. No nic, s Poirého tvorbou se zřejmě míjím ještě víc, než jsem si myslel, ač zatím stále vkládám velké naděje do jeho hudebního filmu Mes meilleurs copains (1989), tak uvidíme... [45%] (30.12.2022)