Zjasnělá noc

Pro mě je O.Navrátil přesně typem herce pro takové role,myslím že vůbec nemusí nic hrát,člověk se prostě pro určité role prostě narodí.Opilecké scény mu dou moc dobře,nejen ty,je to pro mě pan herec a to dokazuje i v jiných filmech a seriálech viz.Bylo nás pět. Úžasná je scéna kdy je u rodičů své milé a odmítá alkohol ale je poražen tímhle démonem a vymyslí si fintu s jízdním řádem a odjezdem vlaků. Po odchodu otce od stolu do sebe obrátí vodečku a démona potlačí:-)) (20.10.2008)

Tohle drama člověku v mladém věku dochází jen pomalu, dny kdy prostě "žijete" se táhnou a Vy čekáte, že se něco změní a někdo přijde a z toho šedého světa Vás vezme pryč, ale tak to není...nikdo nepřichází a tak občas sáhnete po lahvi, pak častěji a pak už pořád. Osamělá hájovna, ale může to stejně tak být byt v paneláku nebo vila na Ořechovce. Výborný Oldřich Navrátil a jeho boj s něčím nad čím se nevyhrává příliš často. (25.02.2023)

Konec osmdesátek se nesl v kritickém duchu a tak se občas objevovaly i filmy tepající do nešvarů socialistické společnosti. Jedním z nich byl alkoholismus a filmů na toto téma v té době vzniká hned několik. Tenhle je o osamnělém lesákovi, žijícím daleko od lidí v hájence. Jeho boj je klasickým bojem se svým vlastním já. Myslí si, že vše má pod kontrolou, že rozhoduje sám nad sebou a že když si dá sklenku, umí siříci i dost. Jenža ta je vždy spouštěčem k pokračování v pití. Rána jsou pak krutá. Nejen, že se sčítají materiální i duchovní škody, ale s vystřízlivěním a bolestí hlavy přichází i výčitky, uvědomnění si vlastní zbabělosti a faktu, že nad nemocí nemám kontrolu. Následný slib, že už ne většinou vystačí jen do dalšího závanu čehokoliv v čem je líh... Navrátil tu zahral svoji životní roli. On je hercem pohodářů, taťků, oddílových vedoucích, pracantů...a teď si střihl toto. Ta jeho slast, když zalomil láhev pálenky byla dokonalá. I to jeho kradmé našlapování v teniskách před léčebnou, když přijela návštěva...Směs radosti a chuti běžet a zároveň hluboký stud, bránící v rozběhu... Opravdu tu předvedl veliké herectví. Dávám za 4 antabusy. * * * * (17.05.2020)

Velmi dobrá televizní sonda do života a duše recidivujícího alkoholika, ozvláštněná hereckým výkonem Oldřicha Navrátila, bez jeho herecké účasti by patrně nemělo cenu tenhle snímek sledovat. Příběh je jednoduchý, ale v tom spočívá jeho síla, dějová složka ostatně nehraje velkou roli, jde spíše o obraz, realistický výsek života inteligentního jedince prohrávajícího svůj boj nejenom s alkoholem, ale i s depresemi pocházejícími z osamělosti a nihilismu života na okraji odcizené společnosti. O tom, že je to boj těžký, netřeba pochybovat. Jinak film trpí všemi klasickými neduhy televizního filmu 80. let z dílny ČST - podivně nízká kvalita obrazu a skutečně příšerná hudba, je až s podivem, jaké tehdy panovalo v československé televizi estetické cítění... Podobné filmy: Ikarův pád, Tažní ptáci, Dnes naposled, Dobří holubi se vracejí, Hadí jed, Hodina klavíru (08.10.2008)

Teprve když jsem si asi před rokem pořídil funkční nahrávadlo na TV, objevil jsem, jaké perly vyrobené v brněnském studiu ČT v 80. a 90. letech tam běží. Je evidentní, že sdílejí civilní a důstojný styl, určitý okruh vynikajících známých, ale ne profláklých herců, poetiku. Pro mě je tenhle proud brněnských inscenací asi nejsilnějším kulturním fenoménem mého posledního roku. Zde mě zaujala hlavně paní Krajčovičová: evidentně v letech 84 - 85 hrála - právem - všechny civilní famme fatale českých filmů... (08.05.2012)