Najväčšie kriminálne prípady Slovenska

Nesmírně vydařený dokument, který kromě hrůzných fotografií(horrory jsou proti tomu dětské filmečky) nabízí i odbornou analýzu stran psychologů. Psychology považuji za idioty, zvlášť ty podnikové ale doktor Helfik(nebo podobně), který pořadem provází, nabízí nestrannou analýzu zločinců a obětí. Zazní velmi otevřené závěry, které v čekých médiích není slyšet: Málokdy se stane, že dítě z tzv. jasné rodiny, které skončí v děcáku, neskončí taky v kriminále. Rómská komunita přijímá trestance vrátivšího se z krimu tolerantněji a někdy i s obdivem i když si vyvraždil rodinu. Pachatelé nejhrůznějších činů jsou zpravidla taky klinicky diagnostikovaní debilové atd. Škoda, že podobný dokument nevznikl u nás, protože po zhlédnutí tohoto má člověk po chuti pokračovat v cestě a v Břeclavi to raděj otočí... (03.12.2009)

Nic pro slabé nátury! Pohled na zmasakrovaná, naporcovaná či jinak zohavená těla obětí a podrobné popisování modus operandi nemusí úplně každému vyhovovat. Často jde o nadmíru nechutné věci, při nichž člověku opravdu mrazí v zádech a má nutkání zvracet! Ani ta nejdrsnější kriminálka či horor se tomuto nemůže rovnat, když si uvědomíme, že sledujeme autentické záběry. K celkovému zážitku z tohoto dokumentu přispívá i jeho vynikající zpracování v čele se znamenitou hudbou a hlasem průvodce pořadu. Vyvstává zde otázka, zda je vůbec etické zveřejňovat policejní záběry na mrtvá a zohavená těla. Další otázkou k zamyšlení je, zda se úchylní jedinci nemohou těmito případy inspirovat a vyvarovat chyb svých předchůdců? Zároveň by však tento pořad mohl sloužit jako manifest pro znovuzavedení trestu smrti. Je až neuvěřitelné, čeho všeho je člověk schopen..a z jakých důvodů! Jak už tu zaznělo - magor se v tom může vyžívat! Mezi ty nejnechutnější díly patří Čubirková, Nedokončená modlitba, Horehronský rozparovač, Medea, Krvavé meniny, Vražda bezdomovcov, Nikdy neprečítaná pošta, Otec či Liečiteĺ. U epizody Vrah stopárok stojí za porovnání realita vs. film. P.S. Zajímavý by byl obdobný dokument o vrazích v českém teritoriu. (02.07.2012)

Naše "Legendy kriminalistiky" jsou oproti slovenskému pandánu jen slabý čajíček, brutalita, počty obětí, motivace, surovost je v Najväčších kriminálných prípadoch Slovenska na jiném levelu. Ale dokumentaristicky mi třicetidílná série moc nesedla, komentář je místy monotónní, často se opakuje včetně záběrů na vrahy, vystupuje tu jen několik málo vyšetřovatelů...ale to není žádná výrazná výtka, jen subjektivní dojem. Jinak samotné případy jsou fakt horor, taková Čubírková měla plechovej pajšl. Mnohem větší výtka se týká obrazového média - úvodní znělka je špatná a dobrá leda pro epileptický záchvat. Většinu obrazu pak zabírají jakési ruční kamerou točené rozmazané jakoby rekonstrukční scény, kde mají navodit atmosféru pro vypravěče. Téměř úplně tu absentuje policejní práce a způsob dopadení. Vypravěč se soustředí téměř jen na co nejdetailnější popis vlastních činů. Chápu, že u mnoha zločinů jsou k mání jen černobílé fotky, ale takto by šlo ze seriálu udělat audio podcast bez obrazu. Zajímavé nicméně je, že se "dočkáme" realistických záběrů na znetvořené mrtvoly, což na Slovensku společensky prošlo? (13.10.2023)

Šokující rozbor vražd a mučení, které otřásli i samotnými vyštřovateli na Slovensku. V každém díle se provádí rozbor celého trestného činu bez cenzury s fotkami přímo z místa. Vyprávění je profesionální a snaží se na konci zjistit, proč to vlastně udělali. Nad některými činy zůstává rozum stranou. Viděl jsem případy: Vietnamský masaker, Čubirková, Vražda bezdomovcov a Horehronský rozparovač. Horehronský rozparovač byl nejsilnější zážitek. Téměř všechny díly lze shlédnout na youtube ale nedoporučuji normálním televizním divákům. U většiny případů má velký vliv na činy vrahů jejich špatné dětství či primitivní okolí. Doufám, že nehodaljí točit i v Čechách, protože bych asi nevylezl z domu. (09.06.2012)

Přání, které jsem vyslovil po skončení české verze, mi překvapivě vyplnili bratři ze Slovenska. Vytvořili daleko rozsáhlejší dokumentární sérii a navíc několik let před námi, což jsem v době sledování nevěděl a byl bych zřejmě k naší variaci trochu přísnější. V obou případech platí, že je potřeba mít silný žaludek. Zatímco Češi se zaměřili především na 90. léta a největší případy, kde šlo hlavně o peníze a moc, tak Slováci mapují dobu mezi lety 1933 - 2003. Díky tomu můžeme vidět mnohem pestřejší paletu trestných činů. Vyčnívají epizody jako Leopoldovská vzbura a Teror na Ministerstve spravodlivosti. Prim však hrají klasické mordovačky a jistý fenomén, který může mít spojitost s minulým režimem. Kdo viděl celou sérii jistě chápe. Většinu případů spojuje alkohol. To asi není překvapení. Ovšem neustálá potřeba Slováků chlastat, zabíjet a znásilňovat (ano, pořadí je správně) je naprosto nechutná a jen potvrzuje, že komunismus je svinstvo. V takovém bordelu pak lítají tresty smrti jako na běžícím pásu. Prakticky každý díl je něčím zajímavý a děsivý. Ty nejbrutálnější zde vypsali ostatní. Každopádně vraždící ženskou v šátku můžou mít fakt jen na Slovensku. Já bych však vyzdvihl méně nápadný kousek Rozsudok smrť. Ten je o od začátku prezentován jako nějaká zamotaná povídka od Tarantina, kde absolutně nevíte, co se přesně bude dít, ale zároveň si moc dobře uvědomujete, že podobné akce se špatným koncem se mohou stát i ve vašem okolí. Hrané pasáže nečekaně neuráží. Škoda minimálního prostoru pro přímé či nepřímé účastníky, určitě by se jich ještě pár našlo. V tom jediném výrazně vedou naše Legendy kriminalistiky. (17.01.2018)