Inland Empire

Nechápu proč je ten film tak dlouhý! Být poloviční, tak o něm budu asi prohlašovat, že je to mistrovské dílo, které nemá obdoby. Ten film nejde pochopit (to mi nikdo nevymluví - opravdu připomíná výlet do chaotického vniřního světa lidské hlavy - jako procházka po záhybech našeho mozku), ale jeho působení na emoce je tak silné, že je člověk jako v transu (který ještě posiluje výborná hudba)....tedy po určitou dobu. Protože to, co je silné v kratším úseku, při neúnosném natahování ztrácí svou razanci a stává se téměř otravným. Já chci vidět 90 minutovou verzi!!! A ještě něco - digitální kamera Lynchovi nesluší, a jeho záliba v Lauře Dern, která už ve dvaceti letech vypadala na čtyřicet, mi soustavně nedochází. (09.07.2007)

Zdá se, že Lynch tentokrát tematicky koketuje s Stanislavského metodou fyzického jednání a psychického splynutí s postavou, přičemž neváhá fikční svět filmu propojovat s tím reálným. První hodinu z necelých třech jsem si říkal, že tomu filmu celkem dobře rozumím, pak se ale Lynch utrhne ze řetězu, naprosto bourá dosavadní celkem kontinuální vyprávění a je stále těžší najít v příběhu nějaký klíč. Budu se na to muset podívat ještě jednou, problém ale je že tento tříhodinový film je z diváckého hlediska velmi vyčerpávající, k čemuž navíc napomáhá i Lynchova schopnost útočit na divákovy vjemy a korigovat jeho emoce a tak se z Inland Empire stává opravdu hutný zážitek. Lynchova práce s kamerou je velmi netradiční až nepříjemná, svůj účel ale plní, i když takto neučesaný vizuál mnohým nejspíš nesedne. Spoustu scén jsem upřímně nepobíral a spolu s Mazací hlavou se jedná o Lynchův nejhůře stravitelný film…což ale neznamená, že by byl špatný. Po důkladnější analýze ho možná více docením. (05.02.2010)

David Lynch ad absurdum. INLAND EMPIRE sa vyžíva v znalosti majstrovej tvorby jednak hereckým obsadením protagonistov predchádzajúcich Lynchových filmov a jednak vkladaním „prídavných“ scénok z niektorých kraťasov. Faktom však je, že na IE (nemyslím prehliadač od Microsoftu) nadávajú i niektorí Lynchovi skalní. Podľa môjho názoru je to preto, lebo akokoľvek remeselne zručne IE pôsobí, nenájdete tu nič čo by ste u Lyncha nevideli. Narúšanie filmových postupov, dekonštrukcia narácie, úmyselne „pokazené“ kompozície obrazu sú všetko veci, ktoré už Lynch dávno ukázal a podľa môjho názoru ukázal lepšie. Ak totiž už i zarytí filmoví vedci ustúpili od pátrania po vyskladaní príbehu IE ostáva nám už len hodnotiť mieru lynchovského dopadu na diváka a odvahu experimentovať natočením trojhodinového filmu zloženého výlučne z „lynchovín“. Pokiaľ ide o dopad na mňa ako percipienta, na starších príbuzných Lost Highway a Mullholland Drive si cením, že najprv ponúkli divákovi „realitu“ aby mu potom zmotali hlavu „subrealitou“ či realitou paralelnou. Takto ma nútili, hoci uvedomujúc si, že toto puzzle má okrem celkového obrazu niekoľko dielikov naviac, rozmýšľať nad tým, či mi tie prevyšujúce časti skladačky niekam nezapasujú a či majú okrem expresie i nejaký intelektom obsiahnuteľný význam. Táto ambivalencia expresie a rácia ma na Lynchových filmoch upútava zo všetkého najviac; bohužiaľ v IE chýba ona „racionálna zložka“ temer úplne. Sila expresie je potom paradoxne nižšia, vzhľadom na to, že motívy v IE sa často opakujú celková atmosféra IE je pomerne homogénna. Takto sa už človek začína v poslednej tretine poriadne nudiť a ani niečo čo na závere nahrádza katarziu ma nedokáže presvedčiť, že IE silno, a u majstra snáď poprvýkrát, páchne sebazbožňovaním až onaniou. 7/10 ...na druhej strane som rád, že konečne viem, kto toľko obťažuje telefónom mojich milovaných Králičkov... (12.11.2007)

"Tak se probudit a přijít na to, o čem byl včerejšek..." Mystery příliš nevyhledávám, naplat ale musím říct, že poměrně dost filmů tohoto žánru mi už dokázalo přinést osobitý zážitek. Zdobí-li film hned na několika pozicích za kamerou jméno Davida Lynche, bylo mi jasné, že zážitek to bude ještě více nezapomenutelný. Lynchův nezaměnitelný tříhodinový náhled do nejtemnější říše lidského vnitra plného zvrácené fantazie a divokých nočních můr, je si možné užít v patřičném rozpoložení a sledovat (mimo kina) opravdu jen pozdě večer s přesunem do hluboké noci. Jsme v říší divů mnohem divočejších, než jaké zažívala Alenka. Postavičky králiků se sice objeví už hned v úvodu, ale dobrodružství, jaká následující dění přinese hlavní hrdince i divákovi, budou mít daleko blíže k horrorovému prožitku. Hlavní zápletka kolem ženy-herečky, proti své vůle zamilované a plně vžité do nové role ve filmu, kolem něhož se začíná stále odhalovat jeho nekompromisní historie, slouží jako funkční odrazový můstek k celému spektru bizardních situací na pomezi reality, fikce a podvědomých představ. Divák se stejně jako ona stává obětí této podivné spleti šíleného světa... a jestli jsem se dočkal v závěru vysvobození, předchozí prožitek ve mě stejně dlouho doznívá. Nesnažím se chápat význam každé scény, pokud působí děj na někoho zmateně, tak v případě stělesnění světa snů a nočních můr to nevnímám jako zádrhel, neb logiku zde dotváří kompozice s pravidelným střídáním a vystupňováním jednotlivých propojených motivů. Myslím, že případné čtení teorií odborníků by mi nejspíš jenom zkazilo zážitek, založený v první řadě na celé škále pocitů od překvapení, přes těžké záchvaty smíchu (scény s prostitutkami :)) až po zděšení a momenty, ze kterých mne silně mrazilo. K těm nejsilnějším patří určitě pravidelné rozhovory herečky a psychiatra, Laura Dern v nich předvádí fascinující herectví plné různých odstínů. K těm nejhumornějším (mimo jednu svéráznou taneční vložku) pak třeba úvodní epizodka s prozřetelně dotěrnou sousedkou. // Obrovské díky ČT Art, sám bych se od sebe na podobný film asi neodhodlal... Ufff, ať žije surrealismus i v digitální éře! ;o) 90% (28.06.2020)