• eagle-eye
    *

    Některé světlé momenty by se najít daly (scéna na loďce na Vltavě, hlášky Krause k matce), jinak jsem byl znechucen hereckými výkony(překvapivě špatný Polívka zapadl do plejády herců z Ulice apod.) a celkově strukturou filmu, který se na oko tváří zajímavě, ale já mám tak trošku podezření na paní režisérku, že už neví kudy kam a sám jsem zvědav, jakou sondu do naší společnosti viděnou jejím zkresleným, uchylným a zvráceným spektrem nám příště představí. Za vrchol hnusu považuji scénu z nemocnice(fotografování plesnivých nohou starých lidí), to byly fakt Hezké chvilky bez záruky.(7.4.2008)

  • Šandík
    ***

    Chytilové rukopis je nezaměnitelný, ale neřekl bych, že to je přednost. Téměř každá žena v tomhle filmu se chová střeleně, zatímco téměř všichni muži v tomhle filmu jsou pro změnu "blbá sexistická prasata"... O hereckých výkonech sice mluvit lze, ale způsob jejich podání připomíná reportáž ze zkoušky divadelního představení. Těkavý obraz ani podivně sterilní zvuk nedokážou zprostředkovat víc než jen základní informaci o tom, co a kde se děje. Nezanedbatelný fakt, že film je také estetická záležitost, že jeho nejsilnější zbraní přesvědčivý UMĚLECKÝ výkon, režisérka zároveň programově ignoruje a současně něčeho takového vlastně vůbec není schopna (jak dokládají filmy, kde se o to alespoň snažila). Základním výrazovým prostředkem Věry Chytilové, minimálně v tomto filmu, je evidentně řev, základní situací naprostá neschopnost naslouchat druhému. Oproti Chytilové starším filmům překvapivě ubylo feminismu, neboť v tomhle filmu si nerozumí ani ženy mezi sebou a celý "filmový vesmír" se zde mění v jedno nekonečné kolbiště. Ten film mi ovšem přijde notně nepravdivý a vykonstruovaný. Ne, že by člověk takové věci sem tam nezažíval, ale tvrdit, že to je jediný životní pocit je asi stejně nepravdivé, jako tvrdit pravý opak, totiž, že svět je dokonalé místo k životu a všichni lidé jsou milí a harmoničtí... Možná, že kdyby to byla reportáž, bylo by to skoro stoprocentní, tedy samozřejmě pokud by byly dialogy přesvědčivější a nepůsobily jako podivné obludárium a sbírka absurdních výroků... Jako film to ale jednoduše nefunguje, a to navzdory některým poměrně slušným hereckým výkonům (Válková-Janěková, Bareš, Hofmann, Kraus, Jana Pehrová-Krausová) i výborné filmové hudbě... Celkový dojem: 55%(26.9.2006)

  • plechulka
    ****

    Nejsem bezvýhradnou ctitelkou paní režisérky a zvlášť jejích posledních filmů, ale tohle mne tedy fakt dostalo. Možná proto, že jsem cca ve věku paní psycholožky a vždycky jsem si říkala, že by mne to povolání zajímalo... a možná proto, že ty dvojice, co v poradně defilují jsou i ve své panoptikálnosti "ze života". Dokonce mi připadá, že ve filmu nebyla tolik "roztřesená kamera", která mě vždycky dost rozčiluje nejen u paní Chytilové. Fakt dobré, ale rozhodně ne optimistické!(28.4.2008)

  • Maq
    odpad!

    Pomohu si parafrázovaným přirovnáním z jednoho filmu: Posbírala v prádelně kousky hodně špinavého prádla, naházela je do automatické pračky a spustila. A teď se to tam všelijak převaluje jedno přes druhé, barvy se míhají, hlava se točí, na chvíli se to nezastaví, ale smysl to nemá! --- Před pár dny jsem se zde zabýval filmem Hra o jablko. Mám dojem, že tenkrát Chytilová propagovala právě to, s čím za třicet let chodili lidé do „její“ psychologické poradny. A říká o filmu: „Pátrám po tom, proč nejsme schopni nadhledu, proč jsme tak všichni sebestřední.“ --- Ve filmu defilují postavy, jejichž sobectví dosahuje nadprůměrných hodnot. Proč takoví lidé chodí raději k psychologovi než ke knězi? U psychologa nehrozí moralizování, neuloží pokání. Příchozí není hříšník, protože není jasné, jaké jednání je hříšné. Příchozí je pacient, a ten cítí bolest. Nejde o to ho napravit, protože není jasné, jaké jednání je správné. Psycholog má jen odstranit tu bolest. V ideálním případě dát všem nějakou pilulku, aby se začali chovat tak, jak si pacient přeje. Pak z ordinace odhopká a je sám se sebou spokojen. --- Proto, paní režisérko, proto jsme tak sebestřední, protože žádný střed vně nás samých nemáme. Každý má právo na svůj vlastní názor, na svůj vlastní střed. Někdy se to nazývá mravní relativismus. Vaše hrdinka sestra Šímová (Hra o jablko) byla v bourání „středu“ jedním z průkopníků. Cože, co to teď na stáří povídáte? „Svět možná, asi, zcela určitě spěje do záhuby.“ Ale stále nechápete, kde se to tu vzalo, viďte?(31.8.2010)

  • Lukoboss
    ***

    Deprese, skepse, bezmoc a pocit marnosti... tohle všechno je v tomhle filmu. Komplikovanost lidských - a hlavně partnerských - vztahů je nekonečná, a to paní Chytilová ukazuje. Újmou je neherečnost a jakejsi amatérismus, kterej ze snímku čiší, což bych od téhle režisérky nečekal. A opět se objevuje česká snaha kombinovat drama s komedií, ale tohle jde fakt hodně špatně k sobě nebo se to musí umět. Kdyby to bylo čistokrevný drama (bez mladýho Krause), hodnocení by bylo v jiných výšinách.(16.8.2012)

  • - Po 12 letech před kamerou Eva Kačírková. (M.B)

  • - David Kraus ztvárnil syna postavy Jany Krausové, své skutečné matky. (M.B)

  • - V čase 1:02:15 můžeme v zrcadle zahlédnout kameramana při práci. (klukluka)