Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tragikomedie, jak si nelze dělat iluze,v jejímž středu stojí postava psycholožky Hany, která se snaží řešit nejrůznější životní situace svých klientů, mladých i starých, bohatých i chudých, i duchem, do jejichž spletitých osudů se zapojuje také její vlastní životní příběh. Ve výrazných epizodách, v útržkovitém zachycení jednotlivých emociálních příběhů lásky opětované i neopětované, žárlivé i posesivní, zvrácené i altruistické, - všech těch touhou po lásce řízených osudů, které na sebe narážejí a vzájemně se proplétají i s životním příběhem samotné psycholožky - všech, které trápí potíže spojené se zaměstnáním, kteří trpí pocitem strachu, že neobstojí, díky nejrůznějším tlakům, příliš velkou zodpovědností, konflikty s kolegy, nejistotou pracovního místa, depresemi z pocitu přetížení i jednotvárností a nudou. Autoři chtějí postihnout celý rejstřík současné problematiky tak, aby v jejich spletité kumulaci vynikla směšnost i hrůza žabomyší existence mnohých z nás. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (167)

UncleG 

všechny recenze uživatele

Umění to asi bylo. Akorát mi posleství tohoto příběhu zůstalo ukryto. Že by obžaloba současného životního stylu? Ukázka nezdravých společensko-sexuálně-kulturních vztahů? Nebo jenom výkřik do prázdna? A proč to točil kameraman v pokročilém stádiu parkinsonovy choroby? A co na to Jan Tleskač? To jsou otázky, které mě budou trápit po zbytek ... těch dvou minut, než dopíšu tenhle komentář a pudu dělat něco jinýho. ()

Brouk 

všechny recenze uživatele

Proč? Proč vznikl tento film? Pro koho? Přestane už Chytilovou bavit těkavá kamera? Nemohu si pomoci... nečekal jsem žádný zázrak, film mně neobohatil, ale ani neuškodil.... a jak jsem řekl na začátku... postrádám smysl tohoto filmu... Ani nepobavil, ani neměl vyjadřovací hodnotu, ani neměl poselství... Takže proč? Film pro film? Sám nevím... ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Barvitost a pološílenost naší doby, v níž bez zvláštních potíží mohou být věrohodnými odborníky kartářky a astrologové, je nesporná. Stejně zřejmé je, že vedle kostelní zpovědnice existuje ještě jedno místo, kde se lze dovědět mnohé: psychologova pracovna. Fakt, že si tyto skutečnosti Chytilová plně osvojila i po svém umělecky ztvárnila, je zřejmý. Zdánlivé chaotičnosti syžetu i scénáře odpovídá režisérčině vůli směstnat co nejúspornějším způsobem na minimální plochu co nejvíce příběhů, jejichž scelujícím prvkem je obdobně absurdně probíhající život psychoterapeutčin (skvělá Janěková st. ztělesňující zralou krásu zdánlivě průměrné ženské podoby). Pro ty, kdo pochybují o pravděpodobnosti řady scén i historií, s nimiž je psycholožka konfrontována, posloužím několika daty. Rozvodovost se stabilně pohybuje kolem 55% při stále klesajícím počtu uzavíraných sňatků; zhruba třetina dospělé populace obého pohlaví žije osaměle a každé druhé dítě vyrůstá v neúplné rodině. Psychologové si rozhodně nemohou naříkat na nedostatek práce. Že režisérský rukopis Chytilové mnoho těchto fakt ještě zvýrazňuje, je zjevné právě tak jako její jedinečná schopnost vidět odvrácenou tvář druhého, mužského pohlaví. Jsou muži, kteří podobně vyhraněně vnímají ženy; veřejností jsou neporovnatelně méně kaceřováni. Integrujete-li do svého soudu o tomto díle Chytilové tato fakta a souvislosti (mně se v tomto ohledu vybavuje PANELSTORY), vidíte, že se jedná o film promyšlený, zralý, přesvědčivý, blikající sine ira et studio červenými světly negativ naší současnosti. Dílo zdařilé a minimálně zhlédnutíhodné. Soudím, že to není jeho nejpřesnější a nejvýstižnější postižení. CHVILKY totiž patří k tomu nejlepšímu, co bylo u nás po listopadu natočeno. ()

buldock 

všechny recenze uživatele

Roztřesená ruční kamera , velké skoky v nesouvislém ději (jestli se to dá vůbec dějem nazvat) , rozporuplné herecké výkony některých protagonistů a snaha šokovat diváka , to jsou hlavní body tohoto snímku ze současné doby o problémech obyčejných lidí očima psycholožky Hany , která se pod tíhou všech těchto problémů svých klientů a v neposlední řadě také nesrovnalostí a ztrát ve svém osobním životě stane také pacientkou a to sebe sama. Vyzdvihnout si z herců zaslouží hlavně Jana Janěková a Jana Krausová , které podávají nadprůměrné výkony a drží snímek vcelku pohromadě. Jedná se o poněkud zvláštní tragikomedii , která mi moc nesedla a zanechala ve mě hodně rozporuplných pocitů , kterým nepřidal ani pro mě nelíbivý vizuální kabát a již zmiňovaná často zmatená a roztřesená kamera. 45% ()

Rosana 

všechny recenze uživatele

Film emocemi a lidskými příběhy úplně prekypuje, bohužel v té samé akci, kdy vběhávají choří lidé do ordinace, nedokážete se ani nadechnout, nemluvě o tom, že ve filmu snad není statického záběru. Z kina tedy chodíte pak zrelaxovaní jako z ordinace milé psycholožky :) Záměr to není špatný, jen mě mrzí, že postavy se ve filmu vynořují a pak zase mizí a pak divák má pocit, že je film nedokončený, příběhy nedořešené a proto oběvující se postavy zbytečné. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (3)

  • Igor Bareš o natáčení jedné ze scén a o režisérce uvedl: „V jedné scéně jsme jedli a jí se to nelíbilo, jak do sebe láduju knedlíky. Tak na mě naléhala: ‚Žerte víc, jste málo prase!‘ Nechtěl jsem ji zklamat, tak jsem se snažil. A až po úspěšném natočení jsem jí řekl, že kvůli své nemoci, vážné Crohnově chorobě, při které je třeba přísná dieta, vlastně knedlíky vůbec nesmím. Pověděla mi ale, že jsem jí to měl říct, že by se to zvládlo jinak." (Zdroj: super.cz) (funhouse)
  • V čase 1:02:15 můžeme v zrcadle zahlédnout kameramana při práci. (klukluka)

Reklama

Reklama