Hezké chvilky bez záruky

Proč? Proč vznikl tento film? Pro koho? Přestane už Chytilovou bavit těkavá kamera? Nemohu si pomoci... nečekal jsem žádný zázrak, film mně neobohatil, ale ani neuškodil.... a jak jsem řekl na začátku... postrádám smysl tohoto filmu... Ani nepobavil, ani neměl vyjadřovací hodnotu, ani neměl poselství... Takže proč? Film pro film? Sám nevím... (10.01.2008)

Jestli byly předchozí morality Věry Chytilové rozmělněné a částečně kryté za nějakým příběhem, tak tohle jsou syrové flákoty, bez ladu a skladu vršené jedna na druhou. Asi už byla režisérka naštvaná, že si každý spíše všímá něčeho jiného, než poselství jejich filmů a tak předložila - jakoby amaterský natočený - sestřih případů postarší psycholožky, aby všem ukázala, jak jsou naše vztahy odporně zdegenerované. Budiž, ale mě to nezaujalo. (01.08.2007)

Chytilovej musím priznať, že vždy chápala dobu, v ktorej točila film, ktorý ju mal reflektovať. Chvilky už svojou formou evokujú hektickú dobu. Sledovať kameru je rovnako nepríjemné, ako žiť súčasným veľkomestským štýlom, keď v ňom chceme praktikovať tak tradičné zvyky, akými sú v prvom rade rodina. Taktiež zvolená nesúrodá mozaika evokuje dojem roztrieštenosti, len neviem, či to bol zámer, alebo neschopnosť dramaturga udržať film v celku. Keď má divák pocit, že by sa mala znova objaviť jedna z predstavených postáv, prichádza nová. Tá niečo povie, posťažuje sa a už sa možno ani nevráti. Viac by som prijal tradičnejšiu kompaktnú mozaiku menšieho počtu postáv, ktorou by Chytilová určite nasrala menej divákov a zároveň by ani nesklamala svojich skalných fanúšikov. (17.03.2016)

Komedie o tom, jak si nelze dělat iluze. Jednoznačně nejlepší polistopadový film Věry Chytilové, možná její nejlepší vůbec. Je vynikající v jednotlivostech, v celku jako takovém katastrofálně selhává, překvapivě funkčně pojí jednotlivé vypravěčské/narativní línie, ale potřeboval by ujasnit v konceptu a pevnější ruku dramaturgovu, která by eliminovala z filmu ta camea a nadbytečné motivy. Ale i když se toho dá Hezkým chvilkám bez záruky opravdu hodně co vytknout, konečně je to český film, který není mrtvolkou (jako je tomu u i přes snahu tvůrců nežánrových teenagerovských komedií anebo blitek pánů Menzela či Hřebejka a Trošky), ale je živelným a dýchajícím počinem, ve kterém se to hýbe! V jistých chvílích je to, přiznávám, moc tendenční a většina postav je ze scénáristického pohledu pouhými Deus Ex Machinami, ale ta sebeprojekce diváka do díla včetně závěrečného z(a)mrznutí obrazu funguje dokonale. A David Kraus překvapivě obstojně hraje, jeho hudba dodává filmu na drajvu, užití digitální kamery má svůj účel, akorát - ten film je určen víc ženám než mužům. Na druhou stranu bavit se o vyznění českého(!) filmu a ne pro změnu o jeho prachbídném zpracování je takový malý polistopadový zázrak. (26.01.2007)

Barvitost a pološílenost naší doby, v níž bez zvláštních potíží mohou být věrohodnými odborníky kartářky a astrologové, je nesporná. Stejně zřejmé je, že vedle kostelní zpovědnice existuje ještě jedno místo, kde se lze dovědět mnohé: psychologova pracovna. Fakt, že si tyto skutečnosti Chytilová plně osvojila i po svém umělecky ztvárnila, je zřejmý. Zdánlivé chaotičnosti syžetu i scénáře odpovídá režisérčině vůli směstnat co nejúspornějším způsobem na minimální plochu co nejvíce příběhů, jejichž scelujícím prvkem je obdobně absurdně probíhající život psychoterapeutčin (skvělá Janěková st. ztělesňující zralou krásu zdánlivě průměrné ženské podoby). Pro ty, kdo pochybují o pravděpodobnosti řady scén i historií, s nimiž je psycholožka konfrontována, posloužím několika daty. Rozvodovost se stabilně pohybuje kolem 55% při stále klesajícím počtu uzavíraných sňatků; zhruba třetina dospělé populace obého pohlaví žije osaměle a každé druhé dítě vyrůstá v neúplné rodině. Psychologové si rozhodně nemohou naříkat na nedostatek práce. Že režisérský rukopis Chytilové mnoho těchto fakt ještě zvýrazňuje, je zjevné právě tak jako její jedinečná schopnost vidět odvrácenou tvář druhého, mužského pohlaví. Jsou muži, kteří podobně vyhraněně vnímají ženy; veřejností jsou neporovnatelně méně kaceřováni. Integrujete-li do svého soudu o tomto díle Chytilové tato fakta a souvislosti (mně se v tomto ohledu vybavuje PANELSTORY), vidíte, že se jedná o film promyšlený, zralý, přesvědčivý, blikající sine ira et studio červenými světly negativ naší současnosti. Dílo zdařilé a minimálně zhlédnutíhodné. Soudím, že to není jeho nejpřesnější a nejvýstižnější postižení. CHVILKY totiž patří k tomu nejlepšímu, co bylo u nás po listopadu natočeno. (28.02.2008)