Hezké chvilky bez záruky

Barvitost a pološílenost naší doby, v níž bez zvláštních potíží mohou být věrohodnými odborníky kartářky a astrologové, je nesporná. Stejně zřejmé je, že vedle kostelní zpovědnice existuje ještě jedno místo, kde se lze dovědět mnohé: psychologova pracovna. Fakt, že si tyto skutečnosti Chytilová plně osvojila i po svém umělecky ztvárnila, je zřejmý. Zdánlivé chaotičnosti syžetu i scénáře odpovídá režisérčině vůli směstnat co nejúspornějším způsobem na minimální plochu co nejvíce příběhů, jejichž scelujícím prvkem je obdobně absurdně probíhající život psychoterapeutčin (skvělá Janěková st. ztělesňující zralou krásu zdánlivě průměrné ženské podoby). Pro ty, kdo pochybují o pravděpodobnosti řady scén i historií, s nimiž je psycholožka konfrontována, posloužím několika daty. Rozvodovost se stabilně pohybuje kolem 55% při stále klesajícím počtu uzavíraných sňatků; zhruba třetina dospělé populace obého pohlaví žije osaměle a každé druhé dítě vyrůstá v neúplné rodině. Psychologové si rozhodně nemohou naříkat na nedostatek práce. Že režisérský rukopis Chytilové mnoho těchto fakt ještě zvýrazňuje, je zjevné právě tak jako její jedinečná schopnost vidět odvrácenou tvář druhého, mužského pohlaví. Jsou muži, kteří podobně vyhraněně vnímají ženy; veřejností jsou neporovnatelně méně kaceřováni. Integrujete-li do svého soudu o tomto díle Chytilové tato fakta a souvislosti (mně se v tomto ohledu vybavuje PANELSTORY), vidíte, že se jedná o film promyšlený, zralý, přesvědčivý, blikající sine ira et studio červenými světly negativ naší současnosti. Dílo zdařilé a minimálně zhlédnutíhodné. Soudím, že to není jeho nejpřesnější a nejvýstižnější postižení. CHVILKY totiž patří k tomu nejlepšímu, co bylo u nás po listopadu natočeno. (28.02.2008)

Ach ti muži, to je verbež, co paní Chytilová? Co všechno musí po boku té chátry ženy vydržet. Obdivuji odvahu všech mužských hereckých osobností, se kterou se do natáčení tohoto nepodařeného snímku pouštěli. Tady jde doslova o pověst pracně vybudovaného dobrého jména každého účinkujícího herce, ale i hereček. Komedie? Spíše traumatizující amatérský film s nábojem feminismu (který je paní režisérce tak příznačný) plný neuměle zahraných hysterických záchvatů duševně nevyspělých postaviček. Ano, dnešní doba si s manželskými páry (a vůbec s celou společností) hodně pohrává. To je pravda. Chybí vzájemná tolerance, vstřícnost, odpouštění, chápání problémů toho druhého atd., atd. To vše se podepisuje na našich dětech a také okolí. Je to jistě nanejvýše vhodné téma ke zfilmování, ale touto nešťastnou formou? Kartářky a astrologové zde jistě nepomůžou. Asi nepomůže o morálním úpadku společnosti ani natočit stresující film. Pomůže jedině zamyšlení se každého z nás nad svých chováním. Je to tedy jen a jen na každém z nás. Říká se, že ryba smrdí od hlavy. Když má národ vzor, má se čím řídit a co uctívat. U nás ten "vyšší" vzor ovšem chybí! Na každém kroku se setkáváme s agresivitou, neúctou, urážkami, sobectvím, násilím, korupcí a to vše se vstřebává do každého z nás. Potažmo i do manželských soužití. Proto spolu s Věrou Chytilovou křičím do světa: : "Lidé, běžte do sebe a pracujte na svých duševních hodnotách. Vaše děti a společnost Vám to vrátí! Buďte k sobě ohleduplní. Ohleduplnost totiž není vaší slabostí, nýbrž vaší osobní morální sílou". Když se totiž k sobě budeme chovat ohleduplně, budou ty naše hezké chvilky SE ZÁRUKOU a nebudeme muset vyhledávat pomoc psychologů, kartářek a astrologů. (30.08.2010)

Pokud si někdo u Horem pádem stěžoval na hysteričnost, tak co je proboha tohle? :-) Tam snad nenajdete herce, který by trošku vyčníval. Může za to režie a kamera, která "to jen hází ze strany na stranu" bez účelu a smyslu. K tomu všemu je ten námět o člověku, který řeší problémy cizí a na vlastní nemá čas, je dost ohraný, současnost je podaná velice ploše a navíc, což je úplně to hlavní, kvůli čemu dávám podprůměrné hodnocení, ze snímku už fakt moc vyčnívají militantně-feministické postoje paní režisérky Věry Chytilové. (23.11.2006)

Roztřesená ruční kamera , velké skoky v nesouvislém ději (jestli se to dá vůbec dějem nazvat) , rozporuplné herecké výkony některých protagonistů a snaha šokovat diváka , to jsou hlavní body tohoto snímku ze současné doby o problémech obyčejných lidí očima psycholožky Hany , která se pod tíhou všech těchto problémů svých klientů a v neposlední řadě také nesrovnalostí a ztrát ve svém osobním životě stane také pacientkou a to sebe sama. Vyzdvihnout si z herců zaslouží hlavně Jana Janěková a Jana Krausová , které podávají nadprůměrné výkony a drží snímek vcelku pohromadě. Jedná se o poněkud zvláštní tragikomedii , která mi moc nesedla a zanechala ve mě hodně rozporuplných pocitů , kterým nepřidal ani pro mě nelíbivý vizuální kabát a již zmiňovaná často zmatená a roztřesená kamera. 45% (06.04.2008)

Porevoluční filmy Chytilové jsou vesměs bída, to jsem tu alespoň jednou psala. Od Hezkých chvilek bez záruky jsem proto raději už nic nečekala. Ale ony mě docela překvapily a více méně bavily. Neříkám, že je to suprový film, to vůbec ne, mám k němu dost výtek, ale bavily mě osudy některých postav, bavila mě Jana Krausová i Jana Janěková, vcelku příjemně mi to uteklo... Jsem ráda, že se s Chytilovou loučím na docela pozitivní vlně. (03.04.2012)