Obviněný

Temné, syrové, depresivní. Přesně takový měl film být a přesně takový byl. Přidejte si k tomu výborný výkon hlavního hrdiny a jste jen krůček od dokonalosti, jaké na tomto poli dosáhli například Jagten nebo Présumé Coupable. Jenže ten krůček právě chybí. Anklaget je totiž strašně předvídatelný a místo toho, aby jste s napětím čekali co se stane, čekáte bez napětí kdy se to stane a to snímku ubírá procenta. Přesto ale film vyvolává jednu zásadní otázku, kterou si my, rodiče pubertálních dcer, po skončení filmu určitě položíme: Jak bych se jako otec zachoval, kdyby mě dítě křivě obvinilo z pohlavního zneužívání? A upřímně musím odpovědět, že nevím. 70% (29.01.2015)

Seveřané tyhle „láskyplné optimistické komorní psychologická dramata“ jednoduše mají v krvi. Asi to bude tou dlouhou zimou a nekončící tmou. Nemá cenu cokoliv vyzdvihovat, zásadní přednost snímku tkví ve faktu, že drží pohromadě jako CELEK. Přesto mi to nedá. Anklaget, to je zejména mistrně rozkrytá a vyobrazená psychologie hlavních postav, Troels Lyby a naprosto precizní (volně plynoucí) režie – to jsou základní tři atributy tohoto snímku. J. Thuesen přesně věděl co chce natočit a také toho k jeho (a nutno podotknout i té mé) spokojenosti dosáhnul. Ikdyž mluvit (v případě tohoto snímku) o spokojenosti (v kontextu tématu, kterého se dotýká) se zdá poněkud zvrhlé. Nemluvil bych zde o nějakém překvapivém „šokujícím“ konci (k němu snímek tak nějak směřuje, vše tomu i nasvědčuje a především o něj v prvé řadě nejde). Zásadní rozdíl a „velikost“ snímku oproti svým „bratříčkům“ tkví ve faktu, že režisér zde nevyobrazil Henrika jako nějaké bestiální monstrum, ale psychicky narušeného, (nemocného) ČLOVĚKA. (důkazem budiž věta: „na to musí být dva a ty jsi nikdy neřekla NE“). On tomu skutečně věřil! Režisér pouze předkládá fakta a nechává na samotném divákovi, ať si udělá ú(roz)sudek sám. Vždyť co může být horšího, než se dopustit příkoří na svých dětech?! NIC! Proto ten konec má takovou sílu a dopad na diváka. P.s. to uživ. Caminzind. Velká gratulace k „daru prozřetelnosti“. Pouze s dovětkem, že v tom výčtu tvých geniálních deduktivních (téměř jasnovideckých) vlastností mi schází ta nejpodstanější-Nevyzrálost. Zkus si přečíst svůj komentář za pár let. V lepším případě se hodně zarazíš a (možná) i zastydíš, co jsi to tenkrát vyplodil a unikl ti význam snímku a zásad. myšlenka, kterou režisér nastolil (ne o „prvoplánovém šokujícím konci“ to opravdu nebylo) a nemusíš mít strach, ZNEUŽITEJ jsem se rozhodně necítil! V horším případě Ti to nedojde, v tom případě tě upřímně lituju. (23.09.2011)

Dánsko a takhle silný pedofilní téma. To přece nemůže dopadnout špatně. Ruku na srdce, je to ještě horší. Empatie k postavám naprosto chybí. Atmosféra naprosto chybí. Herci sympatičtí jako trn v prdeli a navíc je to strašně prvoplánový a průhledný. Čekal jsem něco na způsob Jagten. Bohužel tuhle nudnou kravinu by nevytáhl vejš ani Mads. Slaboučká troječka. 40% P.s.: v Dánsku neumí lidi plavat? (24.11.2016)

Dánové prostě umí. To jejich zobrazování emocí ve filmech mě vždy dostane. Obviněný má podobnou zápletku jako Hon s Mikkelsenem, a přitom vznikl mnohem dříve. Oba filmy se zaměřují na téma, které není vůbec příjemné a popravdě je dost depresivní. Film dokonale těží ze své zápletky a skvěle prodává tu nevědomost o tom, co je pravda a co není. V určitém bodě, film vyloží karty na stůl a v tu chvíli se jedná o nejsilnější část filmu. Problém je, že filmu potom svým způsobem spadne řetěz a nemám pak moc možností, jak nás jako diváky překvapit. Po režisérské stránce je to pojaté zajímavě (chladně, bez větší katarze, s údernými dialogy až po výbuch emocí). Režisér Jacob Thuesen odvedl velmi dobrou práci. Velkou pochvalu si zaslouží hlavní herecká dvojice ( Troels Lyby a Sofie Gråbøl), jelikož hrají parádně a to jakým způsobem pracují se svými emocemi je krásná ukázka špičkového herectví. Obviněný je povedený film, u kterého zamrzí, že po odhalení pointy nás už moc nepřekvapí. PS: Děkuji uživatelce leila22 za filmovou výzvu. (03.12.2021)

Sympatické prostředí, jenž krásně zachycuje pochmurnost a doplňuje náladu odehrávajíc se na plátně, je krapet potopeno pomalým a lehce utahaným dějem filmu, jenž by lehkou úpravu scénáře potřeboval jako sůl. Herecké výkony samozřejmě jak u dánských snímků bývá zvykem jsou velice věrohodné, obzvlášť hlavní postava. (23.04.2013)