Hezké chvilky bez záruky

Vzhledem k tomu, ze jsem se nedavno ozenil tak se mi na nektere useky nedivalo zrovna dobre. Doufam ze takhle nedopadaji po nejake dobe vsechny vztahy mezi lidmi. A jak strucne charakterizovat tenhle film?? Je az zoufale prumerny. Herecke vykony jsou jako na horske draze, pomerne mi nevyhovovala "rucni" kamera, scenar taky zadna slava. z hercu vystupovali z prumeru snad jen Kraus ml. a Jana Janěková .. (04.06.2007)

Ať dělám, co dělám, nemůžu přijít na to, proč jsem před časem film ohodnotil dvěma hvězdičkami. Scénář vyznívá dost jalově, dialogy jsou úplně mimózní a humor dosáhl vrcholu asi ve chvíli, kdy o sobě Polívka říká, že je podobný Polívkovi. Jestli jsem si z filmu něco odnesl, bylo to zjištění, že je práce psychologa mnohem nebezpečnější než práce pyrotechnika, a jediné, co jsem mohl ocenit byl fakt, že člověk s rozbordeleným životem a psychikou, radí jiným lidem, jak mají žít, aby jim bylo fajn. (21.04.2020)

david kraus tu dokazuje, že je nejen mizernej herec, ale i skladatel, protože ta odpudivá hudba mi lezla na nervy snad ještě víc než ta psychokamera v celym tom psychokolotoči, jak již tomu u věry chitilové bývá... především za herecky nabité hezké chvilky vyčaruju 50%, ale bez záruky... (01.05.2008)

Lidská důstojnost, myslím lidská, nikoli mužská či ženská, veškerá žádná. V době, kdy už se spíš starám, aby si mě odnesla blažená smrt a nikoli ta truchlivá, je mi toto téma dosti ukradené. Už i proto, že příznakem blažené smrti je důstojnost. A to ještě nejsem zdaleka tak starý jako režisérka při natáčení tohoto filmu. Samozřejmě důstojnost není žádná konstatnta, ale proměnná v závislosti na času a stavu společnosti, jiná byla u stoiků a jiná u Jednoty bratrské, a jiná bude za sto let, pokud ještě něco, co se dá označit tímto slovem. Babička Chytilová (mám trochu trapný pocit vida čím se zabývá a čím by se měla) se pokusila vykydat z milostných chlévů kupky hnoje a navršit je na jednu velkou hromadu, proti čemuž ovšem nelze nic namítat filosoficky ani empiricky. Nicméně z toho zůstane stále jen kupa hnoje a nikoli nové paradigma. Podstatu (pseudo)problému zde vystihl Tomtomtoma: A pak je tu zdůrazňováno, že člověk skočí po hlavě i do špatného vztahu. A to jen proto, že nechce být sám. A to je opět věcí důstojnosti. A podobně i sv. Pavel: ... je lepší žít v manželství než se trápit (1K, 9). Ale ani jeden neříká, že by se mělo žít v podvodu, klamu, přelétavosti, lítosti, násilí a zanedbávání či týrání toho, kdo či co z lásky obvykle vyplyne. (04.01.2023)

Komedie o tom, jak si nelze dělat iluze. Jednoznačně nejlepší polistopadový film Věry Chytilové, možná její nejlepší vůbec. Je vynikající v jednotlivostech, v celku jako takovém katastrofálně selhává, překvapivě funkčně pojí jednotlivé vypravěčské/narativní línie, ale potřeboval by ujasnit v konceptu a pevnější ruku dramaturgovu, která by eliminovala z filmu ta camea a nadbytečné motivy. Ale i když se toho dá Hezkým chvilkám bez záruky opravdu hodně co vytknout, konečně je to český film, který není mrtvolkou (jako je tomu u i přes snahu tvůrců nežánrových teenagerovských komedií anebo blitek pánů Menzela či Hřebejka a Trošky), ale je živelným a dýchajícím počinem, ve kterém se to hýbe! V jistých chvílích je to, přiznávám, moc tendenční a většina postav je ze scénáristického pohledu pouhými Deus Ex Machinami, ale ta sebeprojekce diváka do díla včetně závěrečného z(a)mrznutí obrazu funguje dokonale. A David Kraus překvapivě obstojně hraje, jeho hudba dodává filmu na drajvu, užití digitální kamery má svůj účel, akorát - ten film je určen víc ženám než mužům. Na druhou stranu bavit se o vyznění českého(!) filmu a ne pro změnu o jeho prachbídném zpracování je takový malý polistopadový zázrak. (26.01.2007)