Dveře dokořán

Dvere dokorán sú naozaj skvelým dielkom, tou poslednou labuťou piesňou Anthonyho Minghellu, ktorá v sebe nesie všetky prvky, ktoré počas svojej kariéry Anthony ako tvorca využíval. Film nepôsobí veľkolepo ako anglický pacient, alebo návrat do cold mountin, ale spôsobom akým sú postavy vytvorené a prenesené na plátno je nezabudnuteľný. Aj napriek malému počtu postáv, každá dokáže pôsobiť komplexne – ako niekto kto žije vo svete, má svoje starosti aj radosti. Práve tieto starosti a radosti a ich vzájomné prepojenie sú tou hlavnou témou, ktorú Anthony v tomto filme sleduje a vychádza mu to. Film nemá slabšie miesto a je vystavaný na skvelých hlavných aj vedľajších výkonoch. Binoche so svojim srbským prízvukom je dokonalá. Film sa nezaoberá zbytočným moralizovaním a snaží sa skôr zamerať na vnútro postáv. Na snahu niečo cítiť, objaviť svoje šťastie, bez toho aby si postava na začiatku uvedomila, že šťastie mala celý čas pred sebou. Všetky vzťahy sú do detailu premyslené a ja osobne som mal na konci pocit, že som sledoval naozaj silný skutočný príbeh, ktorý viacej ako na zlobe a nenávisti staval na správnych a nesprávnych rozhodnutiach a hlavne na nádeji. Veľmi pekný film, ktorý rozhodne poteší každého, kto aspoň trocha vyznáva filmy, kde je stred príbehu dakedy dôležitejší ako jeho koniec. (01.11.2010)

Touha po nalezení lásky ve spalující vášni bohužel naráží na neprostupnost šedivých betonových zdí okrajových částí města nad Temží, které snad jako by ani štěstí, nejenom v lásce, nikomu nepřály. Minghella tahá spoustu pravd o tom, jak může vypadat láska bez naděje z obyčejných dialogů, které však v sobě skrývají neskutečně podmanivé kouzlo, jež se snaží prodrat na povrch skrz bezkrevné kulisy industriální čtvrti plné albánských přistěhovalců. Dvě hodiny jsem poctivě skládal střípky pocitů, které se naplno scelily až při závěrečných titulcích. Tak silně, až jsem ochoten tu nevěrohodnou výpověď u kárného řízení pozapomenout. (28.10.2007)

Ze Dveří dokořán vypouští Minghella hned několik závažných témat. Je to partnerská krize, nevěra a lži v osobních vztazích, je to střet západních obyvatel se subkulturou přistěhovalců z chudších částí světa, kteří se musí živit obyčejnými pracemi, je to naděje, že i zlé skutky je možné napravit tak, aby se ze všech zasažených stali lepší lidé. Přestože režisér honí několik zajíců najednou, je to do sebe propletené tak dobře, že při pozorném sledování divák neztratí nit a v příběhu se neutopí. Celek ale má jednu podstatnou slabinu – příběh je propracovaný dobře, ale je chladný. Neroztřese vám kolena jako Návrat do Cold Mountain, neudělá vám knedlík v krku jako Anglický pacient. Dívá se na něj dobře a nenudíte se, ale to neviditelné pouto, co vzniká mezi stříbrným plátnem a divákovou duší, tu skoro necítíte. Jen občas, ale málo. Právě tady se ukazuje, že zkřížení vztahové roviny se sociální je příliš velkým soustem, aby po emocionální stránce utáhlo obě rozehrané roviny. V závěru jsem pak měl co dělat, abych si pointu nějak rozumně vyargumentoval. Celý příběh je z dnešní reality, ale vyústění filmu je z pohádky. Nechci říct, že by to tak nebylo správné, ale skutečnost bude v 99 procentech případů jiná. Minghella věří v dobro a v naději. To je dobře, ale Dveře dokořán to trochu přibouchlo. (10.12.2006)

Minghella je (byl) skvělý režisér a jeho smrti je věčná škoda. Dveře dokořán se rozjíždí jako mohutný rychlík a od úvodní vloupačky na sebe nalepují další a další zápletky až si zhruba ve dvou třetinách začnete říkat, jak jen to chce ten režisér/scénárista důstojně zakončit, že to snad ani nebude možné. Nevím jestli to bylo možné, každopádně Minghellovi se to nepodařilo a skvělý film kazí hloupým závěrem. Chtělo to vynechat pár linií a bylo by líp. Jude Law předvádí vynikající výkon, jeho zpustlý rozcuchaný dobrácký architekt je přesně tak zahraný, abych si mohl říct "Chtěl bych být jako on.", ale bez jeho trablů!:-) (13.10.2008)

Je to ze života, má to co říct, není to nic prostoduchého, je to skvěle technicky zvládnuté,... ale mě to prostě nezajímá. Nejspíš nejsem odpovídající věková kategorie, které to je určeno, ale nedovedu si představit, že by mě podobný film bavil třeba i ve čtyřiceti. Objektivně paráda, subjektivně nuda o ničem. 55% (11.04.2017)