Rozpolcený

Split má hodně blízko k tomu být označený za nejlepší film, jaký M. Night Shyamalan kdy natočil. Není to ani tak díky Jamesi McAvoyovi, i když ten na tom má taky svůj podíl, ale hlavně díky konci, který dokáže vyrazit dech a přehlušit předchozí události. Vypadá to, že kariéra kdysi nadějného Inda zase začíná pomalu nabírat ten správný směr a jsem upřímně hodně zvědavý na to, s čím příjde příště – jen těch jedenáct let plných zklamání prostě jeden zatraceně dobrý film vymazat nemůže. (08.04.2017)

Doufal jsem, že M. Night Shyamalan je zpátky v plné formě, ale bylo to plané doufání...zůstal z něj jen plitký béčkař...to Willisovo cameo a odkazy k Vyvolenému to zachránit nemohly... Rozdvacetičtyřčtvrcení osobnosti je sice zajímavý a originální fenomén, ty béčkové propriety to ale dokonale zazdily... (17.05.2017)

Welcome back, Shy. Aj keď to nie je úplne suverénny comeback, pretože film by potreboval v rozpočte predsa len nejaký ten miliónik navyše, hlavne na lepšieho strihača (je to zbytočne dlhé a 20 minút dole by tomu vôbec neuškodilo) a Jamesa Newtona Howarda. Množstvo klasických Shyamalanovských scén totiž kvôli zlej hudbe nemá ten emočný dopad čo by mal mať. A je to škoda, pretože film sa fakt podaril. Všetko však zachraňuje záverečná dvojminútovka, keď sa niečo ozve vo zvuku a ja som sa až do záverečného záberu snažil udržať v kresle a nezačal na celé kino vrešťať nadšením. 8/10 (22.01.2017)

Představte si, že by všechny postavy z HRY O TRůNY byly ve skutečnosti jednotlivými osobnostmi George R. R. Martina trpícího disociativní poruchou osobnosti a jejich boj o Sedm království Západozemí by vlastně byl bojem o to, kdo bude aspoň na chvíli tahat za provázky v Georgeově hlavě... To mě napadlo někdy uprostřed sledování ROZPOLCENÉHO a to je hlavní důvod, proč mu nemůžu dát pátou hvězdičku - protože tu podle mě byl potenciál na mnohem víc, než na jednu parádně atmosférickou, napínavou a nápaditou celovečerní šarádu (a McAvoyovu one DID man show) s příjemně aktivními hrdinkami a kvalitním záporákem. Další věc je, že pointa posouvá příběh do jiného žánru a zároveň je spíš na zamyšlení, než že by vás přetáhla kladivem po hlavě jako ve starých shyamalanovkách, takže jsem z ní byl v první chvíli dost na rozpacích. Na každý pád krásně děsivé - a typicky shyamalanovské - a to od úvodní scény s únosem na parkovišti až po megavtipné závěrečné pomrknutí. Shyamalan po loňském VISIT potvrzuje, že je zpátky ve formě. (07.02.2017)

James si to docela naložil, líbilo se mě, že i když situace k tomu přímo vybízela aby své postavy přehrával, nedělo se tak a třeba Patracii trefil mistrovsky. Jinak to bylo více méně o něm a námětu. Ty tři pipky zase předváděli myšlenkovou zoufalost, jasně mě ještě nechytil žádnej rozpolcenej, ale i tak mě přišly blbý jak hydrant v Minsku. (20.01.2019)